Xi You
Le Voyage en occident
Cesta na západ
Journey to the West
Obsahy(1)
Uprostřed živého mumraje marseilleských ulic se objevuje postava mnicha, který se téměř nepostřehnutelným, milimetrovým pohybem vydává na cestu po zdejších prostranstvích. To, co se zprvu zdá jako sošné ustrnutí uprostřed davu, teprve až s časem věnovaným filmu probouzí k životu nepatrné posuny a téměř neznatelný krok vpřed. Snímek spadající mezi kontemplativní filmy vyžadující trpělivého diváka, který je ochoten se do prožitku ponořit a aktivně na něm participovat, nezapře spříznění s myšlenkami buddhismu. Klíčem ke čtení filmu je zde samotný objekt zájmu. Mnich totiž na poznání města nepotřebuje vést dialog s lidmi, pozorovat okolí či si zjišťovat fakta. Stačí žít, vnímat prostý okamžik a místo procítit, aby jej šlo pochopit. Podobnou výzvu klade režisér i před diváka a probouzí v něm touhu pohlédnout za navyklé náležitosti umění. Námět snímku vychází z úspěšné divadelní hry Only You, v níž Tsai Ming Liang rovněž režíroval chůzi kráčející postavy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (17)
Jeden z nejlepších snímků z KVIFF 2014, které jsem měl to štěstí zhlédnout. Myslím si, že právě tento snímek umožńuje velmi dobřé porovnat fotografii a film ve vizuální zkušenosti. Mnich se pohybuje při pohledu na celek záběru nepostřehnutelnou rychlostí, vytváří nádherné pohledy, a vše ostatní v záběru se okolo něho míhá, reaguje na sebe. Je to jako se dívat na fotografii a zároveň na film, kompozice je nehybná, ale v záběru se odehrávají v pohybu minipříběhy. Jako další rovina vystupuje Lavantovo zábavně neohrabané napodobování mnichovy nesmyslné chůze, chůze která nikam nejde, čisté chůze. ()
Prespané na Art Film Feste. Odporúčam zenistom a tým, ktorí sa v ten deň poriadne vyspali. Úvod Martina Ciela si vyslúžil vlny smiechu, ale myslím, že smiech niektorých po piatich minútach pozerania na spiaceho muža (naozaj spal, keď mal otvorené oči?) prešiel. Takže nehodnotím, len si značím, že som to (ne)videla. (Art Film Fest - 21.6.2014) ()
Nevím. Prostě nevím. Během filmu jsem třikrát usnula. Chvíle, kdy mnich prochází kolem kavárny, on jako v podstatě statický prvek a ruch marseilleského nároží s kavárnou a spoustou kolemjdoucích mě donutila zpomalit a uvědomit si čas, takže asi splnil co měl. Film dobrý pro duchovní cvičení, ale pro mě doma naprosto nekoukatelný. A vážně nevím koik hvězdiček dát. ()
Moc rád bych napsal něco jako: Ooooo to je tak hustý, to člověk v dnešní hektické době potřebuje. Zpomalit a vychutnat si 56 minutový koukání na člověk jde skrze město a to tak rychle, že se bojim aby ho náhodou nezastavili chlupatý... Řekl bych, že po skončení filmu, když se otevřely dveře kinosálu, tak vyšli lidé, kteří to vydrželi do konce ve složení: ti, kteří nevěděli na co jdou, ale usli u toho ; ti, kteří věděli na co jdou a usli u toho ; ti, kteří tam vydrželi jen kvůli tomu, že se vydrželi smát té myšlence, že takový film opravdu existuje ; ti, kteří byli zhulení, či opilí ; ti, kteří jsou masochisti ; ti, kteří si opravdu myslí, že tohle je vrchol kinematografie a umění a kteří by pravděpodobně potřebovali odbornou pomoc. ()
Myšlenku chápu, stopáž celkem ujde, někdy to fakt je poutavé, ale později mě to celkem nudilo, jako, ty záběry tolik úchvatné nejsou. Asi se ještě kouknu na Chodce, podle kterého tenhle film je, ten má i kratší stopáž, možná mi i víc sedne. Tohle je za 3*, samozřejmě v rámci experimentálního filmu. EDIT: Po čase jsem to celé víc pochopil jako celek a i když bych z toho Denise Levanta asi vystřihl nebo části s ním zkrátil, má to hodně do sebe a myšlenka toho všeho je opravdu hlubší, než se může zdát. 4* ()
Galerie (6)
Photo © 49. MFF Karlovy Vary 2014
Reklama