Anna

Syrový zrnitý 16mm záznam života římského undergroundu pobývajícího se na ulici poblíž Piazza Navona během sedmdesátých let. Úmorné a únavné sledování jejich hemžení, komentováno kolemjdoucími, rozháněni policií.(recenze na Quinlan,IMDb)....(max.50%) (25.09.2022)

Režiséři Alberto Grifi a Massimo Sarchielli natočili film z prostředí římské kontrakultury 70. let (nejedná se tedy o život běžné střední třídy, jak se píše v druhém komentáři). Undergroundový obsah - diskuze s přáteli o politice, uvolněné sexuální vztahy, potyčky s policií, demonstrace, život v pololegalitě, na ulici - se proplétá s neméně nezávislou undergroundovou formou, která stírá rozdíly mezi fikcí a realitou. Ústřední zápletka, která se točí okolo výseku z života šestnáctileté (cca) prostitutky sebrané z ulice altruistickým čtyřicátníkem, je totiž zasazena v celkovém rámci, který místy připomíná nejen cinema-vérité, ale i tehdejší "revoluční" evropské kinematografie á la skupna Dziga Vertov - tedy rušení zdi mezi hercem a postavou, štábem a světem jenž natáčí, uplatňování kolektivních rozhodování atd. Divák de facto takřka nikdy neví, zda sleduje scénu inscenovanou, improvizovanou, spontánní/ "dokumentární", zda sleduje part postavy či herce, který již "hraje" sám sebe a řeší s jinou "postavou" své vlastní osobní záležitosti. V tomto i v zaměření na charakter moderní mladé ženy film připomíná (mnohem nezávislejší hippie) verzi "Jsem zvědavá žlutě/ modře" od Vilgota Sjömana. (08.04.2016)

Anna je možno trošku únavný a siahodlhý, ale určite fascinujúci pohľad na spoločenskú kultúru v Taliansku z polovice sedemdesiatych rokov. Konverzačný hraný dokument je vydarenou sondou do každodenného života bežnej strednej triedy a zároveň pohľadom na sociálne témy, ktoré aktéri rozvíjajú pri svojich stretnutiach. Dokument je natočený s dôrazom na realičnosť. Kamera je tu iba svedkom spontánne a dynamicky sa rozvíjajúcich tém rozhovorov. (03.01.2015)