Eat

Ikona amerického pop-artu, Andy Warhol, nevyzdvihoval obrazy všednodenních věcí jen v umění výtvarném, ale banalitu stereotypu zanesl i do některých svých filmů. Kdysi dávno jsem viděl pětihodinový úmorný snímek Sleep, při jehož promítání zmizela drtivá část přítomného osazenstva. Pohled na spícího člověka v několika momentech překvapil, stále se však jednalo o naprosto banální situaci zachycenou na celuloid. Tuto techniku Warhol použil i při natáčení (zaplaťpánbůh) čtyřicetiminutového němého díla Eat. Ležérní muž na houpací židli pojídá po celou dobu houbu, příčemž jediné "rozptýlení" se skrývá v podobě kočky, která se párkrát usídlí na mužově rameni. Ohnisko se tedy soustřeďuje na obraz žvejkajícího chlapíka, příběh je naprosto potlačen. V mnohém mi tyto filmy připomínají uměleckou tvorbu Marcela Duchampa, přesněji jeho jednoduché ready-mades, o kterých taktéž můžeme spekulovat, zda se jedná či nejedná o umění. Pro obyčejného diváka snímek naprosto zbytečný, pro tyranizovaní bulimiček jako vyšité. (23.06.2004)

Som rád, že na tomto svete existujú aj takéto filmy. Pretože pri filme som sa nudil. Ale toto nebola obyčajná nuda. Bola skvelá. Aspoň som si všimol všelijaké "drobnosti" ako sú napríklad kreslo, obraz kvetiny = vlastne celú geniálnu práci s mizanscénou. A to celé bez vážnej myšlienky (alebo s predsa len nejakou vážnou alegóriou konzumácie a narábaním s vlastným osudom prostredníctvom porušovania jedného zo smrteľných hriechov ? ) ...Ale veď predsa, tu je to absolútne jedno ! Diky Andy. (31.08.2011)

-= Část tvorby budoucího pana pop-arta jsem zhlédl na výstavě s názvem 'Andy Warhol - Motion pictures' v pražské galerii Rudolfinum. Očividně někteří uživatelé nepochopili význam slov 'experimentální' či 'avantgardní umění', tudíž jsem se rozhodl počiny aspoň ohodnotit (více méně z uměleckého hlediska). =- Mně to přišlo jako příjemné pohlazení na duši -- a vám se nelíbila kočička? :) (10.02.2009)

Warhol docílil toho, že statický pohled na žvýkajícího chlápka v klobouku, který svou radost sdílí s kočkou je jedním slovem.... fascinující. Sice ne tolik, jako týpek užívající si blow job nebo pojídající banán, ale pořád dost na to, aby z toho byl pěkně dráždivý krátký němý černobílý film. Zní vám to nudně? Není. (18.10.2010)

Statický záber na muža v klobúku,sediacom na hojdacom vyrezávanom drevenom kresle v pozadí s fikusom a prežúvajúcom 40 minút čosi svetlé a guľaté (údajne nejakú hubu) - čo mačke ani mne vôbec nechutilo. S výnimkou uvedeného ide o obsahovo i formálne dokonale vyprázdnený a takmer nedopozerateľný experiment, ktorého jediným pozitívom je snáď poukázanie na protipól medzi časom skutočne stráveným pojedaním čohosi a časom filmovým, v ktorom by takáto záležitosť bola vybavená najviac minútovou scénou . (07.08.2011)