Režie:
Vinko BrešanKamera:
Zivko ZalarHudba:
Mate MatišićHrají:
Vinko Brešan, Senka Bulic, Ljubomir Kerekeš, Leon Lučev, René Bitorajac, Goran Navojec, Vlatko Dulic, Slobodan Milovanovic, Ivica Vidović, Ivan BrkicObsahy(1)
Niektorí filmári sa rozhodli reflektovať odtrhnutie Chorvátska od Juhoslávie trochu sarkasticky a s nadhľadom. To je prípad aj filmu Kako je poceo rat na mom otoku. Na jednom vzdialenom chorvátskom ostrove odmieta veliteľ kasární pustiť vojakov domov, a tak sú kasárne obklopené protestujúcim davom. Ľudia sa snažia všemožnými spôsobmi presvedčiť veliteľa aby ustúpil. Ten ale radšej vyhodí do vzduchu celú základňu, než aby im vyhovel. Otec jedného z vojakov preto prichádza s riskantným nápadom, ktorý by mohol celú situáciu vyriešiť. Aj keď sa po celú dobu zdá, že ide o komédiu, snímok pod svojím humorným obalom rozpráva príbeh otca, ktorý sa zúfalo snaží dostať svojho syna z kasární a ochrániť ho tak od vojny. (Golltes)
(více)Recenze (4)
Dodnes najpopulárnejší chorvátsky film doma (takmer 350 000 divákov) i vo svete (účasť na 32 medzinárodných festivaloch) si zaslúži pozornosť aj vďaka podmienkam doby svojho vzniku a ich charakteru. Bol prvým filmom nielen v Chorvátsku, ale aj celom priestore bývalej Juhoslávie, ktorý pristupoval k tematike jej krvavého rozpadu s humorom - a to necelý rok po skončení posledných vojenských operácií. Humor je to trefný a pichľavý, vzhľadom k dobe silne nacionalistickej Tuđmanovej éry mimoriadne odvážna satira dobromyseľne zosmiešňujúca všetky strany a vysmievajúca sa stereotypom nešetrí nikoho - ale nikoho ani nedémonizuje. Scenár napísal režisér Brešan so svojim otcom Ivom, legendárnym dramatikom a spisovateľom. Vo výsledku výborná groteska o vážnych témach, ktorú si môže užiť aj neznalý divák bez povedomia o všetkých postranných konotáciach. Ale s nimi je to ďaleko lepšie... ()
Možná až příliš "sametový" film (na to, o čem pojednává - na začátku války bylo mnoho kasáren JNA obleženo a asi to nebyla příliš sranda), ale přesto má své nesporné kvality. Příběh otce, který dělá vše pro záchranu syna uvězněného v kasárnách je solidně vystavěný. Čtvrtou hvězdičku si ode mne Vinko Brešan zasloužil za to, že se na rozdíl od několika svých chorvatských kolegů, kteří točili v polovině devadesátých let, obešel bez zbytečného nacionalismu a zvolil obecnější tón. Vždyť se přímo nabízelo, aby byl velitel kasáren Srb. To by film zařadilo mezi snímky poplatné Tudjmanově HDZ, která si docela pečlivě hlídala, jaké filmy vznikají a v nejednom případě se jich snažila využít k propagandě. Brešanovy filmy jsem zhlédl v opačném pořadí, než je natočil. I tento snímek mne utvrdil v názoru, že je to režisér, po jehož filmech se stojí za to pídit...... ()
Výborná komedie z válečného období, která se v Chorvatsku stala klasikou jako u nás "Slunce, seno..." Celý film se odehrává snad jen na dvou místech, pro scény ve městě byla použita nádherná přímořská vesnička Primošten. Jednoznačně nejlepší scéna z tohoto filmu je pro mne výstup na podiu Alexovy manželky, v podání herečky Matije Prskalo, která se svého muže - velitele kasárny - snaží přemluvit, aby propustil vojáky, jež zadržuje a vrátil se domů. ()
Humornější pokus o vypořádání se s rozpadem tehdejší Jugoslávie. I zde jsou však přítomny prvky ze kterých mrazí. Byť jsou sebearsurdnější, realita je zde velmi blízko skryta. Příběh je jednoduše pojat: otec (Vlatko Dulic) se vydává najít svého syna, původem Chorvata, který slouží na vojně na srbské straně. Bigotní velitel (Ljubomir Kerekes), estrády na protest srbským vojákům, svérázní chorvatští velitelé (jeden z nich je Predrag 'Predjo' Vusovic), to vše vede v odvážnému plánu, jak vše vyřešit. Nic se však neobejde bez komplikací. ()