Recenze (2)
Rovnomenná poviedka Edgara Allana Poea je 30x lepšia než jej čiernobiela adaptácia. Z poviedky sa citujú dlhé pasáže, no zvláštna tiesnivá atmosféra dvoch osôb, trpiacimi duševnými problémami, ústiacimi do desuplnej pointy sa podarila vystihnúť snáď len posledným záberom. Zvyšok je vznešená nuda, nedosahujúca neskorších kvalít Rohmerovej tvorby. Snaha sa cení, ale nejaké veľké umeníčko, či skvelá konverzačná záležitosť, ba ani obyčajná zábava to zatiaľ veru nie je. ()
Film vznikl na motivy hororové povídky "Berenice" (1835), jejímž autorem je Edgar Allan Poe. Klaustrofobicky pojatý příběh zachycuje vztah uzavřeného mladíka Aegea (Eric Rohmer) a jeho sestřenice Berenice, kteří tráví společný čas v rodovém sídle. Aegeus, mívající stavy paralyzující melancholie, je úplným opakem živelné a energické Berenice, přesto se mezi nimi rozvine vztah podobný lásce. Vše se však zkomplikuje tajuplnou nemocí, do které Berenice upadne. /// Rohmer nechává zaznít dlouhé pasáže z literární předlohy, v tomto případě se dá navíc vnímat jako pozitivum fakt, že v průběhu celého filmu neopustíme tísnivou atmosféru rodinného zámku - k uzavřené atmosféře předlohy a tajuplnosti příslušného fikčního světa to jistě přiléhá. Nemohu si však odpustit retrospektivní myšlenku, že Rohmera to v jeho historicky druhém snímku (a pro diváka současnoti prvním, protože jeho první film se do dnešních dnu nedochoval) příznačně táhlo k zfilmování TEXTU, tedy k neduhu, kterého se za celou kariéru nezbavil, i když cizí text posléze nahradil vlastním. ()