The President
Le Président
The President
The President
Obsahy(1)
Prezident a jeho rodina vládnou ve své zemi tvrdou rukou a užívají si života v přepychu a pohodě na úkor zbídačeného lidu. Když je pak během převratu jeho tyranská vláda svržena a zbytek rodiny uprchne ze země letadlem, diktátor se náhle musí postarat o svého vnoučka a vydat se s ním na útěk. Prezident, z kterého se rázem stává nejhledanější uprchlík, na jehož hlavu byla vypsaná tučná odměna, vyráží s chlapcem na nebezpečnou cestu napříč zemí. Potřebují se dostat k moři, kde na ně čeká loď, která je odveze do bezpečí. Zatímco se vydávají za pouliční umělce a cestují společně s lidmi, kteří léta trpěli pod jeho diktaturou, svržený prezident a nevinné dítě na vlastní kůži zakoušejí těžkosti, které podnítily jednotnou nenávist vůči režimu. (Cinemax)
(více)Videa (5)
Recenze (15)
Jak chutná moc. Jak prezidentovi, všem okolo něj, ale taky vojákům a obyčejným lidem, když se k ní náhodou dostanou. V případě prezidenta a kluka taky o tom, jak neuvěřitelně můžete spadnout z výšky na hubu. Jejich "road movie" je naprosto úžasná, oba hlavní představitelé výborní. Magické jsou scény, kdy děda začne hrát na kytaru a kluk u toho tančí nebo klukovy vzpomínky na sladký život v paláci a taneční hodiny s Marií. I když byl prezident svině, držel jsem této dvojici palce až do konce, i když konec byl nevyhnutelný a logický. Ale prostě si mě za ty 2 hodky neuvěřitelně získali. SPOILER: Ve skutečnosti by dle mého názoru šel kluk s dědou na šibenici, ať už by tam kdokoliv vykřikoval humanistická hesla, dav by ho převálcoval. ()
Makhmalbafův snímek byl patrně největším zážitkem letošní LFŠ. Propojení sociálně kritického filmu a roadmovie s komediálními prvky překvapivě fungovalo na obou frontách, aniž by byla oslabena funkce toho či onoho. Pozoruhodné je, že přestrojení, v němž prezident fiktivní blízkovýchodní země se svým vnukem cestuje, vlastně znemožňuje v druhé půli filmu divákovi zjistit, nakolik se pohled hlavního hrdiny na sebe a éru své vlády změnil (či alespoň posunul) pod vlivem toho, co vidí a slyší od ostatních. To byl od režiséra velmi chytrý trik. Divák tak nedostává nic zadarmo, tragickomický, neuzavřený konec, v němž se rozzuřený dav občanů nedokáže dohodnout, co s lapeným vládcem udělá, dokonce nedopřává publiku ani finální katarzi. Makhmalbafův divák je tak nucen vytvářet si svůj postoj a rozvažovat smysl a účinek revoluce sám, což je v kontextu nedávného arabského jara velmi cenné. ()
Tak už i Makhmalbaf propadl velkým mezinárodním koprodukcím... což o to, to se asi dalo čekat – horší je, že zde Makhmalbaf propadl i současnému trendu, že správný film musí trvat aspoň 2 hodiny. A žel, tady ta stopáž začala pro mě ve druhé polovině plně podkopávat nohy všemu skvělému. Dřívější tvůrce hravých cinefilních experimentů z 90. let si naštěstí pořád zachovává jistou osobitost a do jisté míry i humor, třeba první scéna s telefonem a světlami ve městě mi připadala úplně skvělá, okamžitě mě navnadila na poutavý, originální zážitek a dokud útěk prezidenta v uniformě a jeho první dobrodružné zážitky a střety s dalšími lidmi probíhaly ve znamení lehce groteskní i napínavé absurdity (minimálně po scénu s holením naprosto luxusní!), hodně jsem se bavil. Makhmalbaf však ve finále natočil sice místy svérázný, ale s postupným vývojem děje přeci jen dnes už nijak moc objevný „útěkový“ thriller na pozadí politických nepokojů à la Albatros a jak časem (postupně zcela) ubírá na komedii a snaží se o drsné drama s přesahem, jaksi mi v tom chyběly hlubší emoce (snad až na poslední smířlivou scénu s dítětem), větší zásah či souvisle funkční strhující napětí. Prostě se to děje, dva lidi utíkají před stále větší skupinou politických nepřátel a mně je to celou druhou polovinu již totálně jedno a časem vyloženě prahnu po (jakémkoliv) konci... Holt, nevyšlo to, mému srdci je bližší jiný Makhmalbaf, ten z 80./90. let [60%] ()
Skvela jizda, kde se seznamite s atmosferou revoluce, jejimi dopady, bezohlednosti, moci strelnych zbrani v rukou podprumernych lidi. Nejistota dalsi chvile vam provazi celym filmem a vy stale nevite, zda-li mate drzet palce hlavni fugure, nebo co ji vlastne prejete. K rozhodni vam chybi jedno - prvnich deset filmu, kde by byl dodstatecne popsan autokraticky prezident vc. jeho rozhodnuti o zivote jinych. Rozhodne vam nesmi ujit. ()
"Kto do Teba kameňom, Ty do neho chlebom". Táto ústredná biblická téma sa nesie celým filmom a nastoľuje kontroverzné otázky násilia, pomsty, odpustenia a tolerancie. Makhmalbafovi sa podarilo veľmi výstižne túto tému rozpracovať na pozadí fiktívneho príbehu diktátora. Príbeh rozohráva dve polohy. Krutú rolu autokrata, ktorú však divák nemá možnosť precítiť, nakoľko je len sprostredkovaná. A druhú rolu empatického starého otca, ktorú sledujeme od začiatku do konca a preto vzbudzuje silné sympatie k diktátorovi ako k človeku bez ohľadu na to, aká temná je jeho minulosť. To bol zrejme aj zámer režiséra, ktorý snaží poukázať na to, že každý z nás je vo svojej podstate len zraniteľný človek. Predosiela, že násilie a pomsta plodia len ďalšie utrpenie a vytvárajú tak začarovaný kruh, v ktorom je ľudstvo uväznené už od nepamäti. Možno je na čase tento kruh konečne prelomiť. Veľmi silný odkaz v dnešnej dobe rastúceho násilia a nepokoja. ()
Reklama