Reklama

Reklama

Šéfkuchařův stůl

(seriál)
  • USA Chef's Table
Trailer

Série(6) / Epizody(30)

Seriál, který byl nominován na Emmy, navštěvuje světové kulinářské mistry, kteří svými inovativními pokrmy a dráždivými dezerty mění definice kvalitního stravování. (Netflix)

Videa (10)

Trailer

Recenze (15)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

We treat the emotional component of cooking food as a seasoning. You add salt, you add sugar, you add vinegar, you add nostalgia. Viděli, slyšeli, prožili i proslintali jste Jiro Dreams of Sushi? Tak ten směle můžete brát jako takový neoficiální pilot právě k Chef's Table, který onen formát i koncept dovádí k absolutní dokonalosti. Ostatně hned první epizodu natočil tvůrce zmíněného svatého grálu uměleckého food porna s „přesahem“. V šesti epizodách jde stejnou měrou o audiovizuální hodokvas (ostatně posuďte sami) jako o komplexní i fascinující portréty navzájem ničem podobných umělců, jejich filozofie, díla, kontroverze, (ne)úspěchů apod. Tomu odpovídá i to, že každý z portrétů má "vlastní ksicht" a nese se ve zcela jiném duchu. A až na profil Dana Barbera, který stojí tak trochu ve stínu ostatních (profil, ne Barber), je to majstrštyk a povinnost pro každého, kdo kulturu jídla nevidí pouze jako otravnou každodenní povinnost přísunu energie či jakousi nafouknutou bublinu kolem hipsterských food blogů. Ovšem portréty jsou to natolik zajímavé a o natolik fascinujících osudech a přístupech k jídlu/světu, že to plně obstojí i samo za sebe bez oné food nadstavby. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4 Pastry: 4/5 | ()

GMVajgl 

všechny recenze uživatele

Je zábavné sledovat, jak lidi připravují a konzumují jídlo. A je docela zábavné sledovat lidi, kteří klamou sami sebe - buď jsou za kamerou a hledají příběhy tam, kde nejsou, nebo stojí dokonce před kamerou. Tohle je někdy tak pretentious slátanina, kde s vážným výrazem tvrdí o steaku, že "vám změní život" a různě se snaží spojit duchovno a přípravu jídla pinzetou pro zasraný snoby, že je člověk jen kroutí hlavou. ()

Reklama

Kukolar 

všechny recenze uživatele

1. ep - výborné 90% 2. ep - mal by som hodnotiť epizódu ako takú keďže je to dokument, ale zmýšľanie toho pána je už podľa mňa za hranicou. bio eko nongmo ekoterorista traktorista. Kto pozorne počúval, tak plné protichodných názorov šéfkuchára, pokrytecké postavené nie na reálnej, ale na módnej vlne EKOštýlu. Túto "úroveň majstrovstva" nedokážem považovať za umenie kuchyne (.. a spoznáte, že mrkva chutí ako mrkva... pestujeme bio vs. poďme vyšlachtiť tekvice .... ušlachtilé kravy chované bio pre mlieko - zasa bio -- "ale malé býky už nám nevoňajú, odsávajú materské mlieko a hlavne nepodporujú biznis čo?". Nehodnotím. 3. ep - coming soon. ()

ghatos 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

1. série: 1. díl: Osteria Francescana - postmoderní italská kuchyně, kde je to nejdůležitější - (složitý) příběh. Životní cesta kuchaře, který to viděl/vidí jako holub :) . Velmi se mi líbil ten hlubší sociální rozměr, jenž dokáže pomáhat přímo i nepřímo celému regionu, potažmo lidem v něm. 87%. 2. díl: Blue Hill (restaurant) - americký hipsterský sen. Hloubavý mistr jde k jádru věci. Na vaření je navázáno celé podnikání a systém produkování potravin. Ty umí opravdu efektivně vypěstovat/vylepšit/využít/prodat/investovat. Prostě komplexní ekologický systém pro přírodu - člověka. 88%. 3. díl: El Restaurante Patagonia Sur - Svoboda je nejistota. Filozoficky pojatý obraz argentinského mistra. Schopnost sebereflexe a neustálého hledání svého já na nekonečné cestě. Samota a zdravý egoismus jako esence šťastného života. 95%. 4. díl: N/Naka Restaurant - asijská preciznost/přísnost v uvolněném americkém prostředí dala vzniknout zvláštní variaci. Ještě zvláštnější je to v podání ženy. Ta musela překonat pochyby okolí i svou nejistou. 86%. 5. díl: Attica - řehole aneb vyhrabat se ze dna je to nejtěžší. Kreativita jako nutnost vedoucí k definování nové kuchyně. O objevení/vzniku/přetvoření samotné australské gastronomie mohlo být informací více. 88%. 6. díl: Fäviken - perfekcionista, co dokázal takřka nemožné. Ne, vy nemusíte do světa. Vy jste tak dobří, že svět přijde k vám :) . Vdechl život zapomenutému bohatství... 94%. Celkový matematický průměr 1. série je 90%, ale ten není moc podstatný. Každý díl je svébytný, zároveň se však daří udržet extrémně vytuněnou dokumentaristickou bonitu po celou dobu. Za to dávám ještě 5% nahoru. 1. série celkově = 95%. 2. série: 1.díl: Alinea - nepřetržitá evoluce podnícená ultrakreativním, až sebezničujícím přístupem. Vysloveně artová kuchyně, kde jídlo má jiný rozměr. V téhle restauraci se platí za umělecké dílo na talíři. 88%. 2.díl: D.O.M. (spíše teda prales) - že není Chefs Table jen o vaření se ví už dávno, ale Atala to posunul ještě o level dále. Opět se ukázalo, jak neuvěřitelně silná a vyhraněná musí být osobnost superelitního šéfkuchaře. Do jídla se otiskla jeho filozofie a badatelská činnost. Vlastně se jedná o proroka Brazílie. Vaření je pouhou jednotlivostí v daleko složitějším kruhu života...95%. 4.díl: Pujol - v Mexiku jedí krtky ;) . Vrcholným dílem mexického mistra je mole. Zvláštní dlouho fermentovaná omáčka. Podobně jako v jiných zemích došlo k emancipaci národní kuchyně. Vždy tam musel být někdo, kdo rozkopl nové dveře...87%. 5.díl: Hiša Franko - jako jo. Slovinsko bylo gastronomický neprobádaný prales, ale že by to byl takový zázrak... . Pstruh je fajn, ale i v takové ČR by se našli zajímavější restaurace. Zatím nejslabší díl vůbec. 77%. 6. díl: Gaggan - zajímavá kombinace Indie a Thajska. Energický šéfkuchař musel vyjet do cizí země, kde "rozbil" a zrenovoval indickou kuchyni. Vizionářský a kreativní přístup se neobešel (jak to tak bývá) bez velkých překážek. Návrat do vlasti se svým pojetím národní kuchyně bude výzva... . 88%. 3. série: 1. díl: Baegyangsa - Jeong Kwan v poněkud neobvyklém a spíše filozofičtějším díle. Víra, jídlo a mnišský řád pro ženu v Jižní Koreji, co reprezentuje antiegoistický životní přístup - jídlo. 69%. 2. díl: White Rabbit: na tenhle díl jsem se obvzláště těšil. Ruská kuchyně hledající se v globalizovaném světě musela nejdříve přesvědčit samotné rusy, že na to má. W. Mukhin sesbíral informace z původních zdrojů a transformoval svou domovskou kuchyni do nové doby. Dobrůtka z losa je vskutku originální :) . 78%. 3. díl: Mozza - živá, tvrdá, urputná...a umí perfektně náš "český chleba". 77%. 4. díl: Ivan Ramen - z New Yorku do Tokia a zpátky. Japonsko jako životní láska. Tajemství úspěchu je ve vlastních nudlích...75%. 5. díl: Německý duch. Urputný, agresivní, nesympatické město...75%. 4. série - 3. díl: Hodně osobitý a vtahující španělský mistr. Jinakost převtělená do jedinečnosti. 87%. 5. série - 4. díl - Tickets, kde se hraje, tvoří a není v tom sebezničující dokonalost. 76%. 6. série - 2. díl - Dario si to umí užívat. La dolce vita v jeho podání je čistá esence radost a harmonie. 75%. 3. díl - indický příběh se dost zaměřoval na hlavní protagonistku a její život. To samo o sobě nebylo nic extra. Jídlo určitě kvalitní, ale žádný randál. 71%. ()

JohnyD 

všechny recenze uživatele

Season 1: Milujem jedlo a gastronómiu, rád doma experimentujem a oddýchnem si pri varení, ale rád sa nechám aj rozmaznať v dobrej reštaurácii. Netflix prišiel so 6 dielnym dokumentom o najlepších šefkuchárov z celého sveta. Nikdy ma nefascinovali nóbl reštaurácie, kde dostanete na drievku namočenú mrkvičku a zaplatíte 100 eur, a máte hýkať od gastronomického orgazmu a nezmenilo sa to ani po tejto sérii a väčšinu jedál by som si asi neobjednal za pomer jedlo vs cena. Ale do týchto reštaurácii sa už nejdete najesť, keď máte hlad, ale idete na zážitok ako do divadla, opery.... Čo je, ale fascinujúce na celej tejto sérii je príbeh 6ich šefkuchárov, ktorí si každý išiel vlastnou cestou a svojím spôsobom uspel. Toto milujem na jedle, že ho môžete pripraviť na milión spôsobov a čo vám nechutí, môže chutiť iným sto miliónom ľudí. U každého šefkuchára cítite, že varenie sa pre nich stálo skutočne povolaním, ktoré milujú a obetovali takmer všetko a v každej jednej kuchyni je odtlačok každej jednej osobnosti a životného príbehu a ich kuchyňa definuje presne tým čím sú resp. čím žijú každý deň. Teším sa na druhý chod. Stručný výcuc Massimo Bottura = jeden tvrdohlavý Talian, ktorý sa vzoprel 100 ročnej tradícii v Taliansku a začal experimentovať s receptami starých mám, ktoré sa nemenia a vlastní tretiu najlepšiu reštauráciu na svete podľ kritikov. Genaro a Antonio by, ale odišli hladní :D Dan Barber = farm to table šéfkuchár, ktorý vlastní farmu, kríži zeleninu a iné doborty a snaží sa objaviť nový kuchyňu, ktorá by definovala jeho. Zástanca movementu we are what we eat and what our eat eats. Francis Mallman = argentínsky rocker medzi šéfkuchármi, ktorý ukázal prostredník všetkým tým michelinským postupom a vrátil sa k jedlu svojich predkov a žije si vlastným životom v Patagónii. Pre mňa najlepšia časť z celej série a od Francisa by som si dal čokoľvek a rád si pokecal. Je to beatnik medzi šefkuchármi. Ak by ste mali vidieť iba jednu časť je to táto. Niki Nakayama = predstaviteľka kaiseki (áno googlite :D) kuchyne v LA a jej ťažký život medzi chlapskou smotánkou medzi šefkuchármi, ktorá vám vždy pripraví nové jedlo a vy budete prekvapení, že vás tak dobre pozná. Využíva datamining z vašej návštevy a je jedno či ste tam boli včera alebo pred 10 rokmi. Ben Shewry = novozélandský priekopník, ktorý sa snaží objaviť chuť v ingredienciách, ktoré rastú len na NZ/Austrálii a nikto z nich ešte nevaril Magnus Nillsson = dieťa zo severu, ktoré namiesto toho aby si otovril reštauráciiu v NY alebo Londýne si ju otvoril mimo civilizácie a naservíruje vám počas vašej návštevy 30 chodov pod dobu troch hodín, keď už ste merali takú diaľku. Season 2: Prepáčte za dlhší spam ale proste musím a od Karlosa ste si už zvykli aj na dlhšie komentáre :D Chef Table (Netflix), toto nie je iba kulinárska show, ale o ľudoch z rôznych kútov sveta, rôzneho pohlavia, rasy, vierovyznania, orientácie, spoločenskej vrstvy, bez talentu/ s talentom atd. David Gelb so svojim tímom a šefkuchármi ukazujú, že cesty úspechu sú rôzne, nevyspytateľné aj keď majú pár ingrediencií spoločných. Toto nie je už o jedle, to je proste way of life so všetkým, čo k tomu patrí (pozitívne aj negatívne), keď nájdete, čo vás napĺňa. Inšpiratívne, kreatívne, risky, plávanie proti prúdu, reinventing, motivujúce proste dokonalé a zabalené v tak okúzľujúcom filmovom balení, že by aj niektoré filmy mohli závidiet. Proste dokonalé a je jedno, či ste fanúšikom vysokej gastronómie, alebo nie. Stručne k jednotlivým epizódam Grant Achatz – asi najväčší mindfuck, čo som videl, čo sa týka jedla so far a pre niekoho pozer a hipster na tej najvyšej úrovni. Človek, ktorý spochybnil všetko čo sa týka jedenia a jeho rituálov, aké poznáme a do svojich jedál pridáva ingrediencie ako nostalgia, smútok, čas a pod.. Krásne prepojenie s jeho chorobou a jeho kuchyňou, ktorú tvorí pre svojich hostí. Skvelá režisérska a scénaristická práca. Alex Atala – mne tí juhoamerickí šefkuchári proste učarovali, najprv Francis Mallman, teraz Alex. Príbeh jedného týpka, ktorí miloval punk rock so všetkým, čo k tomu patrí a ktorí prišiel do Európy pokračovať vo svojom punk rokovom sne. No, ale kde zobrať víza? Od natierača izieb až do kulinárskej školy, kde proste išiel iba preto lebo si chcel predĺžiť víza v Európy a myslel si, že to bude lepšie vyzerať na papiery pre byrokratov ako štetka a valček na farby. To nie je len šefkuchár, to je lovec, to je amazónsky človek. Šefkuchár je iba vyjadrením čím všetkým je. Dominique Crenn – ženská zástupkyňa, ktorú adoptovali ako male batoľa francúzsky rodičia. Časť, kde mi hlavná kuchárska liezla poriadne na nervy s jej rodičovským príbehom a proste bolo to až moc ubulené a nemám, rád, keď sa využíva smrť iných ľudí na promo tých súčasných. Scénar na cintoríne, no proste hrôza. Ale áno byť veľkým šefkuchárom v San Franciscu proste prináša aj obeti, s tým, že rodinu necháte doma v malej francúzskej dedine. Enrique Olvera – toto som celý ja. Začnete variť pre svojich priateľov, potom pre priateľov svojich priateľov a nakoniec k vám chodia na večeru rodičia vašich priateľov a už sa to s vami vezie. Enrique proste berie šefkuchárstvo so všetkým, čo k tomu patrí a nefňuká ako Dominique. Ana Roš – niekto má talent, niekto nie. Ana je proste výsledok tvrdej driny, odriekania a pilného štúdia v miestnej knižnici. Nikdy nechodila do kulinárskej školy, ako zvyšok šefkuchárov a so svojím manželom vytvorila skvelú reštauráciu, ktorá sa dopĺňa na tanieri aj vo vínovom pohári. A to mala Ana dobre nakročené stat sa diplomatom v Bruseli. Niekedy proste poslúchnete hlas srdca, aj keď to znamená, že s vami rodičia prerušia kontakt na dlhé roky, pretože ste zahodili pre nich budúcnosť. Gaggan Anand – asi najiformatívnejší diel zo všetkých, ktorý otrasie vašimi znalosťami ohľadne indickej kuchyne. Život Gaggana je material pre filmové štúdio, ale možno je dobre, že to ostane v tejto forme, pretože vela ľudí by si povedalo, že toto je možné iba vo filme. Milionár z chatrče my ass. Teším sa na 4 hodinový prídavok z francúzskej kuchyne. ()

Galerie (14)

Reklama

Reklama