1944: Přinuceni k boji

„VĚNOVÁNO VŠEM, KTEŘÍ BOJOVALI A UMÍRALI ZA NEZÁVISLOST…“ /// Elmo Nüganen umí. Tentokrát vopustil žánr dramatický drama a hned v úvodu mě (a vojáky v zákopech) zasype hlínou a střepinama. Fajnová pěchotní akcička má brzy pokračování a já jen nevím, jestli mám jako fakt držet palce „těm druhejm“. Cha! Jen půlku času, páč ta druhá je věnovaná (konečně?) našim rudým barvám. Kterej frajer by v půlce filmu vyměnil partu vojáků za jinou? Tenhle estonskej týpek v pohodě. Pěšáky v zákopu střídaj pěšáci za tankem a já začínám chápat, že tyhle národy kolem Rusa, to neměli jednoduchý. Dobře natočená epizoda Estonskejch válečnejch dějin. Možná i proto, že necejtěj potřebu megalomanský stopáže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vyhnat nepřítele ze zákopu. 2.) „...a tak sme tých boľševikov bili...“ 3.) Thx za titule ,,KUBA2000“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (06.06.2015)

Sklamanie. Sukromne pribehy vojakov boli uz milionkrat obohrate pesnicky z inych filmov, takze ma postavy vôbec nezaujali. To ze bojuju Estonci proti Estoncom tu nebolo prilis strhujuco vyuzite. A sceny bojovej vravy ma tiez sklamali. Su sice kvalitne po technickej stranke, ale su dost bezzube. Proste ani na chvilu to nedokazalo vo mne vyvolat pocit, ze vojna je svinstvo a po chvili pôsobili dost monotonne a nudne rovnako ako cely film. 4/10 (08.12.2015)

No, pokud by Red army v roce 1944 opravdu bojovala tímto způsobem, jakým si to představuje režisér v prvních 5 minutách filmu, nikdy by do Berlína nedošla. V roce 1944 to už ale dávno nebyla nějaká zbrklá partička dementů řítících se do útoku s mocným Urráá, ale nesmírně efektivní mašina, která smázla z povrchu zemskýho Wehrmacht se všemi jeho spojenci jako kdyby to to byl pluk francouzských četníků na dovolené. Takže sorry, ale tohle se může líbít tak 15-ti letým kluků s erekcí při vyslovení slova Adolf...... 1 hvězda za výživnou dělostřeleckou přípravu k útoku, pak už to nešlo.... (30.05.2016)

Ak by som tento film vnímala len čisto, ako poctu Estónskym vojakom padlím počas druhej svetovej vojny, či už na sovietskej, alebo na nemeckej strane, tak 1944 rozhodne spĺňa všetky kritériá takejto pocty na jednodnotku a na tomto fronte si určtie zaslúži absolútne hodnotenie. Ak by som ho však mala vnímať čisto, ako film a príbeh v ňom odrozprávaný už by to tak jednoznačné nebolo, skôr priemerné a v podstate v prvej hodine vlastne takmer bez deja (závisí znova od uhla pohľadu). Spojením týchto dvoch rôznych vnímaní som sa teda rozhodla nakoniec pre 4*, ktoré si tento film rozhodne zaslúži. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (15.03.2016)

Moje první seznámení s estonskou/finskou kinematografií a ihned si odnáším silný zážitek. Snímek si naštěstí nehraje na nějakou do nebe volající propagandu a servíruje nám pohled na události, které změnili Estonsko na dalších padesát let. Je to nádherná a tragická ukázka toho, jak si velmoci mezi sebou rozdělují své sféry vlivu. Tím vždy trpí pouze obyčejný občan. Soused zabijí souseda, jen kvůli rozdílným uniformám. Přitom chtějí oba totéž, konečně mír. Film šlape od začátku do konec, děj krásně plyne, podíváme se do obou táboru konfliktu a navíc si vše drží velmi vysokou technickou kvalitu. Jedná se o velmi výrazný zápis k seznamu druhoválečných filmům, zejména těch současných. 80% (07.08.2015)