Recenze (3)
Jedna z mých nejoblíbenějších písní od Christiny Aguilery. Jeden ze songů, které Christina napsala o svém otci. Tento je jako poděkování, že z ní učinil bojovnici. Ta energie a síla, kterou v sobě tato písnička má, je úžasná. Christina se z toho všeho vyzpívává a vrací rány tomu, kdo jí kdysi tak ublížil. Z živé verze "VH1 Storytellers" mě vždy mrazí. Píseň o tom, že ti, kteří nám kdysi ublížili, jejichž slova nás srazila nás na zem a udělali z nás ustrašenou myšku krčící se v koutě, zvítězili možná tehdy. Jenže tito lidé nás zároveň posílili. V té chvíli, kdy si člověk přeje být někde daleko, někým jiným, kdy si připadá zbytečný a tak sám, se v něm zároveň rodí velká síla, která mu později pomůže se z toho vyhrabat a ukázat všem, že ty rozbité kousky se velkou vůlí a sílou daly zase dohromady. Občas sice máme pocit, že sotva drží pohromadě, jindy se zase cítíme jako králové a že bychom zvládli vše. To, co člověka posílí nejvíce, jsou krutá slova a kritika, která nás někdy sráží na kolena, ne chvály, které nás vynáší do nebes. Protože možná jen tak se člověk naučí si sebe vážit, mít nějakou hrdost. Nejsem perfektní a úžasná ve svých očích, ale nikdo nemá právo mě soudit za to, jaká jsem, nebo jak vypadám. Čím více kritiky od lidí, kteří Vás ani neznají, tím odolnějším se člověk stane. A to natolik, že už ho žádné poznámky téměř nemůžou překvapit. Jen si může vychutnávat ten pocit, kdy dokáže mířenou kritiku s lehkostí, pohotovostí, důvtipem a úsměvem na tváři dané osobě vrátit. Výraz, kdy se někdo tváří, "jak to, že si z toho jako nic neděláme?", je k nezaplacení. "You thought I would forget, but I remembered..." ()
Tak si trošku zapózujme pre maskérov, kameramanov a trikových špecialistov. Hollywood je aj vo videoklipovom obore. ()