Girl Power

Snaha žen prosadit se na poli, které bylo po dlouhou dobu dominováno muži, mě jako téma hodně zajímalo. Stejně tak kultura writerů a graffity. Bohužel jsem byla po projekci hodně nespokojená s uchopením této látky a s celkovým provedením filmu. Během neúměrně dlouhé stopáže, se ve filmu prolínají tři linie. Osobní příběh writerky Sany je natočen hodně neumětelsky a se spoustou zbytečných, obsahově a esteticky prázdných scén. Na určitých místech jsem se cítila až vyloženě trapně a podle zvuků z publika jsem nebyla sama (aneb několikrát opakovaný záběr přelézání plotu, skinny dipping, scéna ve vaně..). Na druhé straně právě v této části jsem měla možnost podívat se, jak probíhá ilegál a vžít se do pocitů writerek. Odnést si z nich trochu toho adrenalinu domů. V další linii se seznámíme s několika mezinárodně známějšími writerkami. Z mého pohledu byly právě tyto části ty nejhodnotnější a je mi jen líto, že těm skvělým osobnostem nebyl dán ve filmu větší prostor a to klidně na úkor scén typu: hledáme, cestujeme, spíme, jíme, pláčeme, hádáme se. Poslední linie je něco jako komentář z televizního dokumentu z 80.let, ve kterém se dozvíme takové zajímavosti, jako např.: kdy padla Berlínská zeď, co je to graffity nebo proč se vlastně taguje. Věřím, že kdyby si film vybral jednu z těchto linií, které by se držel jak po dramaturgické, tak po estetické stránce, výsledek by byl o mnoho lepší a pro diváka uchopitelnější. Takto na mě Girl Power působil jako asociační tok na volné téma ženy-graffity-cestování. Nejhorší na tom bylo, že si Sany a ostatních holek opravdu vážím a věřím tomu, že prošly složitou životní cestou a že jsou silnými osobnostmi ve světě graffity, každá s vlastním uměleckým pohledem. (28.02.2016)

Dokud někdo dává podobná videa jako vlog někam na web, je to v pohodě, ale poslat něco takového do kin nebo do televize? To už je spíš drzost, než že by to mělo nějaký smysl. Ale uznávám, že nechápu underground, punk ani všechny ty místní vandaly se spejema. Graffiti mi zkrátka dává smysl někde v ghettu, ať už je to New York, Rio de Janeiro, Kapské Město nebo Moskva. Ale že si manažerka po šichtě dojde počmárat nějaký vlak, vlastně ani chápat nechci. :-/ (02.08.2017)

...."ufňukaná, nesebevědomá, vnitřně naprosto nesvobodná Sany, která vlastně nikdy nepochopila odvážný nápřah a osvobozující rozměr grafitti a která za všemi svými idolkami vlastně snaživě a dotěrně "dolézá""(JitkaCardova-citace), natočila film o lásce ke grafitti, o dechberoucí vytrvalosti jít si za svým snem a o respektu a úctě k ženám, které jsou na poli tohoto kontroverzního umění světovými autoritami, nebo třeba jen aktivními writerkami. Tím, že o sobě promluvily na kameru do filmu "Girl Power", vyjádřily směrem k Sany mnohé. Film je upřímný, inspirativní a vitalizující. Obyčejná neobyčejná holka od vedle-Sany nasere svou dětinskou odvahou a pak tou samou odvahou skvěle překvapí. Z mnohých udělá místo kritiků filmu psychology... (08.03.2016)

Je správne položená otázka, či má zmysel točiť film o grafitoch. Zmysel to pre niekoho možno má, no musíte byť cieľová skupina a musíte to mať v krvi. Vcelku slušne auto-myšlienkovo natočený dokument z prostredia komunity grafiťákov, pričom hlavne odkazy na zahraničné mestá boli zaujímavé. Každopádne mňa táto téma jednoducho nezaujala a nevytvoril som si k tomu vôbec vzťah. Čo dodať? Ako bolo spomenuté v samotnom dokumente, asi som len jeden z tých priemerných chalanov, ktorí grafiťácke baby jednoducho nechápu :) 45 % (07.02.2018)

Girl Power je o subkultuře ke které máte buď kladný vztah a nebo neopak. Točit dokument o subkultuře je vždy náročné a častokrát se snímek setká s nepochopením. Jako tomu bylo u Kmenů. Někdo namítá, že sprejeři jsou vandalové a tak by dokument neměl vůbec vzniknou. Nesouhlasím. Dokument překvapí svou otevřeností. Graffiti neglosuje, ale poukazuje i jak moc může být graffiti pro sprejery destruktivní. Sany jsem měl možnost se potkat na debatě po promítání dokumentu v Ústí nad Labem. S graffiti, alespoň s tou nejvíce undergroundovou částí údájně skončila. (30.08.2016)