Režie:
Måns MånssonScénář:
Sara NamethKamera:
Ita Zbroniec-ZajtHrají:
Dennis Axnér, Robert Bengtsson, Veselko Bedi, Anders Mossling, Carina Nilsson de Rosa, Morten Burian, Alexandra Zetterberg, Gertrud Sandqvist (více)Obsahy(1)
Poté, co spáchal řízenou profesionální sebevraždu zdrcující recenzí vlastní knihy, nastupuje básník Anders do nové práce. Bude nakládat auta v přístavu v Malmö, kde jsou všechna vozidla zakrytá bílými identickými ochrannými povlaky a pracovníci v oranžových uniformách mají přidělená pětimístná čísla místo jmen. Jeho stoická melancholie je konfrontována s novým prostředím manuální práce, převážně imigrantskými kolegy a pubertálním synem, kterého sám vychovává. Morální konflikt muže v tlumeném dramatu o vyhoření, před kterým se neschová ani ve vaně v potapěčském obleku, je adaptací knihy oceňovaného švédského autora Kristiana Lundberga. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (3)
No, to som si dal na večer psycho. Tento týždeň už tretia depka v poradí ! ()
Milosrdná stopáž tomu slušela, ale stejně jsem se – podobně jako ostatní v kině – nemohl ubránit pocitu, že ten konec střihač ustřihl příliš brzy. Chyběl tomu závěr; pravděpodobně záměrně, „umělecky“. Na jednu stranu mám chuť film ironizovat, na druhou stranu měl silné momenty – zejména vykreslení boje o žvanec v přístavu, postupné odhazování morálky tváří tvář situaci, kdy se nemilosrdně blíží materiální nouze. Přesto to však dohromady příliš nesedí: na konci udělá cokoliv, aby bylo na novou televizi, ale na začátku intelektuálně pózuje, až je to směšné... Prostě takový (naštěstí) krátký festivalový film. [60%; 2016-03-20 FebioFest Cinestar Nový Smíchov] ()
Na pomezí östlundovské socio-sondy a dardennovské (anti)morality - příběh zkrachovalce a člověka, který cíleně destruuje svůj život, což ho přivede mezi spodinu švédské společnosti, špatně placené gastarbeitery na překladišti aut v Malmö. Odlidštěná práce, odlidštěné vztahy, totálně odlidštěná forma, které dominují výrazné rámy, studené barvy a útočně industriální zvuková složka. Film, který pojednává o nedostatku empatie a sám se žádnou nepokouší vyvolat, ani s imigranty, ani s protagonistou, který je až příliš pasivní a odevzdaný na to, aby se mohl domáhat nějakého soucitu. Jeho rozhodnutí ve druhé polovině připomenou Rosettu bratr Dardennových, ale divákovi není nabídnuta žádná satisfakce, jen brutálně utržený a strohý konec. Zamrzí hlavně návodné použití operní overtury v podkresu a občas trochu diskutabilní snaha udělat z filmu metaforu Švédska, ale dílo je to pozoruhodné. [Forum Berlinále 2016] ()
Reklama