Obsahy(1)
Dramatický příběh číhošťského faráře Josefa Toufara, umučeného komunistickou Státní bezpečností, v dokumentární opeře Aleše Březiny. 25. února 1950, na den přesně dva roky po komunistickém převratu, zemřel farář Josef Toufar na následky předchozího mnohatýdenního mučení. Záminkou k jeho zatčení byla zvěst o zázraku v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Podle svědectví věřících se při mši 11. prosince 1949 opakovaně pohnul křížek za farářovými zády. Komunistická Státní bezpečnost tento dodnes nevysvětlený úkaz okamžitě využila pro své tažení proti církvi, která pro ni představovala jednoho z nejsilnějších protivníků. Toufar byl nejprve nařčen z podvodu, později ještě z homosexuality a pedofilie.
Aleš Březina, autor libreta i hudby dokumentární komorní opery Toufar, vycházel při kompozici z dobových tištěných, zvukových a obrazových dokumentů. Vzniklo tak působivé dílo, které dalo prostor pro fascinující projev Soni Červené a výborný herecký i muzikantský výkon Vladimíra Javorského a kontratenoristy Jana Mikuška. Televizní režie se ujali Petr Zelenka (autor i divadelní režie) a Blažena Hončarivová. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
nesedl mi mluvený projev paní Červené, ta špatná výslovnost pro mě byla dost rušivá. Jinak povedená, mrazivá výpověď s minimální výpravou, která sílu příběhu jen umocňuje. ()
Velesračka a jeden z hlavních důvodů, proč moc nefandím divadelní tvorbě. Tento výkal jsem byl "nucen" sledovat po náročném dni pozdě v noci na Artu při čekání na Oscary. Hudba děs, otřesnej děj, herci podřadné kategorie (ta šišlající bába WTF) + jedna vyhaslá hvězda. Velmi skromná výprava smíchaná se vším ostatním dá dohromady tento výkalový guláš, který mě zase jednou utvrdil v tom, že dneska si může dát na divadelní prkna kdo chce, co chce. ()
Přijde mi, že tento záznam (zatím) moc neviděli a tudíž nehodnotili lidé, co opeře trošku hoví a rozumí. Dát "odpad" může podle mě jen naprostý kulturní analfabet. K některým aspektům díla bych asi taky mohl mít jisté výhrady. Hlavně se mi moc nelíbil úvod a hledání paralely mezi Toufarem a katolickým knězem z podbělohorské doby Janem Sarkanderem - z historického hlediska nelze tyto postavy moc úplně srovnávat (Sarkander svou smrt maličko vyprovokoval svých chováním vůči evangelíkům, Toufar byl jen nevinnou obětí) Hudba Aleše Březiny je samozřejmě moderní, a místy možná pro někoho hůře poslouchatelná. Velmi působivá z mého pohledu je ale třeba ta část, když sbor zpívá na latinský text Te Deum (scéna z inaugurace Gottwalda na prezidenta). Celkově je ta inscenace hodně silná. Unikátní na ní je už jen to, že je libreto založeno výhradně na dobových dokumentech. Zajímavé je zde třeba využití "vtipného" (či spíše absurdního) vánočního projevu Antonína Zápotockého ("I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz"). Ten projev byl sice přednesen o 2 roky později, než co zabili Toufara, ale v tomto případě to nevadí. Inscenačně to působí jako skvělý kontrast (absurdita komunistického režimu versus čistota nevinného katolického kněze). ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Blažena Hončarivová, Petr Zelenka; divadelní režie Petr Zelenka; rok výroby 2015. ()
Mám rád operu a tohle byl naprostý nářez, už dlouho jsem nic tak silného neviděl. Skvěle zrežírováno. Bravo! ()
Galerie (14)
Photo © Česká Televize
Reklama