Sairat

V Indii veľmi populárny film, ktorý sa dočkal aj 5 remakov v rôznych obmenách a indických jazykoch. Tento marathsky originál bol ale skutočne kvalitnou predlohou, na ktorej sa dalo následne stavať a alternovať. Príbeh chudobného chlapca Parshya a dievčiny z bohatej rodiny Archie sa spočiatku odohráva v klasickej indickej schéme, ktorá pôsobí trochu predvídateľne, no vďaka charakterom postáv veľmi atraktívne. Úvodná časť filmu odohrávajúca sa kdesi na maharaštranskom vidieku plynule prechádza do telanganskej metropoly Hyderabad, kde sa celý dej postupne vyvíja a láme. A práve táto fáza vyniká oveľa viac ako ten mierne klišovitý úvod. Po prvotnom pobláznení prichádza na rad fáza precitnutia - krutá realita, kde sa priamo odkrývajú aj skutočné charaktery, a ten najmä u Parshyu nevyznieva zrovna tak idealisticky ako spočiatku. No a ten záver... no comment (treba vidieť). Mimochodom, hindi verzia Dhadak (o 2 roky mladšia ako originál) bola pre mňa o kus kvalitnejšia (či už herecky, výpravou alebo finálnym rozuzlením). Každopádne, Sairat bol taktiež výborný, na čom má zásluhu aj kvalitný soundtrack. 4* (15.06.2020)

V zaujímavostiach sa píše, že pre veľký záujem sa v kinách premietalo aj o tretej ráno. Tak k tomu len dodám, že vyjsť po tomto filme o šiestej ráno do ulíc Indie a vidieť prebúdzajúce sa kartónové krabice na uliciach, v parkoch a na nádražiach musel byť priam surealistický existenciálny zážitok. Ale vyjadrujem presvedčenie, že by to každopádne stálo za to! A takýto príbeh lásky nikde inde neuvidíte, to je zaručené! (02.09.2023)

"Sairat" je snímek, který vás odvede překvapit. Na první pohled se tváří jen jako další, rozvláčná indická romance. A on takovou romancí ve skutečnosti je. Jenže mnohem více než v jiných filmech, vyvěrá na povrch to společenské, co se bollywoodské filmy snaží kritizovat. No a pak je zde nádherně filmově a vypravěčsky zvládnutý závěr, který dovede vyrazit dech. (05.05.2017)

Bollywoodu na hony vzdálené. Tudíž jeden z nemnoha filmu, pro něž není přetrvávající kastovní systém tabu. Ba co víc, jedná se o jedno z hlavních témat. Podané v té nejnižší lidské podobě. Ale je to film indický a tak nabízí téma další, tentokrát zcela jiného druhu, první lásku, první zamilování se všemi těmi protichůdnými pocity, které k tomu patří. Ostatně jaká jiná kinematografie umí pocity ztvárnit tak snadno a krásně? K tomu ty bollywoodské písně a poezie jejich slov, pozvedají to ještě o úroveň výš. Ale jak bylo řečeno, je to Indie, momentem, kdy se dva dají dohromady, to nekončí. Musí si ještě projít vystřízlivěním, když první opojení pomine, když se dostavují všednost a problémy, kdy se ukážou odvrácené strany lidských tváří... A závěr? Jeden z nejpůsobivějších filmových konců. A nejde jen o to, jak je konec napsán ve scénaři. Co z něj dělá nezapomenutelný filmový zážitek, je scéna a způsob natočení! V tom tkví největší přínos filmu, víc takových nápaditých tvůrců. (08.10.2019)

Příběh dvou milenců s překvapivě ne-bollywoodským koncem, velmi realisticky zobrazující indické reálie a nepřekročitelná pravidla indického kastovního systému. Ta na vlastní kůži pocítil i Nagraj Manjule - režisér i scénárista v jedné osobě, promítající do snímku své vlastní zkušenosti z dětství. Saitar, jako každý správný indický film trvá bezmála tři hodiny a po přestávce, která je v každém správném indickém filmu, se děj z venkova přesouvá do velkoměsta a začne se dramaticky měnit a vyvíjet. Film vyniká jednak způsobem vyprávění, místy až téměř dokumentárním, ve kterém se nic nepřikrášluje, ale zejména výběrem představitelů hlavních i vedlejších rolí a jejich přirozeností, na rozdíl od pozdějších remaků (např. Dhadak), který je svou kýčovitou umělostí postav originálu na hony vzdálený. Herecky ovládla celý film tehdy patnáctiletá (!) Rinku Rajguru v roli emancipované a sebevědomé Aarchie, která bojuje s předsudky o postavení a úloze žen v Indii. Rozhodně nečekejte něco na způsob americké romantické love story. A buďte připraveni úplně na všechno. (13.02.2023)