The Swedish Theory of Love
Režie:
Erik GandiniScénář:
Erik GandiniKamera:
Carl NilssonHudba:
Johan SöderbergHrají:
Lars TrägårdhObsahy(1)
Švédsko se vydává za modelový příklad sociálního státu. Za kulisami novodobého ráje na zemi se ovšem odehrává překvapivé drama. V roce 1972 přišli politici s přelomovým programem „Rodina budoucnosti". Měl stvořit moderní společnost, kde bude důraz kladen na nezávislost každého občana, jemuž ve štěstí nesmí bránit ani vztahy k dětem, partnerům či rodičům. Po čtyřiceti letech experimentu sociálního inženýrství je Švédsko zemí zpřetrhaných rodinných vazeb. Lidé často žijí sami a sami umírají, aniž někomu chybí. Přirozenou pospolitost nahrazují uměle tvořené sociální skupiny. Šokující výpověď vyprávěná formou filmové eseje. (Jeden svět)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Tak nás ti Švédové zase v něčem předběhli. Ukázkové zobrazení budoucnosti západní civilizace, které se lze při troše snahy vyhnout. Ale nejde tu jen o ponuré znázornění faktů, nechybí tu humorný pohled druhé strany - např. bezstarostní hipíci v lese (Copak asi dělají v zimě?) a švédský doktor "MacGyver", jehož představivost nezná mezí. Jeden z těch dokumentů, který má potenciál změnit myšlení jednotlivce a tím i celou společnost. ()
Dalsi dokaz ze ludska blbost nepozna hranic. Vizualne a vypovedne nabity dokac, i ked si myslim, ze vsetkych tych hadzu do jedneho vreca, co nie je fer. Co sa hodnot tyka, skvele vybudovane a suhlasim. Co je v zivote NAOZAJ potrebne k stastiu a radosti? Do Svedska v tomto zivote ist neplanujem. Nie som infikovany. Afrika velmi potesila, ale ze velmi !!! ()
Když jsem si v katalogu Letní filmové školy přečetl, že jde o dokument o sociální politice ve Švédsku 70. let, bál jsem se, že půjde o záplavu čísel a dat, kterým nebudu rozumět. Nakonec to ovšem bylo přesně naopak, dokument je polopatický, zábavný, přehledný a (místy snad až příliš) jednoduchý, či zjednodušující. Ano, dojde i na věty typu ,,K čemu je dobré mít na účtu miliony, když stejně nakonec všichni umřeme?" nebo na srovnávání napapané, ale depresivní Evropy s chudou, ale šťastnou Afrikou. Není to dílo pro cyniky a taky nemusíme se vším souhlasit, přesto mě tato esej o lidech, co chtěli být tak nezávislí, až na všechno zůstali sami, emocionálně strhla. Je to v podstatě kunderovské téma - nesnesitelná lehkost bytí. Pro co žít, když jsem dokonale svobodný? Když už všechno mám? Film přináší (ústy Zygmunta Baumana) poněkud překvapivou odpověď. A sice, že je vlastně docela fajn být na někom závislý. ()
Když je Bůh na prvním místě, jsou všechny ostatní věci na správném místě, říká sv. Augustin. Tahle země se na cestu vlastní zkázy vydala už velmi, velmi dávno! Katolictví -> protestanství -> bezvěrectví. A vzniklé vakuum jako prostor pro experimenty sociálních inženýrů. Z tohohle filmu běhá mráz po zádech! ()
Rezignuje to na objektivitu a snahu nějaký problém pochopit, na úkor vtípků a přehnaných kontrastů (šťastný lékař v Africe kontra deprimovaní chirurgové ze Stockholmu). Při sledování jsem se bavil a smál, ale jakmile o tom začnu přemýšlet, míň a míň to pro mě funguje jako dokument a víc jako agitka. Chápu, každý dokument je subjektivní, tak co čekám, že...? Já nevím, třeba aby v dokumentu o osamělých Švédech mluvil nějaký osamělý Švéd. Fuck me, right? ()
Galerie (18)
Photo © Fasad
Reklama