Reklama

Reklama

Příběhy 20. století - Normalizace (2017) (série)


Ostravo má (S01E12)

(epizoda)
Česko, 2017, 26 min

Obsahy(1)

Hornické Ostravsko mělo v normalizačním Československu specifické postavení. Kdo rubal v dolech, měl mnohem vyšší plat než všichni ostatní, mohl poměrně snadno dostat byt, získal výhody, které byly v jiných profesích neobvyklé či spíše nepředstavitelné. Za to všechno však platil těžkou dřinou, zhuntováním těla a také beznadějí, utápěnou nezřídka v alkoholu. Byli ostravští horníci skutečně oporami strany a vlády? Odpověď rozhodně není tak jednoznačná, jak desítky let tvrdila rudá propaganda. Proč byla situace disidentů na Ostravsku komplikovanější než v jiných městech? Mohli si intelektuálové, studenti a dělníci z dolů porozumět? Do jaké míry je dnešní složitá sociální situace na Ostravsku důsledkem minulosti? O tom budou v Příbězích 20. století mluvit ti, kdo v „černém regionu“ prožili klíčové roky života. (Česká televize)

(více)

Recenze (2)

Marze 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Pamětníci říkají: "Oceláři mají úplně jiný charakter než o čem píše Hrabal. Oni nemluví, jsou strašně sprostí, většinou mluví v nějakém dialektu, nebo jsou to Slováci. Nepijou to pivo, to jim celou dobu tam kozovatí a oni vypijou těch deset rumů a k tomu si daj dvě piva a oni prostě řešili jenom ty baby a tu práci  bylo to takové hodně primitivní, pro mě tehdy překvapující prostředí". "Vylézt ven znamenalo velmi brzo narazit na ty podivné lidi, to byli ti horníci. Podivní v tom smyslu, že na nich byla vidět ta únava, ošuntělost a namnoze i zlomenost, občas opilost. Kdo v životě pil, tak ví, že pití to je dřina, námaha, která duši a tělu nijak neuleví, takže oni šli z jedné námahy do druhé, potom krátký vyčerpaný spánek a potom znovu do té šachty". "Já už jsem začal dělat na 9.patře v hloubce 900 metrů", říká horník. ()

Helmutek

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

"A tam jsem zjistil, že ti havíři a oceláři jsou úplně jinej svět. A že to je něco úplně jinýho, že maj úplně jinej charakter než to, o čem třeba píše Hrabal - nemluví, jsou sprostí, často cizinci nebo s nějakým dialektem, že nepijou pivo (to jim tam celou dobu někde stojí), ale rumy - a neřešili nic než baby a tu práci." / Byli to podivní lidi - podivní v tom smyslu, že na nich byla vidět ta únava, ošuntělost a namnoze i zlomenost, občas opilost. Kdo v životě pije, tak ví, že pití, to je dřina. To je námaha, která tělu, ani duši nakonec nijak neuleví. Takže oni šli z jedné námahy do druhé. A potom krátký vyčerpaný spánek. A potom znovu dolů do té šachty." / "Tam dole na té šachtě člověk, tam člověk už jakoby nežil - říkalo se "risk, pysk". Jenom se soustředil na tu práci a prostě... čekalo se, až vyfáráme. Buď jo, a nebo ne. To už člověk tak otrne." / "Jak může někdo pracovat na 140%? To je nesmysl, když se to vezme. Já udělám dokonale svou práci, ale 140 procentní práci neznám. Čili tam jsou buď měkké normy, že ti chlapi tam leží půl směny, a nebo to je podvod." / "Svým způsobem těm lidem tady v Ostravě ten systém vyhovoval. Tady nebyla nějaká touha po kulturní svobodě, po základních lidských právech, svobodě shromažďování, svobodě slova. To bylo každému jedno. K čemu, taky?" ()

Reklama

Reklama