Režie:
Stellan OlssonKamera:
Kent PersonHudba:
Christer BoustedtHrají:
Henric Holmberg, Eva Remaeus, Jan Lindell, Anders Granström, Christer Boustedt, Ingvar Andersson, Ole Blegel, Peter Blomberg, Birgit Eggers, Per Eggers, Ninne Olsson, Catherine Parment (více)Videa (1)
Recenze (2)
Příběh malého tanečního orchestru v 0. letech, který vydělává drobné na svatbách.....Skromný film. ()
Byl by to téměř dokonalý „malý velký film“, kdyby tvůrci víc rozpracovali příběhy některých z členů orchestru nebo kdyby v tomto provedení a stylu netrval málem dvě hodiny. Dokumentární černobílý styl evokující počátky nové vlny cosi má do sebe, přestože v roce 1976 nešlo o nic převratného, hezky v tom ladí už jen z důvodu, že přesně koncem 50. let se děj odehrává. Ale ve chvíli, kdy se od hudebních témat přesouvá snímek k osobnímu životu, působil na mě dost chladně. Největší kouzlo měla pro mě živá hudební vystoupení orchestru, přestože švédština (navrch v podání nevýrazné zpěvandule) mi k dobovým šlágrům nezněla zrovna nejlahodněji.. Některé hudební a pocitové scény mi vzdáleně evokovaly Tavernierův majstrštyk Kolem půlnoci. Závěrečný záběr je svým audiovizuálním pojetím dokonalým završením celého bluesového filmu. Z postav nejvíc vyčnívá saxofonista Lasse a to zejména díky asi nejzajímavější dějové lince, která zpracovává konflikt jeho postavy často improvizujícího muzikanta s přísným, často nepřítomným a navrch opilým šéfem... Je možný orchestr i bez pevné ruky šéfa? Na stejnou otázku u daleko početnějšího tělesa (i s daleko širším přesahem směrem k politickému podobenství) se ptá i Fellini ve Zkoušce orchestru. Oba, ač vzájemně odlišnou cestou a s odlišným vyzněním dospějí vlastně ke stejnému poznání. [75%] ()
Reklama