Anchiporuno
Antiporno
Antiporno
Obsahy(2)
Kyoko (Ami Tomite) je úspěšnou umělkyní a spisovatelkou. Je uzavřená ve svém velkém pokoji vlastního úspěchu, kde si plní svůj pracovní rozvrh, se kterým jí pomáhá její manažerka Noriko. Je to však ale skutečnost? (HanzoBureshi)
Videa (2)
Recenze (24)
Kto koho riadi? Maliarka, herečka a celebrita má denný kalendár naplnený stretnutiami s novinármi a fotografmi. Pritom si realizuje umelecké vízie sériou veľkoformátových obrazových portrétov tvárí. Čo sa týka umeleckej kvality obrazov - pop artovo-komerčný výgrcok. Rovnakej kvality ako grcka, ktorú diva vyvrhne krátko po zobudení do hajzla. Po vygrcaní premýšľa, či už ráno šťala a srala, lebo to je skutočne dôležité. Zanedlho príde prvá várka novinárov. Umelkyňa situáciu využije na dokonalé poníženie vlastnej asistentky. Role sa zmenia po odkrytí kariet. V skutočnosti totiž sledujeme film vo filme. Ponižovanou sa stáva herečka, ktorá hrá umelkyňu. V úvode ponižovaná asistenka je hereckou hviezdou, ktorá douráža neschopnú štetku v hlavnej úlohe. Zmysel a postavenie hlavnej hrdinky, rovnako tak scéna, sa v priebehu ďalšieho deja niekoľkokrát pootočia a zmenia. Retrospektívne scény vracajú dej do herečkinej mladosti. Spomína najmä na rodičov a sestru, ktorá navždy odišla v mladom veku. Vo filme sa spomína nevhodná sexuálna výchova, teenagerské samovraždy, prostituovanie skutočné i zástupné, nemožnosť uniknúť zo sveta plného ponižovania a vzťahových sračiek. Neustála potreba ľudského druhu nad niekým dominovať a niekoho manipulovať. Všetko v nádherne vyfarbených interiéroch. Vločkami snehu jemne zasypávaná lesná krajinka ukazuje, že autor nezabúda na prírodu a jej ozdravnú silu. Scén ubližujúceho násilia a ponižovania bolo priveľa, ale výtvarné riešenie je stobodové, teda celkove za 80%. ()
Myslel jsem, ze takovemu filmu dat jine hodnoceno nez 5* nebo odpad nelze. Jenze kdyz bych mel hodnotit prvni polovinu, tak jsem se premahal, abych to nevypnul s hodnocenim ,,odpad", ale pak to tak nejak zacalo davat smysl. Bohuzel z toho filmu si budu na vzdy pamatovat jen jesterku v lahvi, ktera nemuze ven (nakonec bylo vysvetleno) a mufl (okruzni pila), ktery se nekolikrat ukaze, jak prorezava sadrokartonovy strop a to uz bohuzel zustalo vykrikem do tmy i kdyz skoncily zaverecne titulky. Kamera, hudba a napad super, herecke vykony slabsi a malo alkoholu v krvi si vykoledovalo 2* ()
Film je krásně japonsky ujetý, ačkoli ze začátku se zdálo, že se tam nedozvím mnoho nového. Živou ještěrku v láhvi jsem už viděl (ale byla to jenom Lacerta viridis), nahou šikmoočku jsem už viděl (měla sice menší prsa než ta ve filmu, ale zato nebyla magor), slečnu na vodítku jsem už také vedl (který chlap by si tohle nevyzkoušel, zvláště když to tu holku baví?), ale záhy jsem musel uznat, že Šion Sono má mnohem divočejší imaginaci než já, a to v mnoha ohledech. Jak děj pokračuje, tkanivo reality se postupně začne trhat, kauzalita praská ve švech, čas odhaluje svoji relativní povahu a jednotlivé časové roviny se prolétají se stejným půvabem jako dvě líbající se děvčata. Není to tedy jen tak nějaký BDSM bizár, jak by se to z počátečních sekvencí filmu mohlo divákovi jevit. Charakterizoval bych toto filmové dílo jako surrealisticko-erotické drama s psychoanalyticko-feministickým přesahem. A občas je to dokonce romantické! ()
Divím se, že se pomalu tento snímek neumístil mezi rozporuplné filmy, protože kdo musel na tento snímek narazit náhodou, tak asi nepochopí samotnou existenci tohoto snímku. Jenomže koho si Sion Sono uvázal díky jeho předchozím filmům plné bláznovství, sexu, úchylností, bizárů, a dokonce hodně kvalitních kousků, ze kterých i mrazí, tak bude asi člověk spokojený. Je to totiž jeden velký erotický bizár, který opět nezná své hranice. Ze začátku to vypadalo jako jen šíleně crazy video pro dospělé, ale po několika minutách se to proměnilo v něco lepšího, a režisér tak mohl hrabat jak v hlavě hlavní postavy, tak i v hlavě diváka, a je to svým způsobem geniální. Ami Tomite byla naprosto fantastická po všech stránkách. Některé scény jsou naprosto božím vizuálem a připomíná tak režisérův předchozí film Tag, kde vlastně Ami též hrála. Už to není nic epického, z čeho by byl člověk paf, ale solidní Sonovina to ještě určitě je. Mé hodnocení: 7/10 ()
Šion Sono sa nezaprie - toto bolo totálne bizarné aj na Japonca. Našinec to asi moc nepoberie. Po pár minútach som mal chuť poslať film niekam do čerta a vymazať ho z pamäti ako keby sa nič nestalo (nekaziť si výborný dojem z tohto filmového mága a z jeho ďalších filmov). No ale nedalo mi to - veď tento režisér by predsa podľa predpokladu nenatočil niečo len tak, vždy má jeho film čo povedať, nech je akokoľvej absurdný. A nie je tomu inak ani v tomto prípade. Ide o akúsi fikciu v realite a realitu vo fikcii, pričom pomocou veľmi bizarnej formy tu Šion Sono rozoberá svoje obľúbené témy, ktoré sužujú moderné Japonsko (hlavne tých mladých) - sex, smrť a tradičné hodnoty (v rodine ako i v japonskej kultúre celkovo). Myšlienka v závere je veľmi pekná, tá cesta k nej je síce veľmi ťažká, no pre tých čo vydržia sa to určite vyplatí. Je zábavné sledovať ako niekto dokáže vážne témy a filozofovanie na tieto témy podať vo filme tak absurdným a bizarným spôsobom no pritom uchovať aj ich zmysel a význam. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Reklama