Víc než dalším z portrétů bohyně stříbrného plátna je Marlene portrétem jednoho století, melancholickým zamyšlením nad vztahem mezi německou vinou a pohledem světa na „jiné“ Německo, jak ho pro celý svět ztělesnila Marlene Dietrichová jako žádná jiná tvář, žádný jiný hlas.
(NFA)
"Ich bin zu Tode fotografiert worden". (Byla jsem fotografována až k smrti.), tak zdůvodnila tehdy dvaaosmdesátiletá Marlene Dietrich svoje odmítnutí stát před kamerou v dokumentu Maximiliana Schella. Ten se ale nevzdal: šest dní s ní hovořil a zhotovil okolo dvanácti hodin nahrávek, které použil ke vzniku skutečně nebývalého dokumentu.
(Pohrobek)