Noční obloha je vždy nejmodřejší

Poeticko-filozofující film mladého progresivního režiséra Júji Išiiho, který zaujal západní diváky na Berlinale a jiných světových festivalech již svými předešlými filmy (např. Fune wo amu dostal cenu Japonské filmové akademie za nejlepší režii v roce 2013), je coming age příběh teenagerů v současném Tokiu, kteří nezapadají do klasické japonské společnosti. Išii dynamicky a neotřele ztvárnil příběh o mezilidských vztazích, ekonomickém tlaku, pracovních výzvách, vytrvalosti a životních náhodách mladých lidí, Šindžiho, dělníka na stavbě konstrukce pro nadcházející tokijské Olympijské hry a sestřičky a barmanky Miky. Mohlo by se zdát, že sledujeme film o looserech na pokraji společnosti, ale jejich příběh je silný a i tito lidé si nakonec své místo najdou ve svém vlastním mikro-světě. Film používá zajímavé, dynamické střihové postupy v kontrastu se slow-motion, který podbarvuje originální zvukový design a díky tomu přenese diváka do současného Tokia strhujícím způsobem. (Eiga-sai)