Krvavá legenda Bang Rajan

Žili byli thajští domorodci a v klidu a míru osívali rýži, dokud se v nedaleké Barmě nerozhodli, že jejich zemičku srovnají se zemí. V roce o kterém se toho v českých učebnicích dějepisu příliš nedočtete se tak dvě statisícová vojska vydala na hlavní město Thajska (tehdy to ještě nebyl Bangkok). Jedno severně, druhé jižně. Nikdo tehdy nepočítal s tím, že se statisícový kolos zdrží, kvůli jedné pidivesničce s několika stovkami obyvatel. Zapadákov jménem Bang-Rajan byl poslední pevností thajské svobody. Vesničané odmítli jen tak složit zbraně, dokonce i poté, co jim vláda odmítla poskytnout děla na obranu svých obydlí. Postupně se do vesnice sjížděli další Thajci, kteří chtěli bojovat za svobodu své země a z téhle válečné historky se nakonec stala legenda. Režisér Tanit Jitnukul (jedno z těch vyslovitelných thajských jmen) se v roce 2000 chytil příležitosti, když dostal trochu zajímavější rozpočet, než bývá v Thajsku obvyklé a vyšlápnul si k historickému velkofilmu, vyzbrojen zkušenostmi z hollywoodských eposů. Bang-Rajan je samozřejmě trochu komornější, ale využívá to ke svému vlastnímu prospěchu. V úvodu se "nasytíme" přepadovkou barmské vojenské jednotky a zjistíme dvě věci - všichni představitelé mužských rolí mají muskulaturu jako Tony Jaa a umějí seřezat sto Barmanů (sorry, tenhle vtip jsem si nemohl odpustit) na posezení. Nic jiného jim ostatně nezbývá, protože přesila je obrovská. Nečekejte příliš Muay Thai, v začátku vás naopak překvapí, že Thajci disponují o poznání větší palebnou silou a když už dojdou koule, tasí svoje meče a sekery, díky nimž se akční scény mění v naprosto necenzurovaná jatka a nebýt příliš mihotavých "ručních" záběrů, zřejmě by tenhle film zakázali. Jitnukul se nebojí ničeho - usekané nohy, hlavy rozťaté vejpůl nebo les plný visících dětí a žen. Válka je prostě svině a tahle byla extrémně špinavá, což dokazují krvavé poprašky bojovníků, vracejících se z bitvy. Americká "cenzurovaná" verze filmu má 71 minut, tj. takřka polovinu původní stopáže. Můžete dvakrát hádat, co se vystřihlo. Jitnukul se ale nespokojí jen s vizuálně dokonalými jatky, prostřednictvím několika flashbacků se soustředí především na život ve vesnici a vybrané hrdiny. Máme tu věčně opilého válečníka, který si ve vesnici léčí svou dávnou depresi, nového vůdce, který vylezl z pralesa s pečlivě pěstěným vousem, aby vedl poslední zbytky thajského odporu a pak řadu zajímavých pěšáků, kteří mají většinou starosti se svými ženami. Během četných bitev (většinou útočí Thajci ze zálohy, tak nějak mi není jasné, že barmské vojsko až po pěti měsících obléhání uznalo za vhodné zaútočit plnou silou), se stihnou vyřešit všechna typická válečná klišé, ale ve spartánsky vypadající vesnici a v podání herců-neherců to nepůsobí nijak vlezle nebo agresivně. Občas se budete nudit, protože Jitnukul rozvádí určitý motiv až příliš polopatě, ale náhle useknutá hlava letící přímo proti objektivu vás vždycky vrátí na správnou kolej. Násilí tu možná působí trochu samoúčelně, ale po PG-13 hollywoodských "válečných" filmech, kdy je vše střiženo ještě předtím, než by to teenagerům způsobilo psychickou újmu, je to příjemné osvěžení. Bang-Rajan se v mnohém podobá Válečníkovi (Musa), i když jeho vzdálený korejský bratranec je na tom ve většině ohledů trochu líp. Nelze ale porovnávat neporovnatelné. Bang-Rajan vzniknul s relativně nízkým rozpočtem a Jitnukulovi se musí zatleskat, protože dokázal z toho mála vyrobit poctivě vypadající válečnou podívanou. Pár počítačových explozí v závěru nemůže zkazit tu nádhernou atmosféru, která vás bude filmem provázet. Žádné extrémní přehrávání nebo příliš ambiciózní scénář. Ačkoliv bylo natáčení zcela jistě náročné, všechno působí přirozeně, snad jen vypiplané barevné filtry vám v dialogových scénách důrazněji připomenou, že nekoukáte na hraný dokument - postavy zůstávají uvěřitelné, zřejmě právě proto, že bych k jejich hereckým výkonům mohl mít tisíc připomínek. Během několika minut si prostě zvyknete na úsporné thajské "herectví" a o to víc z mysli vytěsníte, že vám někdo podstrčil motiv nenaplněné lásky... Thajci na to zkrátka jdou od lesa a Bang-Rajan tak zavádí trochu nedefinovatelnou škatulku a já ani nevím, jestli ho chválím za nevinnost a čistotu filmových postupů, nebo dokonalou manipulaci s divákem, při které se nedostatky obrací v klady. Nakonec je to vlastně ale úplně jedno. Celek je v tomhle případě lepší, než součet jeho částí a kdo chce vidět necenzurovanou guerrilovou válku, která si půjčuje odevšad, ale zůstává "svá" a nezdržuje vás sáhodlouhými dialogy, ten by neměl dlouho váhat. 70% (21.04.2017) (méně) (více)