Busó šódžo Machiavellianism

Busó šódžo Machiavellianism (2017) 

Ono to není v podstatě nic nového a ani unikátního i když... Míra klišé je tady, stejně jako ve spoustě jiných ecchi alarmující, ovšem nedá se říct, že by zde nebyly nové hodně podivné, absurdní a hloupé nápady, které tomuto dílu dávají jistou svěžest a ano, občas je to i vtipné... Navíc některé postavy nejsou (minimálně ze začátku) vůbec marné. Hlavní hrdina působí pohodovým dojmem někoho, kdo si jede podle svých pravidel a zdejší režim a snaha dívek o cokoli je mu vcelku ukradená, dokud ho to přímo neovlivňuje. Má svůj vlastní plán - chce mít klid, nebýt omezován a tomu podřizuje většinu svých akcí a člověk mu může i věřit, někdy i fandit. První z pěti mečů, s kterou jsem se potkal, mě také nikterak extrémně nevadila, je to takové to poctivé, docela roztomilé a vcelku slušné děvče, které bych si dokázal i oblíbit. Hlavní záporačka ("Empress") působí také docela silně, tajemně a zvráceně a říkal jsem si, že kvůli tomu, abych se o ní dozvěděl víc, bych to mohl i dokoukat, jenže ono se to prostě nedá... Další "meče" jsou pro mě stále víc nesnesitelné a přísahám, že další japonskou Francouzštinu, bojujícího medvěda a především další ďábelský smích od té malé blondýny (Kyokyokyo), nebo kohokoli z její armády (Kokoko a Kekeke) prostě nedám! Navíc se to nikam neposouvá, jen náš hrdina bojuje ve stále absurdnějších soubojích (doprovázených stále podivnějšími tajnými údery a styly) s dalšími soupeři, sbírá razítka a v dáli se schyluje k odvetě s "Vládkyní". Takže koncept nemá už čím překvapit. Pro mě se tedy tohle anime po 5. díle vyčerpalo a sledovat další absurditu, hloupost a podivnosti už také nepovažuji za tak zajímavé jako ze začátku a tak s tím radši končím. Drop po 5. díle a 3/10 (04.05.2017)