Lohengrin
Lohengrin z Drážďan
Obsahy(1)
V roce 2016 byla nejočekávanější premiérou sezóny v drážďanské Semperoper romantická zpěvohra o třech dějstvích Lohengrin Richarda Wagnera. V obnovené inscenaci režisérky Christine Mielitzové z roku 1983 se ve wagnerovských rolích poprvé představili ruská sopranistka Anna Netrebko jako Elsa a polský tenorista Piotr Beczala jako Lohengrin. Hudebně dramatické dílo nastudoval Christian Thielemann, který je bezpochyby dnes považován za nejpřednějšího dirigenta pro tento obor. Vynikající wagneriáni Evelyn Herlitziusová a Tomasz Konieczny jsou opoziční dvojicí v postavách Ortrudy a Telramunda, Georg Zeppenfeld ztvárnil saského vévodu a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. Drážďanská Semperova opera se zapsala do historie hudby a divadla tím, že byla svědkem tří významných premiér Richarda Wagnera, který tu sám v letech 1843–1849 řídil Královský saský orchestr... Námětem legendy se skladatel poprvé zabýval ve svých 28 letech. Spojil dvě ságy – o svatém Grálu a o rytíři s labutí – do nového vlastního děje. Kromě těchto pramenů převzal Wagner jednotlivé prvky z Písně o Nibelunzích a z kulturně-historických spisů Jacoba Grimma. Text Lohengrina ukončil v listopadu 1845 a svou báseň mnohokrát veřejně předčítal. Uvedení Lohengrina prosadil ve Výmaru Ferenc Liszt; premiéra vzbudila velkou pozornost a uvádí se, že patnáctiletému korunnímu princi Ludvíku bavorskému vehnal Lohengrin slzy do očí a učinil z něho zapáleného wagneriána. Praha si s uvedením Lohengrina pospíšila díky prozřetelnému kapelníkovi Stavovského divadla, jímž byl autor naší národní hymny František Škroup. Česky prvně oslovil Elsu Lohengrin v roce 1885, kdy 12. ledna byl uveden pod taktovkou Adolfa Čecha v pražském Národním divadle. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
V titulcích pořadu uvedeno: český i originální název Lohengrin; režie Tiziano Mancini; divadelní režie Angela Brandt (podle původní produkce Christine Mielitz z roku 1983). ()
Kdysi, jako student v sedmdesátých letech jsem v Lipsku viděl celý "Prsten Niebelungů". Samozřejmě jsem z toho už tehdy část prospal, ale to se nedá jinak, je to přece "Gesamtkunstwerk" (a umění usnout ve vhodnou chvíli k tomu také patří). Lohengrina jsem viděl (a slyšel) poprvé. Je to samozřejmě opět zábava (a samozřejmě jsem opět usnul) na vysoké úrovni, přesně pasující do této "muzikálové" doby. Hvězda Richarda Wagnera (podpíraná jeho muzikálovými podruhy) začíná opět zářit, ostatně ze stejného důvodu jako kdysi. Dávejte jen pozor, abyste se "nepopletli" jako Friedrich Nietzsche (viz od „Zrození tragedie“ po „Lidské, příliš lidské“ a další). Jinak hudba mluví za sebe a komu nafoukané germánství nevadí, může si užít (dneska bychom už jen řekli): "kdysi zcela novou, převratnou, oslňující a znejisťující (viz též Franz Werfel: Verdi) hudbu. ()
Hudba a některé pasáže, třeba střet Elsy s Ortrudou jsou excelentní, jinak mi to ale přišlo trochu zdlouhavé. Víc mi prostě sedí Verdiho opery, jsou kratší, akčnější, vždycky mají nějaký "šlágr" a samozřejmě italština. Nicméně inscenaci nelze moc vytknout, obsazení je povedené, zaujala mě Evelyn Herlitzius v roli Ortrudy, stylizace, kostýmy a kulisy velmi důstojné. Pořád tomu ale chybělo něco navíc. Trošku bych čekal přeci jen nevšednější zobrazení samotného Lohengrina a labutě. ()
Kombinace Wagner-Netrebko zni skutecne bizarne, ale vysledek je hudebne opravdu vyborny. Horsi uz je to po strance vizualni--k Wagnerovi, a Lohengrinovi predevsim, proste patri takova starobyla pohadkovost, kterou zdejsi nevzhledne kostymy evokujici misty 19. stoleti, misty wehrmacht, ani zdaleka nenavozuji. S kulisami to neni o moc lepsi, navic jeviste pusobi dost stisnene, coz se projevuje na ponekud komicke chuzi vojenskych siku v prvnim dejstvi. Hlasovy projev Netrebko je vyborny, s jeji nemcinou a predevsim hereckym vykonem uz to je horsi. Beczalovi titulni role padne primo na telo. Celkove silny dojem, ale s mnozstvim pih na krase. ()
Nenapadají mě jiná slova než... monumentální, fascinující a překrásné. Wagnerova hudba mě téměř až překvapila, jak moc se mi líbila a kolik různých poloh zde vystřídá, od komorního tichého hraní několika nástrojů až po ohlušující burácení celého orchestru - mimochodem ten dirigent zde byl neskutečný borec. Stejně tak mě překvapila i Anna Netrebko - jako už tolikrát předtím - německy zde zpívá, jako by se nechumelilo, a ve svých tehdejších 44 letech je velmi okouzlující a dojemně něžná. Její herectví a zpěv jsou absolutně bezchybné, ona je snad stále lepší a lepší, až to není možné. I její herecké protějšky mě bezmezně nadchly, stejně jako scéna, kostýmy a nádherný příběh, který je zde vyprávěn. Je to sice extrémně dlouhé a člověk na to musí mít náladu, ale ten noblesní zážitek prostě stojí za to a nedá se to slovy popsat - toto je Hochkultur jak má být - delikátní zážitek pro elitní publikum, které to dokáže docenit. ()
Reklama