Vančura

Nemůžu si pomoct, ale tohle by se mi asi nelíbilo, ani kdybych to viděl jako dítě, natož dnes, kdy mi to přijde protivně uřvané, dějově zoufale nudné, a hlavně beznadějně zaseklé v době svého vzniku. Už ta výchozí situace, že na vesnici po roce dorazí pouť a celá vesnice se svátečně obleče (Šafránková!) a vyrazí na kolotoče a houpačky a vyhrávají tam písně Petra Spáleného, na mě dnes působí tak strašně moc jako ozvěna dávných časů, které jako by byly od nás skoro už tak vzdáleny jako třeba husitské války - působí to dojmem, že to je tak dávno, jako by to skoro už nebyla pravda (na tom má velký podíl ona pozoruhodná skutečnost, že to je film s pravděpodobně největší koncentrací budoucích hereckých hvězd, které zde byly zachyceny v jejich dětské podobě, zatímco dnes jsou z nich lidi na hranici důchodového věku - Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka... - a konkrétně tohle je na celém filmu asi to nejzajímavější). Člověku je samozřejmě tak nějak žinantní navážet se do filmu staré režisérky, která už tady asi dlouho nebude a které nelze upřít spoustu zásluh, ale beru to prostě jako typ filmařiny, která mě neoslovuje a která mohla dávat smysl ve své době, ale s odstupem 50 let už to podle mě dnes neobstojí.

Má to samozřejmě fajn obsazení (včetně dětských herců) a někomu se může líbit i trochu nahlédnout do zákulisí natáčení (trochu ve stylu Trháku), ale to je tak všechno. Dějově je to strašně nezajímavé, až nudné, a dokonce ani ta Hapkova hudba to nějak nevytrhne (když tam navíc člověk už snad popáté slyší dokola tu příšernou píseň Jany Kratochvílové, má pomalu chuť proskočit oknem). K režisérce chovám respekt, ale z její filmografie podle mě obstáli jen Páni kluci a Krakonoš a lyžníci, a zbytek už za vidění moc nestojí, bohužel.

Nádherná věc, u které jsem (obdivně) nechápal, jak se tam podařilo dostat tolik narážek na dobové poměry a jak odvážně daleko tvůrci zašli v jejich zesměšnění - takový film musel zákonitě skončit v trezoru. Navíc je to neuvěřitelně vtipné, takže to zabaví i současného diváka, byť jsem u toho hodně přemýšlel, nakolik se nejmladší generace bude chytat ohledně toho, do čeho se ten film vlastně trefuje.

Pro mě osobně neobyčejně dojemná podívaná, u které jsem byl hodně naměkko, a bezvýhradně podlehl kouzlu té noblesní ženy, která byla neuvěřitelně krásná zamlada i po devadesátce (podobně jako třeba Meda Mládková, k níž jsem choval podobný nehynoucí obdiv). Její život mi přijde naprosto fascinující, a už jen z vděku k tomu, že se Sommerová rozhodla o ní natočit film - který jsem sledoval bez dechu od začátku do konce - nemohu nehodnotit maximálním způsobem. Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít ji kdysi zpívat naživo, a její nedávné úmrtí mě hluboce zarmoutilo. Čest její památce.

Pro mě osobně naprosto nesnesitelný film, který mi přišel k uzoufání nudný a takřka se nedal vydržet do konce. Nechápu zdroj jeho všeobecné popularity a jediné, co jsem si z něj vzal, bylo potvrzení toho, jak hnusná doba to byla.

Hodně nenáročná komedie, u které jsem se nemohl zbavit dojmu, že to měl být (minimálně trochu) pokus o novodobou verzi Homolků (což je názor, který zde sdílí víc lidí), a i když mě to neiritovalo tolik jako Moravcův předchozí film Matky, asi už si jeho další tvorbu nechám s radostí ujít.

Kromě půvabů Jany Brejchové (v jedné scéně dokonce letmo odhalí prsa) to už dnes nemá moc co jiného nabídnout. Dějově je to zcela nesmyslné, a co je nejhorší, i dost nudné, a když si k tomu vezmu ty Neckářovy otravné hudební vložky, jen se utvrzuji v tom, že kdybych to i nadále neznal, o nic bych nepřišel.

Strašná blbost. Nesnesitelně nudné, s vrcholně odpudivým Novákem a místy směšnými hereckými nevýkony (např. postavy fízlů). Iritující obsah i forma.

V bídné nabídce Netflixu po čase něco koukatelného. Není to zas až taková pecka a v některých jednotlivostech mě to otravovalo, ale má to fajn obsazení (Gilles Lellouche je veký sympaťák a na Adèle Exarchopoulos se jako vždy kouká více než dobře, byť se tam mihne jen v pár scénách) a kvalitní námět ze současnosti, který je zpracovaný velmi slušně. Finální rozuzlení je potom hodně silné.

Film, na němž mě nejvíc zaujaly 3 věci: 1) to, jak strašlivě za těch skoro 50 let zastaral (opakování vtipu s vyprodanými kroužky na záclony - v prodejně železářství na Staromáku, příšerné dobové kostýmy a účesy, dnes již nemyslitelné mytí auta na břehu Vltavy v pražském centru, dnes již nesrozumitelné narážky typu "Fifi pírko", všichni tam neustále a všude kouří, a kapitola sama pro sebe jsou megatrapné scény s předpotopním počítačem, respektive rekvizitou, která je za něj vydávána), 2) to, že tam snad polovina herců nosí paruku (u Brejchové bych za to ruku do ohně nedal, ale jako paruka mi to přišlo fest, a minimálně u plešouna Bláhy a Zázvorkové jsem si tím naprosto jistý, protože u něj si nevybavuji, že bych ho někdy jindy viděl s vlasy, a u ní chápu, že z ní potřebovali těmi umělými šedinami udělat Vikyho tetičku, protože ve skutečnosti on byl dokonce o 2 roky starší než ona), 3) a konečně mě nesmírně překvapilo, že film nijak netematizuje na tu dobu překvapivý fakt, že je manželství hlavních postav po 10 letech stále bezdětné, pro což mě jako jediné vysvětlení napadlo, že si chtěl prostě Schulhoff ulehčit práci, protože výskyt dětských postav by mu to komplikoval. Každopádně přes všechny mé výtky k tomu, jak to beznadějně zastaralo a jak je použitý humor místy hloupý, respektive dost nenáročný (najmě v postavách ztvárněných Menšíkem, Peterkou, Jirouskovou a Filipovským), přesto se tomu nedá upřít, že to finále na bytě je celkem vtipné, a že ten nápad s lidmi, kteří svěří svůj výběr partnera moderní technologii, byl možná trochu vizionářský, protože jsem si u toho prostě nemohl nevybavit dnešní dobu, kde se stalo normou digitální seznamování, kdy je výběr protějšku více či méně také řízen strojově. Navíc když člověk ví, že Brodský a Brejchová byli manželé i ve skutečnosti (a hlavně jak to s nimi dopadlo), tak to tomu filmu dodává další významovou rovinu, ze které je člověku lehce smutno.