Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 318)

plakát

Pam & Tommy (2022) (seriál) 

Nádherná věc, která mě na chvílí vrátila do devadesátek, kdy jsem Pamelu Anderson platonicky zbožňoval a kdy jsme s klukama ze třídy společně u jednoho z nich doma koukali na onu nechvalně proslulou VHS kazetu a prožívali to jako velkou věc - obojí dnes člověku přijde úsměvné, protože s odstupem let najednou nechápe, co se mu na té silikonové barbíně kdy líbilo, a ta dotyčná soukromá nahrávka je něco tak příšerně banálního (navíc v zoufalé obrazové i zvukové kvalitě), že současný konzument internetového pornoobsahu musí nad něčím tak předpotopním jen ohrnout nos (doba se samozřejmě změnila, a proto je fajn si připomenout tehdejší pionýské začátky tohoto fenoménu; seriál je navíc vkusně naroubovaný na současnou dobu, kdy akcentuje perspektivu Pamely, která v tom celém byla nevinně  a odskákala to nejvíc - alespoň dle seriálu - nezjišťoval jsem, nakolik děj odpovídá realitě). Obsazení je absolutně bezchybné, Lily James v titulní roli je neodolatelná a od skutečné Pamely takřka k nerozeznání, dějově je to velmi pestré a strašná sranda, a celou dobu k tomu hraje perfektní soundtrack, takže pro mě osobně byl toto hodně příjemný seriálový objev, který mě po vší té netflixovské bídě posledních let naplnil nadějí, že se ještě pořád dá narazit na koukatelnou seriálovou produkci.

plakát

Yellowjackets (2021) (seriál) 

Námět mi přišel slibný a první epizody se mi líbily, od druhé půlky se mi tam ale začala vkrádat nuda (především kvůli dosti nezáživné lince ze současnosti, ve které se povětšinou jen nezáživně žvaní), a konec mě vyloženě otrávil - namísto abych dostal odpovědi na otázky, které vyvstaly během předchozích epizod, závěrečný zvrat je ponechal povětšinou nezodpovězené, a namísto nich zůstal jen bezmocný vztek a zmatek, jak to teda bylo, nota bene při vědomí toho, když si člověk uvědomí, že úvodní scéna první epizody zobrazuje něco, co se v celé první sérii už nikdy neobjeví (je to pravděpodobně scéna, která dějově následuje až po celé první sérii, takže člověk celou dobu jak debil čeká, kdy se tam konečně začnou navzájem požírat, a místo toho dostane v poslední epizodě jen vágní příslib, že se to možná dozví v další sérii - a na to už osobně fakt nemám náladu, protože mě nebaví tahle produkce, která si bere diváka za rukojmí na bůhvíkolik let dopředu, a která vzniká za pochodu podle toho, jak se tvůrci zrovna vyspí, protože co jsem si tak lehce zjišťoval, tak by to mělo mít celkem 5 sérií, a zatím je hotová jen ta první, a scénáře těch dalších se teprve musí napsat, a to mě fakt nebaví tenhle styl. Což je škoda, protože herecky je to hodně dobré (Christina Ricci!), má to skvělý soundtrack, a kdyby se to celé odehrávalo jen v minulosti, asi by mi to přišlo zajímavější, a nemuselo by to být tak protivně roztahané. Celkově čím víc času uteklo od chvíle, co jsem to viděl, tím jsem z toho otrávenější, protože kromě toho otevřeného konce se to taky vyznačuje celkem početným výskytem klišé, a v některých momentech je to docela dějově předvídatelné, takže celkově za mě spíš rozporuplný dojem.

plakát

Vysněná krása (2022) (pořad) odpad!

Naprosto hovadský formát, který až nápadně připomíná starší nováckou show O 10 let mladší (ostatně v obou pořadech figuruje stejný zubař) a který samozřejmě není ničím jiným než více či méně přiznanou reklamou na služby nejrůznějších "zkrášlovacích" klinik a specialistů, do jejichž náruče má nahnat podobné zoufalce, jací se zde dobrovolně obnažují před kamerou (a to doslova - každá proměna je uvozena ponižující promenádou ve spodním prádle před zrcadlem, a to dokonce i v případě muže, kterému žádné zákroky na těle prováděny nebyly, protože se řešily pouze jeho zuby). Takřka u všech protagonistů mi přišlo, že by místo skalpelu a botoxu potřebovali spíš kvalitní psychoterapii (kterou jakýmsi bizarním způsobem supluje extrémně nesympatická moderátorka, sama nepochybně plasticky "vylepšená"), a celkově mám problém věřit, že jim podstoupení těch procedur skutečně dlouhodobě zlepší kvalitu života, protože pokud někdo odvozuje své sebevědomí a psychickou stabilitu výhradně od svého vzhledu, je na průser zaděláno, a nevidím to jinak, než že se dobrovolně odsuzují k tomu podstupovat i další zákroky v budoucnu, aby si mladistvý či lepší vzhled udrželi co nejdéle. Obecně mě irituje ta podprahová představa, kterou ten formát sugeruje, že hodnota člověka se měří čistě jeho vzhledem, a hluboce tím estetickým byznysem s přešíváním koz, vyhlazováním vrásek, napichováním rtů a odsáváním tuku opovrhuji. Něco jiného je samozřejmě ta protetická stomatologie, dentální hygiena a obecně vše kolem zubů, protože dle mého názoru je úroveň péče o zuby v české populaci nevalná, míra používání mezizubních kartáčků (nejen) mezi staršími ročníky je mizivá, a obecně je to bída s nouzí (stačí se podívat v podstatě na libovolný díl Výměny manželek, která je bezzubými protagonisty proslulá), takže by podle mě mohl fungovat i samostatný formát, který by řešil jenom "proměnu" zubů. Přes to všechno si nemohu nechat ujít jedinou epizodu, protože mě to prostě jakýmsi bizarním způsobem fascinuje, jakému televiznímu shamingu se dobrovolně někteří lidi vystaví, a jak je to celé prezentováno, jako něco zcela bez rizika, co bych měl vlastně chtít podstoupit taky.

plakát

Za hranicemi možností (2017) 

O vrcholovém sportu si už dlouho nemyslím nic dobrého (natož v ruském prostředí), což jsem si zde pouze potvrdil. Informační přínos to tedy pro mě moc nemělo, přesto bylo zajímavé to vidět, a celou dobu jsem u toho přemýšlel, jestli to tu holku vůbec baví, a co z toho vlastně má - a odpověď jsem nenašel.

plakát

Případ Sloane (2016) 

Fantastická Jessica Chastain - tak jako už několikrát před tím u jejích starších rolí, i zde mi byl dopřán velký požitek z jejího herectví. Nejenom díky ní mi to uteklo jako nic, ačkoli to má přes dvě hodiny - až mi bylo na konci skoro líto, že už toho víc nebude (závěrečné rozuzlení je zde navíc zcela skvostné, byť možná lehce předvídatelné).

plakát

Trhala fialky dynamitem (1992) odpad!

Viděl jsem to kdysi v telce, ale v podstatě jsem to kompletně zapomněl. Když jsem po letech pocítil bizarní touhu ten film vidět znovu - snad abych si potvrdil, zda je skutečně tak špatný, jak se o něm říká - ověřil jsem si, že je to skutečně strašná sračka - nevtipná scenáristická ubohost (už jenom ten dementní název!), s děsivě špatnými hereckými výkony a stupidním dějem, kde v podstatě nic nedává smysl, prostě neblahé dítě své doby. Navíc to je film, u jehož sledování má člověk skoro nutkání se stydět za to, že je Čech, protože to, jak jsme zde vykresleni, je prostě něco příšerného. Na druhou stranu, časy se změnily, a pohledem dnešní doby už ani nemám potřebu se do toho filmu nějak extrémně navážet nebo se mu, respektive té jeho amatérské upachtěnosti, nějak vysmívat, spíš mi bylo těch lidí co v tom hráli líto, většina z nich už je stejně buď po smrti, nebo v pokročilém věku, takže proč se vlamovat do otevřených dveří a plýtvat energií na tak zbytečné bitvy. Myslím, že to nejlepší, co by si ten filmový devadesátkový hřích zasloužil, by bylo milosrdné zapomnění - o to víc mě překvapilo, že film má ve své nabídce Voyo, a že jsem zde narazil na názory několika lidí, kteří ten film mají rádi, takže se Fialky budou v diváckém povědomí zřejmě ještě držet dlouho. Hranice filmového nevkusu některých lidí jsou podle všeho skutečně bezbřehé.

plakát

Tichý společník (2021) 

Pro mě osobně naprosto nesledovatelný film... krajně bizarní, nepochopitelný, skrz naskrz nesnesitelný. Jako zlý vtip, který chcete co nejdřív zapomenout.

plakát

Svatá čtveřice (2012) 

Nesnesitelná sračka, u které jsem nepochopil její divný nažloutlý obraz jakož i celkový smysl toho filmu. Působilo to na mě, jakoby si tvůrci chtěli užít zájezd k moři, a u toho museli něco natočit. Námět sám o sobě mi přijde fajn - z nápadu o výměně manželek se vším všudy, navíc v době, kdy ještě nebylo populární mluvit o polyamorii, šlo podle mě vytřískat hodně, ale to by scénář musel napsat někdo jiný než to prase Viewegh, kdo by uměl cíleně tvůrčím způsobem pracovat s trapností, kterou taková situace musí vyvolávat, a kdo by postavám dokázal vdechnout nějaký život - film se s nějakou jejich psychologií příliš neobtěžuje, o nikom nevíme v podstatě nic, podstatné je pouze kdo s kým co dělal a kdo další o tom ví nebo se to před ním tají. Ve výsledku to celé - mj. díky těm bizarním paralelám mezi postavami rodičů a jejich dětí - působí jako nějaká Vieweghova představa o tom, jak to na světě chodí, která je ve svém odtržení od reality nejenom nevěrohodná, ale tím skrytým pohrdavým výsměchem k postavám, který tam mezi řádky cítím (možná ho tam hledám mylně, nevím), skoro až odsouzeníhodná. Nepochybuji o tom, že jsou lidi, kteří si manželství podobným způsobem zpestřují, ale tento filmařsky impotentní pokus vystavět na tom rádoby komediální situace ztroskotává na příšerném scénáři, a ten film je takřka nesledovatelný od prvního po poslední záběr, jak v něm skoro nic nefunguje. Osobně jsem si z něj tak odnesl pouze překvapivé zjištění, že Čermák má sestru, která měla v 45 letech netušeně skvostnou postavu, jinak bych nejradši zapomněl, že jsem to kdy viděl.

plakát

Kapky (2022) 

O filmu jsem se dozvěděl z Instagramu Lily Collins, kde to vypadalo slibně - námět i obsazení mi přišly zajímavé - ale člověk by neměl zapomínat, že je to pořád jen Netflix, a tedy se mít na pozoru, neboť mi osobně většina jeho současné produkce přijde v lepším případě nesnesitelně povrchní, v horším zcela nesledovatelná, což se zde opět potvrdilo. Ta výchozí situace s jedním místem a minimem postav vypadá skoro jako nějaké hravé scenáristické cvičení, kde by šlo vymyslet v podstatě cokoli, ale nějaké větší invence jsem se zde bohužel nedočkal, film ponechává spoustu otázek nezodpovězených a ve výsledku to na mě působilo dost odflákle, postavy se většinou chovají přinejmenším podivně, a celé to graduje k vyloženě debilnímu rozuzlení, u něhož se člověk musí ptát - vážně jsem měl zapotřebí tomuto věnovat hodinu a půl života? Btw. nepochopil jsem stupidní český titul, protože o žádné kapky v tom filmu nejde - to musel vymýšlet někdo, kdo ten film nemohl vidět.

plakát

Síla (2021) 

Zpětně mám nutkání se sám sebe ptát, proč jsem to vlastně chtěl vidět (kromě toho, že jsem na to narazil v nabídce HBO). Ok, pár Filových recenzí jsem v životě četl, a nepřišly mi úplně blbě napsaný, ale proč bych se měl zajímat o jeho osobní život, vlastně asi nechápu. Ten dokument mi přišel tak nesnesitelně nudný, až jsem měl vůbec problém to dokoukat, a Fila je tam vykreslen mně osobně tak nesympaticky, že je mi protivné to nějak víc rozepisovat, a celkově chci asi zapomenout, že jsem to vůbec viděl.

Reklama

Reklama