Marcela a Jiří (E02)

Větší a horší ztráta, než je tragická smrt vlastního dítěte, neexistuje. V případě Marcely je tedy v podstatě pochopitelné, že se dostala do psychiatrické léčebny, spadla na úplné dno, začala hrát automaty atp. Až na to, že měla doma ještě jedno dítě! Toho kluka je mi strašně líto, už od mala byl evidentně na druhé koleji kvůli ADHD, které v té době nebylo diagnostikováno a nebylo správně léčeno. Jeho matka to řešit neuměla. A po smrti Ivany to byl úplný marast. Kolik mu bože bylo, když musel hospodařit doma sám, poté co jeho matka skončila poprvé v léčebně? Patnáct? Žádná dlouhodobá podpora ani v době jeho nehody a pobytu v Kladrubech.... Držím mu palce, ať má navzdory podmínkám v dětství a genetické výbavě dobrý a spokojený život. Když bude stále natolik srovnaný a odhodlaný, jako se jevil v dokumentu, podaří se mu to. Teď k Heleně Třeštíkové. Jak už jsem psala v jiné recenzi, v žánru dokumentu už podle mě nejde jít výš. Dny, týdny, roky, desetiletí mravenčí práce, osobní angažovanosti, bez níž to nejde. Drobnosti bych samozřejmě vytkla. Určitou stylizaci, aby seděla do obrazu (to lze pochopit), nicméně zamlčení dluhové pasti Marcely kvůli automatům (za 2 roky téměř 1 milion korun dluhů) už asi úplně za hlavu hodit nelze. Syn něco málo řekl, Marcely se na to přímo nikdo nezeptal. (11.01.2018)

Dcera skočí pod vlak, syn skočí pod tramvaj. Asi maj v rodině nějakou slabost pro kolejový vozidla. Jinak ten syn byl docela chudák, protože vyrůstat s paní Marcelou muselo bejt asi solidní psycho. Věřme, že se někdo nad ní zase slituje a daruje jí peníze, aby to mohla všechno opět naházet do automatů a koupit si cigára. (25.01.2018)

To je teda nářez, pustit si to takhle v kuse všechno najednou. Marcela má život fakt těžkej, ne že by si za leccos nemohla sama, ale v principu je jí člověku prostě líto. Partneři na draka, dcera sražená vlakem, syn tramvají ... ten se z toho naštěstí dobře vykřesal, zdá se, že aspoň on by se z toho mohl vymotat, tak mu držím palce. Třeba je ještě čeká něco společného. /// Jak se tohle dá hodnotit? Masakr. (10.01.2018)

Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu. (12.02.2018)

Já vůbec nevim, co k tomu napsat. To se mi moc často nestává, abych při závěrečných titulkách seděla s "otevřenou němou pusou". Takový příběh by scénárista jen tak nevymyslel. Marcely je mi líto, ale jsem ráda, že aspoň Tomáš vypadá na to, že by mohl vést normální život a je super, že se zúčastnil natáčení. Bez něj by to nebylo ono. Doufám, že bude "pokračování" a tentokrát to skončí veseleji. (10.01.2018)