Historie bombardování. Od Guernicy k Hirošimě

V druhé části se toto dílko dosti razantně zvrhlo v trapný a tendenční revanšistický kvazidokument. Vrchol všeho byla poznámka o tom, že kamikaze si alespoň "zvolili vlastní cestu" a dehonestování Američanů za použití atomových bomb v Japonsku z úst žabožroutů, kteří sami zcela bezcitně rozjebali Alžírskou poušť a atoly Mururoa a Fangataufa. Tfujtajxl, Francouzi by se měli stydět... V závěrečných titulcích mi už jen chybělo jméno Oliver Stone. (23.07.2018)

Raději bez hodnocení. Natočené je to výborně a především použitý obrazový materiál je zajímavý. Bohužel, záměr celého dokumentu je přinejmenším rozporuplný. Asi nikdo nepochybuje o tom, že bombardování je strašné a tragické. A mohli bysme polemizovat, do jaké míry bylo za druhé světové války oprávněné. Pokrokoví francouzští autoři mají ovšem od začátku jasno. A především druhá část se doslova zvrhává do podlé protibritské a protiamerické pacifistické propagandy, ve které se stříhaly a pečlivě vybíraly zdroje a citace tak, aby se jí dalo za pravdu. (28.07.2018)

Kritický pohľad na históriu bombardovania. Čo iné by sa dalo čakať od Francúzov, keďže tí nikoho takto vo veľkom nebombardovali. Dokument s takou citlivou témou by mohol byť viac objektívnejší, ak by bol vyrobený v koprodukcii (alebo aspoň v spolupráci so zúčastnenými stranami, dokazujú to napr. niektoré francúzsko - kanadské dokumenty). Tento je vyrobený jedným človekom. Napriek tomu z pohľadu nie bombardujúcich ale bombardovaných sa na to dalo pozrieť a hlavne potešil obrazový materiál ktorý spolu so strihom pozdvihli dokument na vyššiu úroveň. 60% (28.07.2018)

No, to jsem nečekal. Vizuálně skvělé, obsahově dílem originální (např. americký seznam míst v Itálii, která se nesměla bombardovat), ale spíše rozpačité jako Vica Kerekes po zmenšení poprsí. Nemůžu se zbavit dojmu, že toho moralizování bylo příliš, někteří lidé byli obviňování za důsledky rozhodnutí, které tehdy nemohli vědět, že se důsledky zaměňovaly za příčinu a že se často zatoulala informace, která ten revanšistický přístup dost kazí. Stalin nebombardoval Německo prostě proto, že na to neměl vhodná letadla (čtyřmotorová). Humanismus by v tom hledal leda adept na kanonenfutr. Bombardování civilistů v Evropě opravdu bylo morálně i výsledkově k ničemu, ale byl to jednak způsob symbolické odplaty, neboť s tím začali (a neskončili) Němci, dále způsob vázání protivnikovych sil a taky se věřilo, že Němci pak sami povstanou. Že to nevyšlo je věc jiná. A vyjít Valkýra, nevím o čem by frantíci točili. Navíc měli štěstí, že se po většinu doby nevědělo o Osvětimi a spol. No a ta atomovka, to už vůbec neberu. Úplně se ignorovalo, že Japonci předtím bojovali do posledního muže a že kamikadze byl naprostý kulturní šok, který vyslal zprávu o ochotě Japonců ke kapitulaci a jejich vztahu k lidskému životu. Rasismus americký byl pak reakcí na rasismus a strašlivé zacházení s vojáky i civilisty ze strany Japonska. Akce a reakce. Zvlášť, když útoku na Pearl Harbor aktivně pomáhali japonští kolaboranti žijící v USA. No a nakonec to, že atomovka nemusela být, že Japonci to chtěli zabalit i bez toho. Martin Kovář, největší český znalec historie Anglosféry, tvrdí opak. Že byli v USA opravdu zděšeni, že by museli krvavě bojovat do posledního Japonce (na dobytém území skoro všichni civilisti bojovali nebo páchali harakiri), i když samozřejmě ten dojem na Sověty v tom hrál taky roli, tady šlo i o budoucnost. A já bych asi radši věřil jemu, než dokumentu, ve kterém jsou japonští fanatici považováni za oběti a Winston s americkými prezidenty prakticky za válečné zločince. A jak přebývá obviňování spojenců, tak zase chybí teoretické základy bombardování nebo zkušenosti z první světové atd. Jindy frantíky chválím, ale tady to asi prošlo sítem nějaké divné ideologie a neodbornýma rukama. Bohužel. (23.07.2018)

V druhé části dokumentu, v jednom z mnoha okamžiků, kdy se vypravěč zajíká opovržením nad zbytečným vražděním německých civilistů krutými spojenci, zazní výrok, že Stalin bombardování nedůvěřoval a raději obětoval miliony vlastních vojáků, jako by to byl Stalinův humanismus, nikoliv neschopnost, či prostá absence strategických bombardérů v ruské armádě. Američané raději zničili Hirošimu a Nagasaki, než aby umožnili ruským tankům připsat si podíl za porážku Japonska. Tady si tvůrci už ani nehrají na objektivitu tím, že by aspoň okrajově zmínili argumenty pro bombardování, vázání a ničení německého letectva nad Německem a sebevražedný fanatismus Japonců. Nechce se mi věřit, že tohle natočili Francouzi. (23.07.2018)