Reklama

Reklama

Historie bombardování. Od Guernicy k Hirošimě

(TV film)
  • Francie Le Monde sous les bombes, de Guernica à Hiroshima (více)
Francie, 2016, 95 min (Televizní verze: 2x50 min)

Hrají:

Didier Bezace (vypravěč)

Obsahy(1)

1. část: V roce 1911 shodil italský letec Giulio Gavotti první bomby v dějinách na libyjské povstalce. To byl teprve začátek. Když v roce 1933 uchopil v Německu moc Adolf Hitler, v letecké zbrani okamžitě uviděl nástroj k ovládnutí světa. Ozkoušel ho uprostřed občanské války ve Španělsku, 26. dubna roku 1937 bylo na poklidné městečko Guernica svrženo 40 tun bomb. Japonci ve stejném roce zahájili invazi do Číny ještě ničivějšími nálety. Později, během druhé světové války, se stalo bombardovací letectvo postrachem celého světa. Popelem lehla Varšava, Němci bombardovali Londýn a Spojenci jim nezůstali nic dlužni. Nenápadný vědec Frederick Lindemann připravil pro Královské letectvo plán na zničení největších německých měst kobercovým bombardováním. Letecký maršál Arthur Harris posílal nad největší německá města stovky a tisíce bombardérů, jejichž cílem bylo ničit vše, včetně hustě obydlených čtvrtí.
2. část: V noci 28. července 1943 provedlo britské bombardovací letectvo svůj doposud nejmasivnější nálet. Cílem se stalo druhé největší německé město, Hamburk. Piloti hlásili, že za sebou zanechali ohnivé peklo, jehož záři bylo možné spatřit ze vzdálenosti tří set kilometrů! Během jediné noci bylo zničeno tři sta padesát tisíc domovů. Němci se kupodivu semkli a bombardování je spíše posílilo. Jak později ukázaly statistiky, bylo mnohem nebezpečnější být na palubě bombardéru než žít v bombardovaném městě. Na zemi zahynuly statisíce německých civilistů a ve vzduchu tisíce spojeneckých letců. Do ničivého bombardování se zapojily i Spojené státy americké, které později porazily Japonsko za cenu obrovského množství zmařených životů obyčejných Japonců. Nejsmrtelnějšími nálety nebyly kupodivu útoky atomovými bombami na Hirošimu a Nagasaki, ale bombardování Tokia v březnu roku 1945. V pekelné zkáze, způsobené poměrně novým vynálezem nazvaným napalm, zemřelo sto tisíc lidí. (Česká televize)

(více)

Recenze (16)

Yarwen 

všechny recenze uživatele

Bombardovat nebo ne? Na jedné straně ničení strategických cílů, na druhé smrt nevinných lidí a množství osobních tragédií. Autoři snímku se spíše zastávají bombardovaných německých a japonských obyvatel, ale chybí tu připomenutí, kdo byl iniciátorem války a kdo vesele bombardoval Londýn nebo Pearl Harbor. A je k diskuzi, do jaké míry litovat mnohdy zfanatizovaný dav, z nichž si mnozí nepřáli nic jiného než vítězství a smrt nepřátel - zvláště Japonci byli tímto typičtí, stejně jako Němci spáchali na zajatcích a obyvatelích okupovaných území (tzv. "Sféra společné prosperity") množství zvěrstev, za která se nikdy neomluvili a dějepis o druhé světové válce se japonské děti učí na dvou stránkách knížky, které popisují Japonsko jako oběť agresora... Nu, nechci tady vynášet černobílé soudy, ale s tímto dokumentem mám prostě trochu problém. ()

Mallinali 

všechny recenze uživatele

No, to jsem nečekal. Vizuálně skvělé, obsahově dílem originální (např. americký seznam míst v Itálii, která se nesměla bombardovat), ale spíše rozpačité jako Vica Kerekes po zmenšení poprsí. Nemůžu se zbavit dojmu, že toho moralizování bylo příliš, někteří lidé byli obviňování za důsledky rozhodnutí, které tehdy nemohli vědět, že se důsledky zaměňovaly za příčinu a že se často zatoulala informace, která ten revanšistický přístup dost kazí. Stalin nebombardoval Německo prostě proto, že na to neměl vhodná letadla (čtyřmotorová). Humanismus by v tom hledal leda adept na kanonenfutr. Bombardování civilistů v Evropě opravdu bylo morálně i výsledkově k ničemu, ale byl to jednak způsob symbolické odplaty, neboť s tím začali (a neskončili) Němci, dále způsob vázání protivnikovych sil a taky se věřilo, že Němci pak sami povstanou. Že to nevyšlo je věc jiná. A vyjít Valkýra, nevím o čem by frantíci točili. Navíc měli štěstí, že se po většinu doby nevědělo o Osvětimi a spol. No a ta atomovka, to už vůbec neberu. Úplně se ignorovalo, že Japonci předtím bojovali do posledního muže a že kamikadze byl naprostý kulturní šok, který vyslal zprávu o ochotě Japonců ke kapitulaci a jejich vztahu k lidskému životu. Rasismus americký byl pak reakcí na rasismus a strašlivé zacházení s vojáky i civilisty ze strany Japonska. Akce a reakce. Zvlášť, když útoku na Pearl Harbor aktivně pomáhali japonští kolaboranti žijící v USA. No a nakonec to, že atomovka nemusela být, že Japonci to chtěli zabalit i bez toho. Martin Kovář, největší český znalec historie Anglosféry, tvrdí opak. Že byli v USA opravdu zděšeni, že by museli krvavě bojovat do posledního Japonce (na dobytém území skoro všichni civilisti bojovali nebo páchali harakiri), i když samozřejmě ten dojem na Sověty v tom hrál taky roli, tady šlo i o budoucnost. A já bych asi radši věřil jemu, než dokumentu, ve kterém jsou japonští fanatici považováni za oběti a Winston s americkými prezidenty prakticky za válečné zločince. A jak přebývá obviňování spojenců, tak zase chybí teoretické základy bombardování nebo zkušenosti z první světové atd. Jindy frantíky chválím, ale tady to asi prošlo sítem nějaké divné ideologie a neodbornýma rukama. Bohužel. ()

Reklama

laepus odpad!

všechny recenze uživatele

Není nad francouzský dokument, kde největší hajzli jsou ti, co za ně vybojovali druhou světovou válku. Aneb Angličani a Američani jsou svině a my, chudáci Francouzi, jsme to museli všechno vydržet. To je asi jako když Rusáci natočili Velkou vlasteneckou válku nebo sérii o revolucionářích, kde Zinověv, Bucharin a Trockij vypadají jako fajn strejcové. No a teď ještě pochvala Stalina, jaký to byl borec, že bombardování neuznával a vše vybojoval dům od domu. To mě poser. Ani tu jednu tomu nedám a měním na odpad. ()

jizvoun 

všechny recenze uživatele

Luxusní dokument, jehož zaměření jsem nikde jinde v podobné formě neviděl. Ano, spousta uplakánků tu kolem sebe nenávistně kope, protože si v dokumentu dovolují očerňovat i Američany a Angličany. Pravda, vyhráli nám válku a kdo ví, jak by to tu bez nich dopadlo. Ale tohle je historie, takhle to prostě bylo a v tomhle dokumentu nejde o to, kdo byl horší (to je snad všem jasné), ale rozvíjí se tu vztah masivního využití bombardování a civilního obyvatelstva. První díl byl zaměřen spíš na Německo a bylo jasné, že druhý díl bude klást důraz na spojence, jelikož v poslední etapě války už Německo mlelo z posledního, co se týče letectva. Ne, není to Oliver Stone, který vše vidí jednostranně, tady ukazují realitu z obou stran a bez příkras. Díky spojencům za to, že nás z toho svinstva vyhrabali, ale každá válka přináší takové hrůzy jako obrovské ztráty na civilní obyvatelstvu. Já nevidím důvod, proč neukázat, jak to bylo. Vždycky to tak je a bude, válka nikdy nebyla hezká záležitost, zločinů se dopouštěly všechny armády a jak můžeme pozorovat ze zpráv a dokumentů, děje se to i v současné době a nikdo tomu prostě nezabrání. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Obrazově skvěle působící dokument je žel natočen dosti tendenčně až manipulativně. Je samozřejmě pravda, že plošné bombardování bylo z vojenského hlediska poměrně neúčinné, nemluvě o tom že tohle bezprecedentní ničení postihlo miliony nevinných lidí, zničilo nesmírný počet cenných historických staveb i výtvarných děl a opravdu tu není složité mluvit o válečných zločinech, dokument ovšem zároveň zamlčuje či minimálně nezdůrazňuje mnohá další fakta, protože se prostě nehodí do "vypravěčova narativu". Stačí zminit například neskutečně tuhé boje o Okinawu, fakt že SSSR vstoupilo do války s Japonskem až 8. srpna 1945 a to právě na naléhání spojenců atp atd. Skutečně objektivní dokument by nutně musel vyznít daleko méně jednoznačně. Historikové či vojenští teoretikové dodnes neumí na otázky po úspěšnosti bombardování za druhé světové války jednoznačně odpovědět, autor dokumentu v tom má ovšem "naprosto jasno". To samo o sobě o mnohém vypovídá... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: flanker.27, Mallinali, A.D.1959 ()

Galerie (14)

Reklama

Reklama