Historie bombardování. Od Guernicy k Hirošimě
(TV film)-
Le Monde sous les bombes, de Guernica à Hiroshima
(více)
Le Monde sous les bombes, de Guernica à Hiroshima
Bombing War: From Guernica to Hiroshima
Svet pod bombami: Od Guernicy po Hirošimu
Režie:
Emmanuel BlanchardObsahy(1)
1. část: V roce 1911 shodil italský letec Giulio Gavotti první bomby v dějinách na libyjské povstalce. To byl teprve začátek. Když v roce 1933 uchopil v Německu moc Adolf Hitler, v letecké zbrani okamžitě uviděl nástroj k ovládnutí světa. Ozkoušel ho uprostřed občanské války ve Španělsku, 26. dubna roku 1937 bylo na poklidné městečko Guernica svrženo 40 tun bomb. Japonci ve stejném roce zahájili invazi do Číny ještě ničivějšími nálety. Později, během druhé světové války, se stalo bombardovací letectvo postrachem celého světa. Popelem lehla Varšava, Němci bombardovali Londýn a Spojenci jim nezůstali nic dlužni. Nenápadný vědec Frederick Lindemann připravil pro Královské letectvo plán na zničení největších německých měst kobercovým bombardováním. Letecký maršál Arthur Harris posílal nad největší německá města stovky a tisíce bombardérů, jejichž cílem bylo ničit vše, včetně hustě obydlených čtvrtí.
2. část: V noci 28. července 1943 provedlo britské bombardovací letectvo svůj doposud nejmasivnější nálet. Cílem se stalo druhé největší německé město, Hamburk. Piloti hlásili, že za sebou zanechali ohnivé peklo, jehož záři bylo možné spatřit ze vzdálenosti tří set kilometrů! Během jediné noci bylo zničeno tři sta padesát tisíc domovů. Němci se kupodivu semkli a bombardování je spíše posílilo. Jak později ukázaly statistiky, bylo mnohem nebezpečnější být na palubě bombardéru než žít v bombardovaném městě. Na zemi zahynuly statisíce německých civilistů a ve vzduchu tisíce spojeneckých letců. Do ničivého bombardování se zapojily i Spojené státy americké, které později porazily Japonsko za cenu obrovského množství zmařených životů obyčejných Japonců. Nejsmrtelnějšími nálety nebyly kupodivu útoky atomovými bombami na Hirošimu a Nagasaki, ale bombardování Tokia v březnu roku 1945. V pekelné zkáze, způsobené poměrně novým vynálezem nazvaným napalm, zemřelo sto tisíc lidí.
(Česká televize)
Recenze (16)
Není nad francouzský dokument, kde největší hajzli jsou ti, co za ně vybojovali druhou světovou válku. Aneb Angličani a Američani jsou svině a my, chudáci Francouzi, jsme to museli všechno vydržet. To je asi jako když Rusáci natočili Velkou vlasteneckou válku nebo sérii o revolucionářích, kde Zinověv, Bucharin a Trockij vypadají jako fajn strejcové. No a teď ještě pochvala Stalina, jaký to byl borec, že bombardování neuznával a vše vybojoval dům od domu. To mě poser. Ani tu jednu tomu nedám a měním na odpad. ()
Bombardovat nebo ne? Na jedné straně ničení strategických cílů, na druhé smrt nevinných lidí a množství osobních tragédií. Autoři snímku se spíše zastávají bombardovaných německých a japonských obyvatel, ale chybí tu připomenutí, kdo byl iniciátorem války a kdo vesele bombardoval Londýn nebo Pearl Harbor. A je k diskuzi, do jaké míry litovat mnohdy zfanatizovaný dav, z nichž si mnozí nepřáli nic jiného než vítězství a smrt nepřátel - zvláště Japonci byli tímto typičtí, stejně jako Němci spáchali na zajatcích a obyvatelích okupovaných území (tzv. "Sféra společné prosperity") množství zvěrstev, za která se nikdy neomluvili a dějepis o druhé světové válce se japonské děti učí na dvou stránkách knížky, které popisují Japonsko jako oběť agresora... Nu, nechci tady vynášet černobílé soudy, ale s tímto dokumentem mám prostě trochu problém. ()
Kritický pohľad na históriu bombardovania. Čo iné by sa dalo čakať od Francúzov, keďže tí nikoho takto vo veľkom nebombardovali. Dokument s takou citlivou témou by mohol byť viac objektívnejší, ak by bol vyrobený v koprodukcii (alebo aspoň v spolupráci so zúčastnenými stranami, dokazujú to napr. niektoré francúzsko - kanadské dokumenty). Tento je vyrobený jedným človekom. Napriek tomu z pohľadu nie bombardujúcich ale bombardovaných sa na to dalo pozrieť a hlavne potešil obrazový materiál ktorý spolu so strihom pozdvihli dokument na vyššiu úroveň. 60% ()
Raději bez hodnocení. Natočené je to výborně a především použitý obrazový materiál je zajímavý. Bohužel, záměr celého dokumentu je přinejmenším rozporuplný. Asi nikdo nepochybuje o tom, že bombardování je strašné a tragické. A mohli bysme polemizovat, do jaké míry bylo za druhé světové války oprávněné. Pokrokoví francouzští autoři mají ovšem od začátku jasno. A především druhá část se doslova zvrhává do podlé protibritské a protiamerické pacifistické propagandy, ve které se stříhaly a pečlivě vybíraly zdroje a citace tak, aby se jí dalo za pravdu. ()
Jak praví v komentáři uživatel A.D.1959. Obrazový materiál je vynikající, jak je v případě nových francouzských dokumentů běžné (např. Apokalypsa: Druhá světová válka). Komentář je však slabší. Mně osobně chybí větší pokrytí vzniku samotné myšlenky bombardování, dokument také úplně vynechává první světovou válku, která by do úvodu patřila. Stejně tak bych očekával, že padnou jména meziválečných teoretiků plošného bombardování jako Billy Mitchell a Giulio Douhet. Jinak ovšem slušný dokument, který stojí za vidění. Po druhém díle: aj, to se vyrojilo potrefených :). Nemusím s hodnocením dokumentu ve všem souhlasit, ale i pokud úplně pominu morální otázku plošného bombardování civilních cílů, pravdivé je však tvrzení, že tato strategie uplatňována za druhé světové války (a též později v Korei a Vietnamu), nebyla účinná ve smyslu zásadního snížení válečné výroby či donucení protivníka k bezpodmínečné kapitulaci. Německá výroba neklesala, naopak stoupala (byť s použitím otrocké práce vězňů), japonská klesala především díky téměř úplnému odříznutí od zdrojů surovin americkými ponorkami, a pokud jde o kapitulaci, ta mohla přijít o celý měsíc dříve. ()
Galerie (14)
Photo © Česká televize
Reklama