Sotva otevřu oči
À peine j'ouvre les yeux
Keď otvorím oči
Obsahy(1)
V působivém debutu bojuje mladá žena v předvečer tuniské jasmínové revoluce s rodinou i se společností za to, aby mohla jít za svou uměleckou kariérou. Dovedně vystavěné drama ostře a se smyslem pro detail popisuje atmosféru strachu šířenou diktaturou prezidenta Bena Aliho. Dozírání je zachyceno ve svých četných polohách, od těch slídících v intimním soukromí až po kontrolu politických názorů. Režisérka staví do popředí skvělý výkon debutující Bayi Medhaffer v roli ambiciózní zpěvačky v začínající kapele, jež se chystá na svůj první koncert. Mladistvý náboj filmu ještě umocňují vynikající skladby iráckého hudebníka Khyama Allamiho. Snímek sugestivně evokuje napětí, jež v čase před pádem režimu v roce 2010 bylo všude cítit pod povrchem, a nutí diváka podívat se otevřenýma očima na společnost, kde se udavači vyskytovali i na zcela nečekaných místech a ženy neměly naději na sebevyjádření. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (4)
Z môjho blogu k MFF 2016: Dej sa odohráva na konci vládnutia tuniského diktátorskeho prezidenta Bena Aliho (1987 - 2011). Hlavnou predstaviteľkou je 19 ročná mladá žena, ktoré je speváčkou v disidentskej kapele. Jej politická angažovanosť jej prináša problémy, s ktorými sa musí vyrovnať. Napriek skvelému hereckému výkonu hlavnej predstaviteľky ruší dobrý dojem priemerný scenár. ()
Tak toto mi náramne sadlo. Celovečerný debut Leyly Bouzid u mňa silno zarezonoval. Tunisko, jediná arabská krajina, ktorá úspešne zaviedla demokraciu, mala pred revolúciou podobný režim ako u nás za socíku (a prekvapivo aj veľmi podobný štýl života ako u nás). Veľa vecí už bolo dovolených, no otvorená kritika garnitúry, či príliš liberálne vystupovanie na verejnosti nie. A to sa ťažko vysvetluje mladej generácii, ktorá je práve v rozlete. Vedel som sa s hlavnou hrdinkou stotožniť, keďže náznak vládneho útlaku sme zažili počas temných rokov mečiarizmu aj my a síce hlavnou obeťou boli vtedy ľudia blízki politickým špičkám (Kováč ml., Remiáš), no i my "tí dole" sme pociťovali nervozitu, najmä ku koncu, keď sa už chodilo protestovať do ulíc. K atmosfére filmu dopomáha parádna hudba, ktorá sa tiahne celým filmom a rozhodne stojí za zakúpenie (špičková worldmusic). Navyše všetky pesničky spieva hlavná hrdinka (a jej kapela) osobne, takže skvelý herecký výkon je ešte vyšperkovaný kvalitnou hudbou na pozadí. Táto dráma patrí medzi TOP 3 filmy, čo som videl na bratislavskom festivale a bol by som nesmierne rád, keby sa k nám dostal aj do bežnej kinodistribúcie. (IFF Bratislava 2016) ()
Úžasná hudba (pakliže si odmyslite zpěv hlavní představitelky) , pohled na Tunis - duleizite. Nicméně , sám o sobě je ten film v nejlepším případě průměrný. A to hlavně kvůli scénáři. Motivace postav a detailnější informace o tuniskem režimu nám zůstanou I po shlédnutí, ukrytý. ()
/Scala, LUX Film Days 7. 12. 2016 ()
Reklama