Strach a chvění

Tahle japonská Amélie má s tou francouzskou společného mnohem více, než se může na první pohled zdát. Kromě zasněné hrdinky to je zejména určitá stereotypizace dané země. Zatímco Amélie z Montmartru pracuje se stereotypy pozitivními, tak Strach a chvění využívá negativní náhled na Japonsko. Firemní hierarchie je zde dovedena až do absurdity, "divnost" zaměstnanců a odlišnosti mezi Evropany a Asiaty zdůrazňovány takřka nepřetržitě. Namísto nějaké práce se stereotypy zde tedy nastává jejich pouhé předložení a potvrzení. Japonci jsou divní, Belgičani fajn, tak co chtít víc... Shoda nastat nemůže, nejlepší je dva světy nekombinovat a kdo uteče vyhraje... A ano, film je to zábavný, ale tohle je poselství mi přijde až děsivé. (10.11.2008)

Kolik nedorozumění může vzniknout, byť je motivace k činu tak jasná a prosta všech postranních úmyslů. Kolik velmi zvláštních argumentačních soubojů se odehrává mezi dvěma hlavními hrdinkami. Pořád jsem čekala, že se rozhovorem "něco" vyřeší, že bude pochopeno, co je zřejmé a znovu přišel další a silnější úder nepochopení a naprosto - zřejmě pro neJaponce (snad ne jen pro mě) - vychýlené argumentace. Slova pro útěchu jsou pochopena jako útok, ironie je přehlížena, slova na obhajobu nejsou vyslyšena. Zvláštní svět. Ledová krása. Strach a chvění. (13.10.2009)

Hlavní hrdinka, křehká a sympatická ve svém nezkrotném optimismu, mi byla místy až nepříjemná pro její výrazné přehrávání (patřilo to k roli, ale myslím, že jí tenhle způsob příliš nesedl). Žánr nebyl pevně daný tak se film stále ocital mezi komedií a dramatem, což bylo příjemné. Děj si tak poklidně, skoro až líně plyne a je těžké hádat jakým směrem se bude ubírat dál a v tom je jeho kouzlo, protože rozhodně nenudí. (29.09.2008)

Už na festivale v Karlových Varoch som si chcel tento vydarený snímok pozrieť, ale jeho popularita a kladné hodnotenia divákov mi to bohužiaľ neumožnili... Teraz som si ho pozrel s českým dabingom (našťastie japončina bola titulkovaná:) a vychutnal som si túto podarenú komédiu o tom, ako môže človek veľmi rýchlo precitnúť z ideálov o určitej (špeciálne firemnej) kultúre a ako pri tom precitnutí môže hlboko klesnúť, len aby si zachoval svoju tvár. Sylvie Testudová v tomto filme ozaj exceluje! (28.03.2007)

Tohle šlo na tělo!! Měla jsem v Německu dvě nadřízené, jedna byla Japonka, druhá Němka. Obě ledově chladné jak sněhová bouře. Jako bych se v tom sama našla!! Amelie byla skvělá!! Kdo se nikdy nesetkal osobně s japonskou mentaitou, může jen nevěřícně kroutil hlavou nebo v jednom kuse zívat - nepochopí! Amálka se dopustila jedné malé chybičky - do Japonska jela hleda sama sebe, ale chyběla jí citlivost pro to křehké těžko pochopitelné, co je v Japonsku podstatné. Válčila statečně, leč zbytečně. Ale zato velmi zábavně a roztomile ... :o) (19.05.2014)