troufalka

Někdy si ráda zopakuji a rozepíšu se víc.

Mám ráda Toni Collette, což se bohužel nedá říct o všech filmech, ve kterých hrála.

I v Německu přišli na to, že drzá Popelka má větší sympatie než ušlápnutá.

Dobře natočený film o jednom mizerovi, který ukradl know-how dvěma naivním šikulům. Myslím si, že dnes se bráchové McDonaldovi obracejí v hrobě, když vidí, jaké shity se pod jejich jménem prodávají.

Horší technická kvalita, jednoduchý příběh. Popravdě jsem od Vladislava Vančury čekala více.

Stínohra je filmem n pomezí světla a stínu. Světlou stránkou jsou výborné herecké výkony a dobře vytuněná  atmosféra. Samotný příběh není nezajímavý, přesto jsem při sledování měla pocit přílišného vrstvení. Je to jako v galerii - nějaký obraz vás zaujme, ale do obývák byste si ho nepověsili. Buď je zajímavý jako celek nebo vás upoutají ještě více jeho detaily. Taky bylo detailů tolik že se mi chvílemi ztrácel celek. Kdo tu byl hlavní postavou, na kterou měla být upřena pozornost? Byl to skutečně Jan Kavka?

Máte pocit, že se české romantické komedie točí podle jedné šablony? Není to pocti, je to fakt. Film, který postrádá zajímavé figury, zajímavé momenty a aspoň jednu nosnou myšlenku.

A máme to tu, balba, konec zvonec, je dopekárkováno. Pocity smíšené. Je to doba, do které se nechci vracet ani filmově ani v myšlenkách. Nekoukalo se na to moc dobře. Přípustná míra stylizace, produktivní život ve filmové zkratce.

U podobných filmů nečekám přesnou rekonstrukci, spíš jakousi iluzi doby a do ní zasazený příběh. To se tu povedlo.

Viděno v rámci Bystřického filmového jara, spojeno s diskuzí s Patrickem Ulrichem.