Manželské etudy: Nová generace

5/5 Na Mirku a Kubu jsem si došla do kina, čekání na další díly na ivysílání bylo hodně dlouhé. Zatímco první pár se nebál komunikovat a chtě nechtě nabídl vcelku zajímavý příběh, další rodinky už tak výživné nebyly. Jako hlavní problém vidím často zaměnitelná povolání a podobný přístup k životu. Otázka je, jak tyto příběhy budeme vnímat s odstupem let. Zatím to vypadá tak, že největší šance na přežití mají ti nejprůměrnějších ze všech, kteří v životě jen plní své společenské role. A to věru není příjemná bilance. (14.12.2019)

Příliš mnoho nezodpovězených otázek, příliš mnoho pouhého naznačovaní reality. V této podobě nemáme dost informací na to, abychom mohli hodnotit. Zpráva o manželství jde jen po povrchu a to si myslím, že je největší škoda. Mladá rodina přichází z města na vesnici, nikde žádné jistoty, brzy mají dvě děti, ale prostě musí mít velký dům před rekonstrukcí, obrovskou zahradu, zvířat nepočítaně... A na konci jen hořce konstatují, že to nevyšlo. Nejvíc mne mrzela Mirčina prohlášení o konzervatismu, že je proti střídavé péči a proti dvěma tatínkům... Očividně jen lidé jako ona mají právo selhat. (05.04.2019)

Irena a Petr mají ukázkové soužití dvou singles vedle sebe. Den má skutečně jen 24 hodin a oni chtějí být manželi, mít stálé práce, vedlejšáky a koníčky. Prožívají své cíle, radující se ze společných snídaní, ale při prvním neúspěchu mají tendenci se rozejít. Chtělo by to s nimi prožít ještě nějaký ten rok. (15.12.2019)

Alena a Bernard vlastně nic velkého nechtějí, mají jedno dítě, druhé dítě, hypotéku, manžel vydělává dost na zabezpečení všech potřeb. Sem tam se potkáme s jejich příbuznými. Rodinka žije spořádaně na okraji Prahy, nemají žádné zájmy a snad ani emoce... Vše je tak obyčejné, že scéna porodu působí skoro až nepatřičně. A mega mikulášská při které malé děti dostávají hysterické záchvaty? Bylo to nutné? To se v životě těch dvou skutečně neděje vůbec nic? (15.12.2019)

Petra a Viktor zastupují docela zajímavý příklad lidí, kteří si vystačí. Na druhou stranu jemu vadí nízký plat, ale řešením samozřejmě není cokoli řešit na úkor pohodlí. A ona jako učitelka na gymplu si nebyla schopná během těhotenství přečíst ani ty nejzákladnější příručky o mateřství a divila se poporodní depresi. Tomu říkám kritické myšlení a kvalitní práce s informacemi. Tak hlavně, že si vystačí s tou svou czenglish, moravským děckám to beztak bude jedno. Jako člověk může být Petra světice, ale obrazu učitelky dobrou reklamu skutečně neudělala. (15.12.2019)

Příběh Zuzany a Lukáše mohl být skutečně zajímavou zprávou o dnešní době. ale chtělo by to minimálně dvojnásobnou délku. Zatímco v první polovině všechny výpovědi vedl Lukáš, Zuzana se rozpovídala až po prohře. A to není dobré, snadno to takto vede ke zkratkovitým soudům a hodnocením. Můžeme jen například předpokládat, že Zuzana nebyla zralá (a ani zvědavá) na roli matky trojice dětí, což by v praxi mohlo znamenat pomalu i deset let doma. Pokud si Lukáš byl vědom svých priorit, úspěchu v práci a osobního neúspěchu své ženy, jak máme vnímat jeho zpětné řešení, že příště si bude hledat ženu výhradně pasivní? Nejzajímavější na tom celém je drobný detail, kterému zdánlivě nebyla věnována velká pozornost, totiž klasický problém, že původní zaměstnavatel Zuzany jí krátce po porodu odmítl přijmout zpět na zkrácený úvazek. Chytrý zaměstnavatel totiž ví, že kvalitní zaměstnanec není pouze ten, který bez ohledu na cokoli maká denně dvanáctku . (15.12.2019)