Aakrosh

Ákroš, আক্রোশ (vztek, hněv) raněných a ponížených, nedoknutelných, tj. otroků. Metody, které používala každá "karetní společnost". Obhájce Bhaskar Kulkarni je tu v pozici abolicionisty, či prvních odborářů, socialistů a komunistů v Evropě na přelomu 19. a 20. století, jmenujme třeba Jeana Jaurèse (ani se nemusíme ptát jako Jacques Brel: "Pourquoi ont-ils tué Jaurès?), aby to nemusel být někdo z našich luhů a hájů. - I jeho závěrečný rozhovor s někdejším přítelem, mentorem a nyní žalobcem o tom, že soudně neprokázaná vražda (případně jeho) nemůže být nic než nehodou, platí rovněž obecně. -  Perfektní detektivka s uvedeným přesahem. Tady by nejspíš selhal i Maigret s Columbem dohromady, zde nejde o šedou mozkovou kůru jednoho ani o kličky a háčky druhého. Jak jinak říct, že toto není indický film, ale světový. Myslím, že by to chtělo ještě nějaký závěr, třeba: "Pokud kdekoli a jakkoli vyslovíte nějaký názor, musíte počítat s tím, že můžete být zabit někým, kdo má názor opačný." (18.11.2023)

Na jedné straně mladý, obětavý advokát a jeho oddaný boj se snahou pomoct, přimět k vypovídání, vypátrat, zjistit a prošetřit okolnosti... na druhé straně dlouhé, téměř nerozluštitelné mlčení záhadného muže obviněného z vraždy, jehož jsme párkrát zahlédli v podivných domorodých rituálech. Takhle se s místy tajuplně exotickou atmosférou rozjíždí hodně napínavé soudní drama s prvky thrilleru a zároveň velmi silný příběh o tom, že podobně ocenitelný oddaný boj nemusí na druhé straně vůbec oceňovat někdo, koho se celá záležitost dotýká. Ba může dokonce nejen rozvířit příchozí nebezpečí, ale dospět až k nelichotivému poznání, že o skutečnou pravdu někdo jiný, na rovněž důležitém postu, třeba ani nestojí ...... Můj již třetí film z indické nezávislé scény 80. let brzy po sobě a opět neskutečný zážitek, který se násobí poslední scénou, v němž předchozí zbouření možné iluze pro hlavní postavu následuje bouřením druhým, teprve zasahujícím i diváka. Naseeruddin Shah táhne celý film excelentním výkonem v postavě advokáta –úplně odlišné poloze, v jaké jsem ho viděl včera v Albertu Pintovi ze stejného roku. Režisér Govind Nihalani (Ardh Satya) má filmařskou stránku opět pod kontrolou a míchá zde úspěšně realismus s mysteriózními záblesky, strhujícími scénami, lokální atmosférou podpořenou hudebními vložkami i nebývale vtipným odlehčením na pokračování v podobě karetních dýchánků státního zástupce a jeho kumpánů. [90%] (18.06.2024)