Nebe

Veľmi silný dokument, jeden z najsilnejších za posledné roky. A to nielen srdcervúcimi scénami s "deťmi", ale aj tým pozadím čínskeho režimu, napriek ktorému sirotinec vznikol. Tomáš Etzler nenecháva dokument klasicky voľne plynúť, ake vstupuje do neho svojimi myšlienkami a pocitmi, čo je mu v komentároch vyčítané. To mu ale musím odpustiť, pretože pre menej znalých Číny by veci mohli byť nejasné alebo až zavádzajúce. Veľmi odpurúčam každému nekritickému obdivovateľovi Číny a ich režimu. (26.10.2022)

Pravdivé a smutné. Minimálně se zasmějete vašim denním malichernostem, jinak spíše kroutíte hlavou nad kontrasty obyvatel Číny. Vůle žít a pomáhat za nic proti aroganci, ignoraci a agresi....Za dokumentem je spousta práce, úsilí a riskování osobní svobody. Po zhlédnutí jsem si kladl otázku, kolik dalších a zásahem na obyvatele mnohem hrůznějších zvěrstev se v Číně děje. Chci to vědět? Pana Etzlera prosím, aby to těm kundi*kam na hradě promítal do oken. (26.09.2020)

Velice silné svědectví o Číně posledních let a ostrůvku naděje, které je utopené v dlouhé stopáži a nevhodné formě. Nechci úplně říct, že je to odfláknuté, ale podobnému příběhu by určitě slušela větší péče a dramaturgické zásahy, pro jeho odvyprávění. Na to, o jak silných tématech se zde mluví, se v některých momentech přistihnete, že koukáte na hodinky, protože s vámi prostě autor divácky nepracuje. (05.11.2021)

Silný a smutný dokument. Stinná stránka prosperující a jinak nádherné země Číny. Jenže každá civilizace a velmoc má bohužel svá negativa. V dokumentu mi především chybí odpověď, co s tím chcete dělat? Vyvolat nenávist vůči Číně je totiž chybou. A nechce tu lhostejnost v lidech spíš příroda, když Čína má 1,4 miliardy obyvatel, je pravděpodobné, že někdo trpí. Za ten projev lidskosti dokument oceňuji vysoko. (06.11.2022)

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich. (21.06.2021)