Možnosti dialogu

Švankmajer... Nejsme jeho příznivcem a nemá smysl se tady vykecávat, proč ne. Ale Možnost dialogu- jo, to musím ocenit, po prvním shlédnutí na gymnáziu jsem si říkala Nic moc. Ale podruhé na výstavě jsem dávala plně pozor a dokoukala až do konce. Některé části jsou horší, jiné lepší- třeba ten již mnohokrát zmíněný vyčerpávající :-) A když jste na výstavě s mladým profesorem výtvarky, který je do podobných "umělců" přímo zažraný- tak nejde, než s ním v něčem i souhlasit... (21.01.2013)

Jedná se vlastně o 3 němé filmy, jejichž akce je ilustrována skvělou hudbou Jana Klusáka. Tak v dialogu věcném je každá z hlav charakterizována jiným druhem hudebních nástrojů - žestě kontra flétny... Navíc se v právě v tomto Dialogu věcném nejvíce projevují arcimboldovské vlivy... Švankmajer se sám přiznává k obdivu k manýrismu, Rudolfinské době a vědomému epigonství Arcimbolda (nutno dodat, že jinak epigonstvtím pohrdá). Tedy dvě animované hlavy složené v arcimboldovském duchu z různých předmětů se požírají navzájem. Člověk (lidská hlava) se pokouší pohltit vše, zpracovat, zničit rozmělnit. Tak chápu dialog věcný já... V dialogu vášnivém se při vášnivé hře smyčců spojí dvě postavy a když se opět rozpojí a rozpoutají hádku zbyde po nich jakýsi zbytek - dítě, za nějž žádný z těch dvou nechce přijmout zodpovědnost... V posledním Vyčerpávajícím dialogu se objevuje Švankmajerova obsese jídlem. Ta však zůstává obsesí ryze uměleckou, kdy s oblibou právě jídlo a akt stravování ve svých filmech tematizuje (později natočil známý a velmi úspěšný film s velmi příznačným názvem Jídlo). Sama obsese však paradoxně pramení již v jeho dětství, kdy jej jako neduživé dítě do jídla nutili... Právě tehdy se mu jídlo zřejmě zdálo dosti vyčerpávajícím. (10.03.2008)

Dialog věcný mě parádně vyděsil. Chaotická změť, dokonalý zvuky a nakonec logika ... Dialog vášnivý pohltil, zhypnotizoval a nadchnul. A nakonec tvrdá realita ... Dialog vyčerpávající ze všeho nejvíce pobavil, protože přesně tak to je ... Dokonalost sama. (11.12.2008)

Geniální nadčasová surrealitka... No tak hlavně, abysme se dycinky domluvili, že... %-[] . . . Jinak je to všechno vo nezlomným lidským duchu! Možná teda!! Vivat Švankmajer!!! - - - - - (Poprvé viděno v legendárním brněnském klubu Esenc kdysi zhruba před čtvrtstoletím - v dobách, kdy se otevřeně domluvit moc nedalo a leckdo nezvaný k tomu často naslouchal, poté mnohé repete s chutí kdykoli, hodnocení 22.03.2009, komentář zde po televizním repete v rámci cyklu M.Č.A.F. na >možném prostoru< jako sedmašedesátý - 15.4.2011) (15.04.2011)

Zo všetkých krátkometrážnych experimentov pána Švankmajera asi ten najviac docenený. A to právoplatne. Obsahuje to všetko, čím je jeho tvorba tak ikonická, od využitia plastelínových postáv, zvláštnych náhrad za bežné predmety, chaotický strih i kameru a opakujúce sa prvky. Prosto skvelá satira na vtedajšiu spoločnosť i na súčasnú nevrlosť komunikácie. Plus točiť za socíku takéto projekty si zaslúži pochvalu. (15.02.2021)