Ropáci

To jsem já - ropák bahnomilný se zuby klimatickými a silou ohromnou. Roztomilý tvor s kůží vrásčitou prdelkou chlupatou a dechem jedovým. Strava skládá se z polyetylenu a dalších pochoutek ropných ftaláty změkčených pro lepší trávení (nedávno ukořistil jsem gumáky v nestřežené chvíli Dvounohému - mňam, to jsem si pošmáknul!). Dobrůtky tyto zapíjím naftou či benzínem oktanovým (ujíždím na kyselině sírové H2SO4 a oxidu uhelnatém CO). Mojí domovinou jsou rozsáhlé pláně povrchových dolů uhelných stále se rozšiřující k radosti mé převeliké. Je to můj ráj vysněný. *** Síly měřím s rypadly obřími a vozím se na pásech jejich. Radosti převeliké užiji si na toboganu rourných výpustí a rochním si v uhelných kalech s náladou bujarou. Zbloudím-li od domoviny, uzdravení z otravy kyslíkem přinesou lázně v kráteru s plyny a inhalátory kouřovými. Na zmírnění šoku pak methanové zábaly bahenní. Jako první pomoc jsou k nezaplacení všudy přítomné výfuky z vehiklů plechových. *** My ropáci máme jistotu, že nikdy se neobjevíme v Červené knize ohrožených druhů. Naše podmínky se budou jenom zlepšovat. Na rozdíl od Dvounohých, co si říkají homo sapiens sapiens (umocnění rozumoví - ty jo!), kteří se snahou převelikou pomohou rozšířit náš ráj (v tom jsou opravdu šikovní) a zlikvidovat se tím navzájem. Pak bude zčernalá planeta s nádhernými jezery sirnými a kalovými celičká naše. Nuž připijme si na skvělou budoucnost bratři ropáci naším šampáňo kyselinou juch! - NA ZDRAVÍ A NA ŽIVOT! UuuuuJíííííHáááChrááááááChlemst (07.03.2014)

Oscar rozhodně zasloužený, tahle geniální pseudodokument jsem ještě neviděla. Svěrákova ironie a nadhled mě hrozně baví, je to opravdu Pan režisér. I přes komediální nádech mě v závěru trochu zamrazilo. "Máme jistotu, že se Ropák Bahnomilný v Červené knize ohrožených druhů nikdy neobjeví. Jeho životní podmínky se mohou jenom zlepšovat." (07.01.2011)

Domnívám se, že jsem ten film viděl jako malý a že jsem pevně věřil, že něco takového existuje a dokonce jsem o tom možná psal i do písemky z přírodopisu na téma obojživelníci. Rozhodně zajímavý počin Jana Svěráka. Sice trošku amatérský ale o to více přirozený. Sci-fi jako řemen. Takový nízkorozpočtový District 9. (31.10.2009)

Hodne dobra mystifikace a jeden z nejlepsich amaterskejch filmu, ale ze by to bylo zas nak genialni to mi neprislo. Ale ten zaver stal za to. Sverak dostal dobrej napad a udelal z toho dobrej a originalni film. Samozrejme, ze se to neda hodnotit jako klasickej film (kamera rozklepana, herci neherci, hudba amaterska, triky spatny), ale o to tady nejde. Toho Studentskyho Oscara si Sverak zaslouzil. Emil Nedbal rulezz. (21.06.2005)

Ókolo Móstu cestička, ókolo Móstu cestička a na ní se šédiví a na ní se šédiví chémička, šel jsem tam tůdy jedenkrát, šél jsem tam tůdy jedenkrát, viděl jsem tam rópáka, viděl jsem tam rópáka v blátě stát... Zdravím všechny spoluobčany z Mostecka. Tak takto nějak by se mělo upozorňovat na ekologické problémy naší planety. Jednoduchý krátkometrážní diktátek, který má v sobě filmovou kvalitu předlistopadové doby a takovou lehkou naději na možnou novou vlnu, která v 90tých letech přišla jen částečně. Aniž by Jan Svěrák mohl předvídat události roku 1989, pustil se do filmového novátorství, a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby listopad neproběhl a nadále by se točilo, bez nutnosti výdělku filmu. Zpracování je 100%. Vypravěč a zúčastnění neherci v čele s panem Nedbalem, které ho si snad Svěrák vypůjčil od Schorma z povídky Dům Radosti, jsou opravdu výborní. Svěrák pokračuje v kvalitní rodinné tradici, která byla, je a bude vždy velkým příspěvkem do naší kinematografie. (24.01.2013)