Ropáci

Tento film je bez kontextu české umělecké tvorby pouze průměrný počin, o kterém by nešlo říct nic víc než, že je experimentální. Avšak v kontextu české umělecké tvorby a faktu, že je to studentský film, vše vyznívá velmi špatně. Kdyby za mnou jako za pedagogem (ve skutečnosti jím nejsem) přišel s tímto filmem Jan Svěrák, tak bych na něm nenechal nit suchou. O nějakém nápadu či genialitě nelze vůbec hovořit, ba právě naopak. Vždyť přesně tohle už desítky let před Janem Svěrákem praktikoval a praktikuje jeho otec Zdeněk, což je námět s neexistující záhadnou postavou (o které navíc houbeles víme), vědecko-dokumentární formou a humorem. Právě v tomhle bych viděl velký problém, že se Jan nesnažil jít vlastní cestou, přijít s vlastním nápadem. Ropáci jsou pouze variací na Cimrmana. Divím se, že Jana s tímto záměrem soudobí pedagogové zavčas nevyhodili. A že za tento film získal nějakou cenu? Porota asi neznala Cimrmana. Já, jako soutěžící, bych se styděl. Jestli někdo vidí v podobných projektech smysl, tak tedy jen houšť. Chcete třeba někdo vyhrát zlatou palmu z Cannes? Pak si vezměte ve světě neznámý film, třeba Happy end Oldřicha Lipského, a natočte snímek se stejným fíglem. Je docela dobře možné, že dopadnete podobně jako Jan Svěrák se svými Ropáky. Na csfd si potom přečteme od uživatelů "skvělý nápad", "geniální", "originální", "obdivuhodný" a kdo ví, co ještě. Jan Svěrák v době vzniku tohoto filmu dokázal pouze to, že je synem slavného otce. Dokonce i režijní stránka filmu není vůbec dobrá. (07.10.2008)

Za vůbec nejlepší český fiktivní dokument považuji Dudkův snímek Byla jednou jedna budoucnost (který ze záhadných důvodů nemůžu najít v databázi ČSFD), poté následuje v mém žebříčku Zelenkův Rok ďábla, a hned za ním Ropáci. Ropáci jsou hravým a vtipným počinem, nicméně by se zde ještě pár věcí dalo dopilovat. Ale postava dědy Nedbala, připomínající Formanovy první neherecké filmy, je úžasná! A ještě by mě zajímalo, jestli teď v roce 2005 už je trasa Louny-Slaný pro ropáky průjezdná - obávám se však, že naše necitlivá ekologická politika posledních let těmto stvořením čím dál více komplikuje život. Až nám emigrují do USA, tak se nedivme! (28.03.2005)

Ókolo Móstu cestička, ókolo Móstu cestička a na ní se šédiví a na ní se šédiví chémička, šel jsem tam tůdy jedenkrát, šél jsem tam tůdy jedenkrát, viděl jsem tam rópáka, viděl jsem tam rópáka v blátě stát... Zdravím všechny spoluobčany z Mostecka. Tak takto nějak by se mělo upozorňovat na ekologické problémy naší planety. Jednoduchý krátkometrážní diktátek, který má v sobě filmovou kvalitu předlistopadové doby a takovou lehkou naději na možnou novou vlnu, která v 90tých letech přišla jen částečně. Aniž by Jan Svěrák mohl předvídat události roku 1989, pustil se do filmového novátorství, a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby listopad neproběhl a nadále by se točilo, bez nutnosti výdělku filmu. Zpracování je 100%. Vypravěč a zúčastnění neherci v čele s panem Nedbalem, které ho si snad Svěrák vypůjčil od Schorma z povídky Dům Radosti, jsou opravdu výborní. Svěrák pokračuje v kvalitní rodinné tradici, která byla, je a bude vždy velkým příspěvkem do naší kinematografie. (24.01.2013)

Neznám zahraniční film s podobnou nadsázkou, ironií a humorem. To je podle mě naše česká doména. Náš jemný humor, který je mi blízký. To je to, proč bych nemohla žít jinde ve světě. Jan i Zdeněk Svěráci jsou pro mě důvodem, proč jít do kina na český film. Proč být hrdá na naši kinematografii. Proč si zachovat trochu humoru/nadsázky i v těžkých situacích. (20.07.2012)

Tento krátký film má dvě stránky, díky kterým si jistě zasloužil ocenění. Jednak je to výborná parodie na některé ne úplně povedené přírodovědné dokumenty a navíc jde o obžalobu lidstva (především toho z Východu) za ničení životního prostředí, které z nás samotných dělá takové ropáky. Škoda jen, že režisérský um Jana Svěráka se postupem času přesunul k mainstreemu a k "hořko-sladkým" komediím. (19.07.2012)