Ropáci

petroleum mostensis - ropák bahnomilný // Co nám o těchto tvorech prozradil Emanuel Nedbal, největší "znalec" ropáků? // "Ty hajzlíci mám tady." // "Oni mají rádi dole smrad. Chutná jim to a dělá jim to dobře." // "Voni jsou ty holynky kousaný ... Vono to byli ti ropáci. Oni mi z nich udělali galoše." // "Že mají takovej huňatej velkej zadek, aby si ho neodřeli, když se šoupou po zemi." // "V těch zubách mají velkou sílu." // "Jestli dejchá ten nebožtík, tak je to dobrý." // "Tu naftu úplně pili. Chlastali to. A chutnalo jim to výborně." // "A sou v prdeli!" // // // "Příčina smrti. Otrava vzdušným kyslíkem." // "Dvadevadesáti oktanový benzín je to, nejlepší co máme." // (08.11.2006)

„S nalezencem zacházíme podle zkušeností s mláďaty jiných živočichů. 92 oktanový benzín je to nejlepší, co máme.“ Originální myšlenka, na jejímž základě by šlo natočit i celovečerní béčkové sci-fi. Záběry povrchového dolu a zdevastované krajiny dodávají filmu punc přidané hodnoty. Kvalitní absolventský film. (30.09.2016)

Tento film jsem navštívil těsně před půlnocí v jednom z Uherských kin na 40. Letní filmové škole. Byla to zcela jistě jedna z nejlepších projekcí, na které jsem byl. Vzhledem k pozdnímu času promítání byla asi jedna třetina přítomných diváků tak trošku "v náladě" a smála se každé větě, co ve filmu zazněla (především ty od Emila Nedbala samozřejmě). Díky tomuto faktu, a díky tomuto filmu, který podle mě byl jedna velká zcestná magořina do hodiny biologie jsem se u filmu pobavil tak, jako se mi to už hooodně dlouho nepoštěstilo :D 100000% (28.07.2014)

Neuvěřitelně geniální hříčka režiséra Jana Svěráka. Samotný takhle ujetý nápad se může zrodit snad jen v české hlavě a jeho filmová realizace svědčí nejen o obdivuhodném smyslu pro ironii, ale hlavně o báječném smyslu pro humor ze strany tvůrců, kteří se na tomto svérázném dílku nějakým způsobem podíleli. (19.08.2003)

"Po večeři jsme začali s pitvou." Zdravím Vás, lidičky. Jsem Petroleus mostensis, alias Ropák bahnomilný. Narodil jsem se v severních Čechách, můj tatínek s dědečkem natáčí filmy a moje maminka je dcerou ilustrátora Maxipsa Fíka. Přebývám na samotném dně povrchového dolu, kde řvu jako Vilém Čok, ale plavat chodím do nedalekého odkaliště. Mezi mé koníčky patří lelkování, ježdění po dopravníkovém pásu kolesového velkorypadla, nebo návštěvy rekultivace ve které okusuji umělohmotné zábaly kolem stromků, protože mi chutná polyetylen. Nejraději mám však dvaadevadesáti oktanový benzín, jenže většinou seženu jen běžný motorový olej. Taky bych rád navštívil Prahu, koncertuje tam totiž má oblíbená skladatelka Vendula Kašpárková ze skupiny "Stromboli", ovšem pořád nemohu nasát ten správný ozón, takže jestli mě máte rádi, nejezděte elektromobily, nepoužívejte solární panely, netřiďte odpady, nesázejte stromy, nevolte zelené. To by bylo ode mne asi tak všechno. Buďte zdrávi, hodně štěstí! P. S.: Milý pane Nedbale, přijměte mou omluvu za ty vaše holínky, ale byly dobrý. (06.12.2016)