Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Maroš Kramár, Július Vašek, Lubomír Kostelka, Jana Hliňáková, Jiří Hálek, Ladislav Gzela, Zdeněk KryzánekObsahy(1)
František Vláčil ztratil s nástupem normalizace možnost pracovat na Barrandově - v tehdejším Gottwaldově vzniklo několik středometrážních filmů, v nichž uplatnil své poetické nazírání i zkušenosti s dětským hrdinou. Pověst o stříbrné jedli vznikla podle scénáře Vladimíra Körnera a vypráví o chlapci z beskydských lesů, jenž romanticky obdivuje náročnou a nebezpečnou práci sběračů semen, kteří každodenně vylézají do korun vzrostlých jehličnatých stromů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Hezký poetický film, vláčilovina, ale měl i lepší. S dětmi to moc neuměl. ()
Středometrážní film F. Vláčila v těžkých dobách normalizace, kdy ještě nesměl přistoupit k většímu projektu. To ale v tomto případě nemusí vadit. Film je další kouzelnou básní režiséra, který byl ještě ve výborné formě. Podle mého názoru nejlépe zvládnutý film Vláčila po roce 1969, a hlavně „udělaný“ tak jak byl zamýšlený. Je třeba ocenit herecké výkony hlavních protagonistů M. Kramára a J. Vaška – slovenské herce Vláčil docela hojně využíval. Toto dílo je stále srovnatelné s vrcholnými Vláčilovými díly z šedesátých let. Bohužel po té jeho tvorba trošičku upadá, ale stále si drží nadstardard oproti ostatním filmům té doby (a vlastně i dnešní doby). Film v žádném případě nedoporučuji shlédnout v těžké depresi, poněvadž sám o sobě působí svým pojetím na diváka i přes ne příliš složitý děj velmi depresivně až těžce. Nejvíc mě asi dostala úvodní scéna padajícího stromu, takhle skvělý záběr aby divák ve filmu pohledal. Sice jednoduché ale geniálně zabrané. Kdy se najde další Vláčil? ()
Krásný poetický film, jehož atmosféra mě naprosto pohltila. Každé slovo pronesené valašským nářečím vydá za jeden verš básně. Jeden obrázek může znamenat v životě člověka mnoho a i přestože by měl být mementem pokory před věcmi nedosažitelnými, nestává se tak a přichází trest. Zkrátka příběh z míst, kde se strarý svět ještě převažuje nad tím novým, civlizovaným. ()
Takhle nějak si představuju poetický film. Nad dějem či akcí převažuje atmosféra. Výborní herci, kteří představují obyčejné, bezejmenné a dobrosrdečné postavy. Celý dojem z tohoto díla násobí osvědčený prvek a to hudba Zdeňka Lišky. ()
Vždy, když vidím nějaký Vláčilův film, uvědomuji si křiklavou nespravedlnost, že právě tento mistr nad mistr se svou tvorbou nikdy výrazněji nepronikl do světa, zatímco jeho méně zdatní tuzemští kolegové ano. (Nejkřiklavějším příkladem budiž oscarové ocenění svěrákovského kýče Kolja.) Pověst o stříbrné jedli možná nemá tak brilantní scénář, jako snímky z 60. let či z pozdější doby Dým bramborové natě a Stín kapradiny, ale dramatický náboj a vizuální i hudební krása tohoto malého velkého filmu je nezpochybnitelná. ()