Předstírejme, že je to v pořádku

Předstírejme, že je to v pořádku (2021) 

Původně jsem si myslel, že mě čeká nějaké nevšední poznávání New Yorku, poznávání života v něm, dozvídání se různých zajímavostí, které v běžném dokumentu nezazní, popřípadě retrospektivní vývoj města a obyvatel. Svým způsobem jsem to i dostal, ale v poněkud jiné formě, než jsem očekával. Doteď jsem o žádné spisovatelce Fran Lebowitz nikdy neslyšel, její osoba ve mě spíše evokuje namyšlenou a nevrlou důchodkyni, než váženou osobu a humoristku. Její styl humoru mě vůbec neoslovil, tím pádem pro mě byla celá série velkým utrpením a nebýt mé touhy se něco dozvědět o NYC a životu v něm, patrně bych nedokončil ani první díl. Už po prvním dílu jsem však měl jasno, že se toho o samotném městu moc nedozvím, jelikož se většina záběrů týká samotné Lebowitz, ve kterých vesměs jen mluví o sobě, vypráví o svém životě a podává pouze různé nicneříkající názory. Její uštěpačné poznámky mi přišly úplně o ničem, jízlivý humor se zcela minul účinkem a celkově jsem se nehorázně nudil. I když jsou jednotlivé epizody poměrně krátké, tak mi přišly jako nekonečné, celá série mě vůbec nebavila a bohužel ani nepřináší nic zajímavého. Pokud však máte náladu na téměř 3,5 hodinový životopisný dokument o spisovatelce Fran Lebowitz, máte ji rádi nebo vám sedne její humor, patrně si sérii užijete. Pro mě se však jednalo o čiré utrpení. 1/10. (13.01.2021)