Muž s kinoaparátem

Revoluční snímek, o kterém se v podstatě nedá pro jeho těžký experimentální charakter říci, zda je "špatný", "výborný" nebo "ucházející". Obrazové leporelo bez scénáře a příběhu nenudí, což je velká výhra, a co víc, nemálo filmových nadšenců po zhlédnutí právě tohoto díla dostane neukojitelnou chuť chopit se fotoaparátu a vyrazit do společenské džungle hledat ten pravý, výstižný a nádherný záběr... Čekal jsem popravdě výraznější zářez do praxe sovětské montážní školy, které dál vévodí soudruh Ejzenštejn, ale i Muž s kinoaparátem je bezesporu pozoruhodným příspěvkem oné neopakovatelné filmové éry.... (09.12.2015)

Fascinující záležitost, která i na druhé zhlédnutí uhrane. Sledování tohoto nadčasového (či spíše nečasového) filmařského experimentu v člověku probouzí nevídané množství asociací - tvůrce zde nechává nahlédnout do dynamického života tehdejší sovětské společnosti, ale na svou dobu rovněž udivuje i nebývalou šíří svých experimentálních postupů. Uvážíme-li, v jakém roce to bylo natočeno (ze stáří snímku mj. plyne rozrušující vědomí toho, že nikdo ze zachycených účastníků tohoto filmu již dávno nežije), můžeme jen žasnout, jak vzrušující zprávu o své době nám tento milník kinematografie zanechal. Spousta záběrů je zcela fascinujících - nesmírně zalidněné ulice a pláže, dopravní ruch zcela srovnatelný s dnešními poměry, dobová móda, zvyky, obchody, veřejná doprava, nejrůznější lidské profese, architektura, dopravní prostředky... vše je zde zachyceno s nebývalou mírou autenticity a bezprostřednosti. Dziga Vertov natočil velkolepou oslavu filmového voyerismu - a já bych si strašně přál, aby někdo natočil něco podobného i v naší současnosti, byl by to skoro jistě můj oblíbený film. (22.02.2015)

Neuvěřitelně nádherné! Hodně podobné Koyaanisqatsi, jen na konci jsem vyšel s mnohem pozitivnější náladou. Možná to bylo tím, že film už přece jenom není tak aktuální jako výše zmíněný, ale spíš si myslím, že je to hlavně zásluhou hudebního doprovodu, protože kdyby k tomuto dělal soundtrack Philip Glass, asi bych se ještě chvíli utápěl v depresích, místo abych si teď točil na prstě Cinematic Orchestra a nechal se unášet jejich pozitivními melodiemi. Ale nadruhou stranu mě celkem mrzí, že už není možno zopakovat si ten první, původní, zážitek z tohoto snímku, kdy zasednete do křesla, opona se roztáhne a spustí skutečný orchestr. (08.01.2011)

Poznat historickou filmovou tvorbu tak zásadní a vyčnívající, jako Muž s kinoaparátem, je do jisté míry vzrušující a fascinující. Některé hrátky s kamerou byly originální a působivé i na dnešní dobu, změny tempa filmu a tedy i tempa vyprávění (obraz u tohoto filmu = vyprávění) zabraňují upadnutí do monotónnosti, ale přesto jsem byl onoho "běžného života zachyceného okem a nikoliv kamerou" nasycen dřív, než film skončil. Z vědeckého hlediska je to jiná, nemusíme si to někde přečíst, abychom mohli sami odvodit, že Muž s kinoaparátem ve své době značně dopomohl k tvorbě filmového jazyka, ale můj osobní filmový prožitek se v dnešní době rovnal 6/10 (02.08.2009)

Jeden z mála filmů, kde je strašně moc vidět, jak je důležitá práce střihače, v tomto případě i střihačky. Poskládat naprosto jinak, film by nabral nový, jiný smysl. Navíc by nemuselo docházet k zajímavým kontrastům, například mezi životem smrtí, starým a novým. Ten název filmu je dokonalý, Vertov a jeho bratr-kameraman zachycují život a daří se jim to s plnou nádherou, s jeho rychlostí i pomalým tempem, s jeho krásou i hnusem, důležitostí a zbytečností. (15.07.2014)