Nové recenze - TOP uživatelé

Fakt krásně natočené, škoda, že je to taková divná cypovina…

Není to taková šleha, ale vlastně jako je! Dost! Po digi katastrofě Quantumania se tady opatrně našlapuje v nemastných, neslaných lokacích, hlavně aby to nebylo CGI. Naštěstí je ten fanservis natolik silný, že to tolik nevadí. Hlášky lítají vzduchem, krev cáka do všech stran a nostalgie po prvních a druhých X-menech je v závěru na 120%.

Píčovina roku s černou ošklivkou 😡😡😡😡😡

Chvění na hřbitově. Slabounký horůrek od Mida, které souběžně uvedlo na vhs dvě hřbitovní pecky a sice Phantasm I a II. Bohužel rejža Pryce fakt není Coscarelli. Mohla to být nápaditá, atmosférická, krvavá a děsivá honička tunely pod hřbitovem, ale nic zajímavého se tu neděje a hororové je to velmi dietně. Ani monstrum se mi nelíbilo, byť vychytávka s rychloléčbou měla potenciál.

Cormanovské titulky v úvodu napoví, že důležitou roli bude hrát fantazie. Tedy na úplném začátku je useknutá hlava... Starobylý dům tyčící se nad mořským pobřežím obývá hospodyně, její synovec a dcera majitele, který zemřel na moři. Do jejich života zasáhne uprchlý zločinec - Pascal - Sancho, zde tlustý jak svině, který utekl nepochopitelně dvakrát, a začne všechny vydírat. Zajímavým motivem jsou supi, a pak sup, oddělující jednotlivé pasáže svým křikem. Mysteriózní drama má sice přesah do kriminálního žánru, ale že by až tak splňoval znaky gialla, se mi nezdá. Ale je fakt, že italské kriminálky 60. a 70. let tak byly často označovány obecně ani ne pro svoji mysterióznost, jako spíše pro naturalistické gore. Každopádně zpočátku zašmodrchaná linie příběhu se postupně rozmotá. K navození neklidu pomáhá i kamera, co mnohdy zabírá dění a zejména exteriéry z rozličných úhlů, a rozbíjí klasickou perspektivu. Při dialozích občas herci zaujímají pózy, jako by vystupovali na divadle. To má svůj význam, protože postavy hrají i v příběhu. V momentě rozuzlení divák pochopí, že šlo o záměr. Vcelku jsem spokojen, ale k filmu už se nevrátím - 3,5*

Talentovaný pán Ripley je výborný, mrazivý stalkerovský deväťdesiatkový triler (kniha ma nebavila), takže keď vznikol seriál, šiel som do toho. Andrew Scott bol výborná voľba (aj to produkoval), hoc mne osobne by do úlohy psychopata Toma Ripleyho sadol tiež Tom Hollander, sú to relatívne podobné typy hercov, ale Toma som mal vždy radšej. I Andrew Scott je každopádne skvelý. Perfektne vystihol Ripleyho vadný charakter. Zákerne manipuluje, dokonale klame, je chladnokrvný a beštiálny. Johnny Flynn sa mi pravdupovediac do úlohy Dickieho Greenleafa až tak nehodil, pripadal mi trochu... ehm... mäsitý... ale to môže byť dané tým, že uhrančivý, charizmatický Jude Law nasadil latku príliš vysoko. Bez debaty je atmosféra podporená prevažne európskou výpravou 5O. rokov. Prastaré uličky, kaviarne, prístavy, zafajčené nočné kluby, hotely, terasy, rozpadávajúce sa múry, budovy doby minulých, architektonické skvosty, to všetko tvorí jedinečný, úžasný, skvelý súzvuk. Samozrejme je prítomná neskutočná kamera a parádny čierno-biely dizajn (asi by som to nechcel vidieť vo farbe). Ako poznamenala manželka, miestami akoby to bolo namaľované. Ako vo filme s parádnym Damonom, i tu paradoxne fandíme úchylnému vrahovi. OK, „fandíme“ nie je správne slovo, ale viete, ako to myslím. Občas to kazí divná scéna (vražedne naladený čln vyzerá ako keby ho posadol diabol z poviedky Stephena Kinga), ale inak kvalitná jazda pre dospelého diváka, ktorý si takéto veci dokáže vychutnať (nalejme si čistého vína, asi žiadny inteligent od tohto druhu príbehu nemôže predsa čakať Transfomerov). Je veľmi zaujímavé (azda až zvláštne), že hoci je seriál teoreticky presným „remakom“ filmu, ktorý mal kúsok nad dve hodiny, a seriál má hodín temer osem (a nie sú v ňom pridané nijaké zásadné nové postavy, scény a dejové linky), vôbec nie je nudný, skôr naopak. Možno ku koncu tomu trochu padne reťaz, paradoxne práve vo chvíli, kedy sa začnú kopiť problémy, zamotané, prekombinované plány a, samozrejme, mŕtvoly. V tých chvíľach to malo byť najnapínavejšie, paradoxne to ale začalo občas stagnovať. Pokojne seriál mohol mať buď o jeden diel menej, alebo sa stopáže každej časti mohli zredukovať na 48 minút (finále má minutáž kratšieho celovečeráku). Ale to sú ozaj detaily, asi len u mála seriálov roka 2024 budete bez premýšľania dávať 4*. Plno temer majstrovských okamihov (čln, popolník, krásne dlhý dialóg s detektívom, ktorý vypočúva Ripleyho, ale keď sa to tak vezme, tak vlastne skôr Ripley vypočúva jeho). Z ostatných hercov mi i na malom priestore pripadal prekvapivo elegantne charizmatický Bokeem Woodbine (kto by to bol kedysi povedal do seržanta Crispa toho času zo Skaly) a oceniť musím i Eliota Summera v svojráznej úlohe Dickeiho najlepšieho kamaráta, umeleckého bonvivána Freddieho Milesa. Naopak, prítomnosť Johna Malkovicha sa obmedzila jednak na cameo, inak je jeho úloha pre dej temer nepodstatná resp. podstatná je, ale toto fakt mohol hrať hocijaký herec, Johna obsadili asi len z dôvodu, aby bola sranda, keďže v minulosti hral Ripleyho (v sequele Ripleyho hra z r. 2002). Zaillian je macher.

„Naštval veľa ľudí.“ – „Tak to chodí, keď robíš veci správne.“ Axel Foley sa štvrtý raz nielenže mal vrátiť už v r. 2013. Aj sa vrátil. Výsledkom je prakticky temer nikým na tejto planéte nevidený pilot k seriálu. Pilot bol však podľa testovacích pozretí tak príšerne prijatý, že televízia natáčanie epizód stopla, pilot zavrela do trezoru a kód zahodila do Mariánskej priekopy. Dnes, v r. 2024, ho s čistým svedomím môžeme oficiálne považovať za slepú uličku, keďže v r. 2024 sa Eddie prekvapivo spojil opäť s producentom Bruckheimerom a spolu natočili už ale že vážne naozaj skutočne ozaj plnohodnotnú štvorku. Tá do koša na totálku hádže onen spomínaný pilot, ktorý apropo nenatočil nikto menší, než režisér Mužov v čiernom Barry Sonnelfeld a Axel Foley v ňom mal syna v podaní Brandona T. Jacksona. V štvorke z r. 2024 nič z toho neplatí. Má v nej dcéru (v podaní sympatickej Taylour Paige) a do koša bol hodený i seriálový nápad, že Axel by opraty postupne predal práve svojmu potomkovi, pričom on sám by sa zhostil len vedľajšej úlohy. V štvorke z r. 2024 je klasickou titulnou postavou a jeho potomok, tentokrát ženského pohlavia, samozrejme vedľajšou. V čase písania tohto komentu na IMDb svieti v kolónke „rozpočet“ šialené číslo 15O miliónov. TOTO preboha nemohlo stať absurdných 15O miliónov! Možno 50. Max. 70. Neverím, že tento (inak veľmi fajn) „televízny“ film stál 15O (!) miliónov (!!) amerických (!!!) dolárov (!!!!). Obsahuje síce plno srandy s rôznymi dopravnými a inými prostriedkami (nechajte sa prekvapiť), ale nie je to žiadne veľkolepá akčná jazda. Dokonca štvorka pôsobí takým televíznym dojmom, že sa mi ťažko verí čo i len tomu, že to produkoval Bruckheimer (spolu s Eddiem). To by ma ale v skutočnosti naopak nemalo prekvapiť, lebo jednotka bola civilná krimikomédia, trojka komédia z lunaparku a ak malo v rámci série niečo aspoň ako-tak blízko k plnohodnotnému akčniaku, tak síce dvojka, ale ani tá sa nedala porovnať s najväčšími Bruckheimerovými veľkofilmami. Super je, že sa do štvorky vracajú všetci starí známi. Síce to nejeden raz pôsobí samoúčelným dojmom (Pinchot), ale osobne mi to nevadilo, skôr naopak. Potešilo ma viacero vtipov (socha, Wesley Snipes), pobavili ma Axelove fórky a hlášky. Stále je to starý dobrý Eddie Murphy. Na to sa vinou Norbitov a Zamilovaných profesorov zvykne zabúdať, ale toto bola neskutočná superhviezda 8O. rokov, ktorá v tých časoch dokázala neuveriteľné veci (viď. jeho nezabudnuteľný prerod z neznámej stand-up hviezdičky v megaherca s najmasívnejšími honorármi desaťročia, k čomu došlo DOSLOVA z noci na ráno). Dokonca padne shrekovská hláška o tom, že je osoba vrstevnatá ako cibuľa (Eddie v Shrekoch samozrejme daboval oslíka). Sympatický je Joseph Gordon-Levitt, ktorý má s Eddiem dobrú chémiu, na ktorej je najpríjemnejšie, že to nie je vyhrotené vzájomné doberanie sa hraničiace s urážaním. Sú to muži, ktorí sa navzájom rešpektujú, len to nemôžu povedať nahlas. Palec hore dávam i za soundtrack plný chytľavých songov a originálneho poňatia ústredného kultového hudobného motívu, ktorý sa objavuje vo viacerých, vcelku nečakaných, variantoch. Kevin Bacon už štandardnejšieho záporáka (je to jasné v podstate od prvej scény, to nie je spoiler) vystrihnúť asi ani nemohol, ale je to samozrejme Kevin Bacon, dokáže si vychutnať i klišé. Scenár je jemne povedané neoriginálny a plný nápadov, ktoré by neprešli cez normálneho česko-slovenského dramaturga z 8O. rokov (Foley chce privolať policajnú pomoc tým, že odrazí dvere hliadke, následne ho začne prenasledovať asi 7 policajných áut, ktoré sa však stanú účastníkmi hromadnej nehody a je po pomoci).

Sydney Sweeney toho v r. 2021 v The Voyeurs ukázala dosť veľa, zrejme ju pochytili výčitky svedomia, potrebovala sa vyspovedať a tak sa vybrala do kláštora. Lež, žiaľ, omylom sa ocitla v horore. Vrieska v ňom tak mocne, že by som na jej mieste v budúcnosti radšej už v žiadnom horore nehral (a rozhodne by som na jej mieste z preventívno-bezpečnostných dôvodov už ani nikdy žiaden neprodukoval). Najmä ak by mal mať takýto „úžasný“ scenár a „geniálnu“ réžiu, ako tu. Po Mníške 1 – 2, St. Agatha prequelu Prichádza Satan! a Deliver Us tak ku nám prichádza ďalší horor s „puberťáčkou“ v kláštore. Prvá polovica bola ukrutná. Pochopil som, prečo to bol kinoprepadák. Keď už som to s ním začal vzdávať, objavila sa scéna s „potratom“. Musím uznať, že po ňom snímka získalo aspoň náznak drajvu a zaujímavosti (hoci scenár bol stále neskutočne nudný, predvídateľný a plný útrpného klišé) a prekvapivo vysokej miery brutality. Na 3* to ale nemá. Totálne nezaujímavé vedľajšie postavy hrané nesympatickými hercami.

První sérii jsem jsem sledovala celkem ochotně, ale pak toho citového vydírání začalo být moc. Možná má každý okamžik našeho života spojitost s nějakým jiným v minulosti. Možná, když se k příběhu přidá pohled jiného účastníka, uvidíme trochu jiný obraz. Ale proč se v tom neustále babrat? Aby to bylo více dojemné? Fajn, ale čeho je moc, toho je příliš. A pak mám ještě jeden problém. Když má něco šest řad, začnou mě všechno postavy neskutečně štvát a přestanu mít nervy, abych si sledovala, jak si neskutečně kazí život.

Neuvěřitelně surový a cynický snímek, kde všichni ubližují všem. Dva mladíci, z nichž jeden vezme matku po hlavě lopatou, protože chtěla zavolat policii, a druhý zastřelí manželku, protože mu nechtěla dát klíče od auta, se vydávají na spanilou jízdu. Po incidentu s jiným mladíkem v autě se dají do jeho pronásledování, ten si navíc veze novou kočku do srubu v lese. Během pronásledování seberou cestou dívku z benziny, znásilní ji a zabijí. V jejich stopách pak jde skupina, co hledá dívku i je. Vše směřuje ke krvavému masakru, při němž umírají i děti. Po řemeslné stránce je snímek vcelku zdařilý, efektní je třeba zpomalené sražení autem. Přestože postavám se moc fandit nedá, napětí nechybí. Replika: - Je to poslední dům napravo.-, možná odkazuje ke klasice Poslední dům nalevo (1972). Není to úplně čistý Rape and Revenge, ale přesah tam je. Dnes asi spíše pro sběratele, každopádně já se nenudil.

"Sting". No tak som si to teda konečne pozrel. Prečo konečne? Pretože som to už dva krát odložil. Prvý raz som nad tým mávol rukou, keď som to mylne pokladal za nejaký životopisný film o kariére toho rovnomenného nudného anglického speváka. A druhý krát sme to odmávali spolu s mojou drahou láskou, keď hneď na začiatku skonštatovala, že by to zrejme len zhoršilo jej už i tak dosť rozvinutú arachnofóbiu. Tak som si teda dnes urobil čas, plnú misu pukancov, a v kľude si to pozrel. Film o malom vesmírnom pavúčikovi, z ktorého vyrastie poriadna veľká nenažratá obluda, ma pobavil. Je to jednoduchý spider horrorový námet, ktorý sa však austrálskemu režisérovi Kiah Roache-Turnerovi podarilo spracovať do vizuálne a i atmosfericky interesantnej formy. Páčilo sa mi aj komorné prostredie starého nájomného domu v new yorkskej štvrti Brooklyn, kde je dej situovaný. Užil som si to, bolo to fajn. ****

Na to, že premisa celého seriálu o zaměněných dětech působí jak z nějaké podprůměrné mexické telenovely, mě docela překvapilo jak moc komorní a někdy až nudná romance A Couple of Cuckoos je. Zdejší humor u mě občas až balancuje na hranici obyčejné blbosti, mnohé rádoby dramatické momenty jsou budovány formou hloupých omylů, nebo obyčejnými žánrovými klišé. Dokonce jsem ani nedokázal ve zdejší trojici dívek najít alespoň jednu, které bych dokázal nějak silněji fandit a samotný Umino je pro mě docela nezajímavý, takový neslaný, nemastný. Nejhůř na mě nakonec působil jeho vztah s nevlastní sestrou, který se mi seriál snaží někdy až příliš na sílu prezentovat jako jeden z možných řešení celého toho romantického mnohoúhelníku, ale já tomu prostě nějak nevěřím a Sači mi přijde spíš jako otravný přívěšek než jako jedna z romantických možností. U zbylých dvou slečen už je to o trošku lepší, je tu alespoň vidět troška nějaké té chemie a chápu, na čem se tu snaží autoři stavět, ale zase nemůžu říct, že by mě to nějak extra bavilo anebo si to užíval. Animačně je to povedené i hudba je slyšet a snaží se o budování alespoň nějakého dojmu. Je tu i pár silnějších momentů, které ale nejsou natolik významné, aby se mnou nějak otřásly a vzbudily nějaký větší zájem. Takže tohle celé pro mě bylo takové klasické průtokové anime, které jsem sice dokoukal, ale nic moc jsem si z něj neodnesl, za pár dní na něj dost možná zapomenu a jestli bych se chtěl dívat na případné další pokračování bych si musel docela dlouze rozmýšlet. 4,5/10

"(ne) Komouši v ohrození", alebo ako sa v dávnej minulosti úmyselne vyťahoval "neexistujúci strašiak" len preto, aby sa niekomu ulahodilo. Čo tam potom, že sa bez faktov či adekvátnych príčin zničia životy nevinných ľudí, "sloboda" chce predsa krv, a prakticky rovnako, ako terajšie zoskupenie okolo progresívcov z liberálnych kruhov. Tí čo radi námetovo politické počiny, pričom sú z opačného brehu, prípadne radi "krok za krokom" balansujú na lane medzi (ešte "akože" stojacimi) "dvojičkami", tak presne tých bude miestami možno aj napínať. Naopak, dementi, ktorí cez stromy nevidia les, budú 3/4 filmu onanovať, aby následne zistili, že sa z konečného hľadiska erekcie aj tak nikdy nedočkajú. No a Ja verím, že presne takým istým spôsobom dopadne aj terajšia (ne)"tolerantná" háveď okolo Vášáryovej, pre ktorú iný názor je len štartovacím signálom na vykopávanie zákopov. Veľmi slušný, tématicky pomerne aktuálny snímok.

Nenapravitelný snílek na konci své filmové cesty. Truffautovi zbývalo už jen pár snímků a let, ale další kapitola už by nepřišla, protože nebyla potřeba. Láska na útěku se vrací do všech dílů předchozích, dává překvapivě rovnoměrnou pozornost Christine i Colette a všem zúčastněným poskytuje vytoužené rozhřešení. Činí tak sice pomocí nadužívaných vzpomínkových záběrů, ale dává tak do spojitosti i situace téměř neslučitelné a pocit katarze hlavního neposedy je absolutní. Jakkoli Antoine Doinel, ústřední romantický antihrdina, opakuje stále ty samé chyby, věří, že s tou příští / minulou  to bude či mohlo by být konečně to pravé, v posledních minutách mu nelze přát nic jiného, než aby to vyšlo. Aby štěstí tentokrát trvalo ne pár minut, ale klidně celý život. Ten pocit, který vás přirazí ke zdi, je totiž stejně opojný ve třinácti i ve třiceti, ale když má člověk kliku, je jeho příčinou pokaždé něco jiného.

Antoine a jeho trable počtvrté a ve variantě, která mohla být tou nejlepší. První hodinu totiž pečlivě pracuje na rozkreslení rodinné situace skrz věrohodné každodenní epizody, hlavní postavy rozhodí doprostřed milionkrát viděného rozestavení a pak, ve chvíli, kdy má tohle úsilí zúročit, udělá pravý opak. Nevyhnutelný rozkol banalizuje, reakce jednotlivých aktérů až karikuje a Rodinný krb tak zbytečně shodí. A já to nechápu, protože nadhled Truffautovi nikdy nechyběl, ten na něm mám rád, ale ještě raději mám cit pro vážnost situace. Ten tu ale ztratil a adekvátně seriózní zůstává v Doinelově sérii jen díly první a poslední. Tři prostřední vždy doplatí na tom, že jsou vyprávěny ve struktuře žánrové hříčky, kdy forma i přes sílu materiálu převýší obsah.

Fajn film, ale scénáři i režii chybí větší drajv, který by z roztomilé báchorky udělal pořádnou jízdu. Vypíchl bych jen scénu loupeže bankovních pytlů v Kanadě, kde se posralo všechno kromě počasí. A  sympatické obsazení.

"Nová metla dobre metie", alebo ako novo dosadený, premotivovaný "pán veľkomožný", vyvolal vzburu v uliciach len preto, aby všetkým ukázal, že v skutočnosti sprostejší, ako všetci ostatní. Samotný námet ma neskutočne iritoval. Ale ono je to prakticky jeho zámerom a zato si zaslúži palec nahor. V poslednej tretine sa dej ako taký začne uberať tak trochu iným smerom. Film začne poukazovať na iné faktory, ktoré ničia ľudské životy, pričom sa to nemusí stať iba byť cudzím ľuďom, ale najmä tým, ktorí sú nám ďaleko bližší. Teší ma taktiež fakt, že sa samotný snímok prakticky vyhol pasážam či scénam "mimo realitu", ktoré by ho vyslovene zbytočne degradovali. Som milo prekvapený a tak tunajšie hodnotenie okolo 80% vnímam ako veľmi objektívne. Medzi štyri-5.

Velké jméno, magnetické charisma, komplikovaná osobnost. Pro řadu mladších herců byl vzorem. Zosobňoval revoltu, svými rolemi žil, s postavami splynul. Jednou dokázal být zdrženlivý či něžný, jindy neurvalý až vzteklý. Kariérní přelom přišel s živočišnou rolí v Tramvaji do stanice Touha, za kterou získal svou první oscarovou nominaci, a další tři rychle následovaly. Čtvrtá v řadě, za drama V přístavu, odhalila v ještě větším měřítku šíři jeho hereckých možností. Oscara získal, jenže kam dál mohl stoupat? Záhy ho stále silněji začala provázet pověst problémového herce. Jeho výstřednosti se časem stupňovaly, jeho nespolehlivost rostla. Ignoroval režijní pokyny, zdržoval natáčení, měl nesmyslné požadavky. V 60. letech se objevil v několika slabších (spíš méně výrazných) kouscích, ale holt měl status hvězdy, takže nadále dostával pohádkové honoráře. Zastiňovaly ho ovšem nové tváře – Redford, Nicholson, De Niro. Každopádně když to vypadalo, že s Brandem došla Hollywoodu trpělivost, vydupal si ho Coppola do svého Kmotra. A herci zase všichni zobali z ruky. Tolik o něj stáli i v případě Supermana, že byli producenti ochotní vyplatit Brandovi za pouhé dva týdny práce skoro čtyři miliony dolarů. Celoživotně miloval Tahiti, stejně jako bouřlivý způsob život. Zplodil snad až jedenáct dětí, přičemž jedno z nich spáchalo sebevraždu, výrazně přibral, trpěl depresemi, cukrovkou, ztrácel zrak, sláva se pro něj stala prokletím. Vytvořil každopádně škálu velmi odlišných charakterů, v samotném dokumenty nehovoří (naštěstí) jen samotní publicisté, ale třeba legendární Elia Kazan, což je určitě zpestření. Vidíme i ukázky z osobního života, hercovy názory a životní postoje, což v cyklu nebývá zvykem.

Všichni řeší vysokou školu, jen Tory s Robbym vědí, že jim život rozdal mizerné karty. A zase se to projeví. Ostatně jako dřív. A předtím. Rozdílný přístup k výuce karate (i k životu) se zase projeví mezi Danielem a Johnnym. Ostatně jako dřív. A předtím. Mám pokračovat? Dobrá, vraťme se na začátek, konkrétně k Tory, jejíž budoucnost není zrovna růžová a turnaj Sekai Taikai jí může v mnohém pomoct, takže se scenáristé chytnou jedné z berliček a… a poslední scénu snad čekal každý. Rozhodně ale zatím suverénně nejlepší díl dost průměrné šesté série. Uvidíme na podzim.

Pouštní zlodružství pro velké kluky a zuřivé holky. Zatímco útržky z Fury Road při závěrečných titulcích připomínaly tankovou scénu z Poslední křížové výpravy, to předtím bylo Království křišťálové lebky, kterému chyběl už jen Hořan Bravestone v bugině a hejno agresivních pštrosů. Nebudu ale žehrat na trikové způsoby, když je to tak sympaticky zběsilé, energické, bez vnitřních pravidel a s hravými detaily u kostýmů, masek a auto-motoparku (za všechny vystřihnuté otvory v obleku poradce Immortan Joea, kterými si stimuloval bradavky či prodloužení reálné jizvy nad rtem Toma Burkea). Finále, kdy se Dementus Hur už bez spřežení, ale stále s nosem přes půl Nového Jižního Walesu, vykecával se svou Nemesis, jen podepsalo Millerovo krédo, že dialogy film jen zpomalují.. „Lady and gentlemens! Start your engines!“