Biografie
Milada Gampeová, rozená Milada Anna Švagrovská (někdy bývala v titulkách uváděna jako Milada Švagrovská – Gampeová), se narodila 9. dubna 1884 v Praze. Brala soukromé hodiny herectví u Karla Šimanovského. V roce 1900 se stala členkou pražského Národního divadla, kde setrvala do roku 1902. Po této zkušenosti se na chvíli odmlčela.
Poté hrála v Pištěkově divadle na Vinohradech. V letech 1906 – 1911 působila ve Švandově divadle na Smíchově, poté rok v Uranii a v Intimní divadle. Zde setrvala do roku 1913 a od tohoto roku vystupovala na divadle pouze pohostinsky (např. opět ve Švandově divadle či v Divadle Vlasty Buriana). O její divadelní dráze však toho moc nevíme, poněvadž archivní materiály o její divadelní činnosti jsou velmi skoupé.
Přes dívčí a temperamentní role dívek se skvěle přehrála do postav milujících a přísných matek a chův. Gampeová dbala na přesnou práci s tělem, dobrou výslovnost a zejména na svou mimiku, kterou uplatnila zejména při mračení a v dramatických scénách. Hrála ve hrách „Faun“ či „Sen noci svatojánské“.
Ve film debutovala roku 1919 v dnes již nedochovaných melodramatech PÍSEŇ LÁSKY v roli bankéřovi sestry a SNĚŽENKA Z TATER v postavě podvodníkovi společnice.
Po krátkých přestávkách si ještě zahrála němé role v dámy v Pištěkově nedochovaném melodramatu TRNY A KVĚTY (1921) a Lenky Sezimové v dramatu ŘINA (1926) J. S. Kolára, který je jediným dochovaným důkazem herectví Milady Gampeové v němém období naší kinematografie.
Do zvukového filmu vstoupila roku 1931 jako porodní bába v Longenově frašce MILÁČEK PLUKU, která však znamenala velké umělecké fiasko. Na pár let také odradila mladičkou herečku Jiřinu Štěpničkovou od další filmové práce.
Pro režiséry ztělesňovala hlavně různé tetičky, manželky, chůvy a maminky v rozmanitých snímcích ŠENKÝŘKA „U DIVOKÉ KRÁSY“ (vychovatelka), SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (Sahulova žena), ŠTVANÍ LIDÉ (svatební host), Z BLÁTA DO LOUŽE (Kabeláčová), VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (žena domácího), ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH (Randová), BATALION (Frau Mastná), TŘETÍ ZVONĚNÍ (Sadílková), SVATEBNÍ CESTA (teta Emílie), ANDULA VYHRÁLA (Sylviina matka), NEPORAŽENÁ ARMÁDA (teta), PANENKA (Vrbová), VENOUŠEK A STÁZIČKA (Klotyldina kamarádka) či HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE (Agáta Kudějová).
Výraznější role jí nabídl režisér Martin Frič nebo Karel Lamač: matka Slávky ve frašce S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), Liduška Pivodová v komedii POSLEDNÍ MUŽ (1934), hospodyně Barbora ve snímku AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935), Veronika Králíčková v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ (1935), farářova hospodyně Pepička v PÁTERU VOJTĚCHOVI (1936), členka „spolku pro povznesení mravnosti“ Nyklasová v komedii MRAVNOST NADE VŠE (1937), Alžběta z Rispaldiců v Burianovské komedii DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938), paní Hradilová v dalším Burianově filmu ULICE ZPÍVÁ (1939) nebo matka Heleny v komedii VALENTIN DOBROTIVÝ (1942).
Po válce se před kamerou objevila již jen jednou, a to až v roce 1953 v Borského dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA, kde ztělesnila starou šlechtičnu z Podvalských a opět matku poživačné Vlasty Fabiánové. Film byl zatížen i událostí, kdy po několika natáčecích dnech spáchal sebevraždu Jiří Plachý, představitel hlavní role Jestřába. Jeho roli musel dohrát Jaroslav Marvan. Opravdu velkou úlohu, odpovídající velkému talentu Milady Gampeové, film zůstal dlužen.
Spolupracovala taktéž s rozhlasem. Milada Gampeová zemřela 6. května 1956 v Praze ve věku sedmdesáti dvou let a tři roky po své poslední filmové roli.