Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Své nejlepší filmy natočil Hugo Haas pod vedením režiséra Martina Friče. Patří mezi ně i tato crazy komedie z roku 1935 o veselých osudech nenapravitelného flamendra Petra Suka. Když mu lékaři po záměně rentgenových snímků předpovědí pouhý jeden den života, věren své tradici se vydá na poslední velkolepý flám. Projde několika bary, povzbudí se nemalým množstvím alkoholu, a protože už nemá co ztratit, na nemocničním lůžku se ze soucitu ožení s neznámou dívkou. Přesně s tou, do které se později beznadějně zamiluje, aniž tuší, že je s ní už ženat... Všestranně zdařilý snímek provází skvělá filmová hudba a diváka potěší i písničky, k nimž si Hugo Haas sám napsal texty. V bláznivé honičce si neodpustil několik originálních převleků a nezapomněl ani na svou oblíbenou specialitu – hlasovou imitaci Jaroslava Vojty. Po jeho boku uvidíme Adinu Mandlovou, Karla Hašlera, Václava Trégla a malého psíka Lumpíka. (Česká televize)

(více)

Recenze (138)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Blízké přátelství, které pojilo Martina "Maca" Friče a Hugo Haase se výrazným způsobem vepsalo také do dějin českého filmu. Oba muže spojoval především smysl pro humor. V Haasově případě to byl humor ironický, sarkastický a v lecčems nekonvenční, u Friče zase převládala touha sdílet smích společně s ostatními, tedy jak se členy filmařského štábu, tak samozřejmě s diváky. Jejich autorské filmy patřily ve své době k opravdovým trhákům a mimo svou zábavnou formu vykazovaly i nezpochybnitelný umělecký přesah spoluutvářený právě Haasovým nevšedním hereckým projevem a Fričovou invenční supervizí upozorňující na rodící se fenomén. Ať žije nebožtík překypuje nadhledem, vtipem a okázalou ironií, kterou nešetří ani v okamžicích přísně vážných. Haas si doslova libuje v roli nenapravitelného flamendra, v mnohém připomínající hercovu skutečnou bohémskou povahu – galerie typicky "haasovských" bonmotů je odzbrojující a výborně vystihuje nejen dynamiku doby, ale především elegantním způsobem shazuje prvorepublikové elitářství, byť Haas v roli příslušníka tzv. zlaté mládeže není nesympatický, ale naopak. Na vrcholu hereckého obsazení se jako fondánový bonbonek zaskvěla Adina Mandlová, která se po skromném úvodu mohla v druhé polovině inteligentní filmové veselohry převléknout do přepychových modelů Ulli Rosenbauma. Byl to ten pravý kontrapunkt, který rozhodl o další hvězdné záři vycházející filmové hvězdy. Přehlédnout nelze ani vynikajícího Václava Trégla oděného v tradičním kostýmu věrného sluhy, Hašlera v jeho "nehašlerovské" podobě a neodolatelného Šlégla ve výborné scéně se šampaňským. Film nabyl na popularitě nejen u nás, ale také ve Spojených státech, kde sklidil femomenální úspěch, částečně zásluhou Jana Šímy, dnes neprávem pozapomenutého dirigenta a hudebního skladatele, který poněkud bláznivou taškařici opatřil moderními jazzovými melodiemi. Zářivá perla zlatého barrandovského věku, jejíž oslňující lesk nevymizel ani po více jak sedmdesáti letech. Tak kolik to dělá? Tři tisíce devět set. To je do pěti tisíc jedenáct set. Neračte mít těch jedenáct set? To by se mě moc hodilo. – Prosím. – Výborně! A v příštím tahu hrajete s sebou už s pěti tisíci. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v květnu 2020. Ať žije nebožtík, jedna z nejpřehrávanějších pamětnických veseloher, je ztřeštěností roztomilého klauna s recesistickou podvratností, určenou melodramatickému kánonu. Martin Frič moderuje varietní pobídku komikova charismatu, laskavosti, klaunství a slovního žonglérství. Základem pohybu filmu je groteska a povznesení se nad fádní tíží běžné každodennosti, potom se život stává nekonečným obzorem romantického dobrodružství. Hlavním atributem vzletné ztřeštěné nálady roztomilé hřejivosti je Petr Suk, původně zvaný Petr Kornel (velmi příjemný Hugo Haas), nenapravitelně lehkomyslný hochštapler se sklony k romantickému furiantství. Je vynalézavě hravý ve své cestě za tou svou nejniternější motivací nutné potřeby uspokojivého životního naplnění. Ani finanční problémy nejsou důvodem ke ztrátě noblesy šarmu osobnosti. Nejvyšší výhrou klaunovy zběsilosti je Alice Machová, provdaná Suková (příjemná Adina Mandlová), svědomitá ošetřovatelka Sukova zajištěného strýčka a nevinné křehké pokušení toho lehkomyslného floutka. Nezkušené mládí touží po velikosti života. Výraznou postavou je Baltazar Souček (příjemný Václav Trégl), starostlivě snaživý Sukův sluha. Vždyť jeho úkolem je to kárání a lamentování nad nezodpovědným hýřením zaměstnavatele. Důležitou postavou je Petr Kornel (zajímavý Karel Hašler), Sukův zámožný strýc, rozezlený doběla nad neměnností svého líného synovce. Z dalších rolí: na nezvedeného synovce laskavá strýčkova hospodyně Barbora (Milada Gampeová), Sukův kamarád, statečně vyjednávající rozvodový právník JUDr. Liška (František Kreuzmann st.), Sukův pomocný sluha Filip (Stanislav Neumann), neobvyklou úhybnou strategií zmatený Sukův věřitel Maděra (František Černý), chudé Alici přející kolegyně, též ošetřovatelka (Emilie Nitschová), Kornelův spolehlivý komorník Jakub (Jan W. Speerger), či zkušený lékař diagnostiky (Antonín Marlé). Ať žije nebožtík je lehkou filmovou ztřeštěností, která má rozdávat radost, laskavost a uvolnění. Osvěžující to pobavení. ()

aniiicka 

všechny recenze uživatele

Skvělé komediální kousky Huga Haase, který celý film doslova jede. :) Vždycky se mi líbí, jak jeho postavy začnou nějakou lživou výmluvu nebo historku...pak se uprostřed zadrhnou a končí to nějakou super kravinou. :)) Krásná Adina Mandlová - zde ještě v roli spíše plachého děvčete. ''Pro mne jste pohled nenašla...vy jste se na mě vykašla lalalalala'' :)) ()

Bat55 

všechny recenze uživatele

Martin Frič nakrútil skvelú československú komédiu, o tom,ako si zdravý človek vymení rentgenový snímok s nemocným človekom. Hugo Haas, majster komédie tu zasa predvádza výborný herecký výkon, rovnako ako všetci ostatní herci. Taktiež nádherná Adina Mandlová tu hrá vynikajúco. Stará česká komédia pre pamätníkov, ktorá nikdy neomrzí. Naopak, čím je staršia, tým je lepšia. O mnoho lepšie, než dnešné, americkým humorom preplácané trapošiny, alias komédie veľkého prúseru. Klasika, ktorá nezostárne./90%/ ()

Galerie (8)

Zajímavosti (7)

  • Ve scéně, ve které se Petr Suk (Hugo Haas) schovává před svým strýcem (Karel Hašler) za závěsem v pokoji Alice Machové (Adina Mandlová), nasadí Haas v roli Suka po svém odhalení hlas herce Jaroslava Vojty, o kterém Haas v soukromí v dobrém šířil vtipné historky, což mu sám Vojta vyčetl (spíše přátelsky) o mnoho let později při jejich setkání ve Vídni, kde Haas žil po návratu z Hollywoodu a kam herec Vojta zavítal s dalšími českými umělci pracovně. (Luxocculta)
  • Petr Suk byl podle inzerátu o úmrtí starý 34 let, stejně tedy jako jeho představitel Hugo Haas. (rakovnik)
  • Ve filmu zpívá Hugo Haas píseň „Mě to tady nebaví“, kterou později pro její oblíbenost vydala firma Ultraphon, hudbu zkomponoval Jan Šíma, text složil Jaroslav Mottl. (sator)

Reklama

Reklama