Eduard Izotov

Smutný osud velké hvězdy: Ivánkovi z Mrazíka zničilo život vězení, zemřel v eldéence

 

Na ruské filmové pohádce Mrazík vyrostlo několik generací a urostlý chasník Ivánek dodnes o Vánocích udivuje svou silou. Pohádka, jak už to bývá, měla šťastný konec. Ivánek si vzal Nastěnku a jedli, pili, hodovali... Život herce Eduarda Izotova (†66), který narcistického blonďáka ztvárnil, bohužel pohádkový nebyl. „Neznám tragičtější příběh, než ten jeho,“ svěřila se kdysi jeho první žena Inga Budkevič deníku Moskovskij Komsomolec. I Eduardův příběh ale začal jako pohádka. Začínající dvacetiletý herec si Ingu vzal v roce 1956. Byl to krásný, urostlý, mladý muž, který navíc hezky zpíval, role se tedy jen hrnuly. Až Ivánek ale z Eduarda v roce 1964 udělal skutečnou hvězdu: lidé ho poznávali na ulici, psali o něm i v Americe. Manželství s Ingou se počátkem 80. let rozpadlo a každý si našel nového partnera. Jednoho dne Eduarda i s jeho novou družkou Irinou zatkli milicionáři. Ukázalo se, že se pár pokoušel načerno vyměnit valuty a zlato za rubly. Chtěli si totiž postavit chatu a chyběly jim peníze. Za kolegu se tehdy postavilo mnoho herců, podepisovali petice, někteří v jeho prospěch vypovídali u soudu. Ten se ale nenechal obměkčit a Izotovovi dal v roce 1983 tři roky vězení. Navíc mu konfiskoval skoro veškerý majetek, auto i peníze. Populární herec nesl rozsudek těžko. „Hrdý, statný a kultivovaný krasavec se z ničeho nic změnil. Kriminál ho zlomil,“ vypráví Inga. „Vzpomínám si, jak jsem za ním přišla na návštěvu. Byl bledý, zvadlý, měl oteklé oči a na nic nereagoval. Jen krátce poté, co opustil brány vězení, Eduarda postihla mozková příhoda. To mu bylo padesát. Po nějaké době sice sehnal práci, nedokázal si ale zapamatovat texty, zapomínal slova. Brzy jej opět ranila mrtvice, celkem jich přežil šest a bohužel nezůstaly bez následků: špatně ovládal ruku, měl problémy s rovnováhou. Jednoho dne upadl a zlomil si nohu a od té doby už nikdy normálně nechodil. Nejprve jen kulhal, pak ale skončil na vozíku a nakonec už nevstával vůbec. Léta ve vězení nenarušila herci jen fyzické zdraví, ale i psychiku. Byl jak uzlíček nervů, často vybuchoval, nakonec ztrácel paměť a nepoznával ani svou dceru Veroniku. Stále více času trávil v nemocnici, rodina už se o něj nedokázala starat, a tak Eduard Izotov zůstal v léčebně dlouhodobě nemocných, kam ho blízcí chodili navštěvovat. „Vzplanul a shořel jako svíčka. Vždyť po propuštění z vězení se jeho život změnil v pomalé a tíživé uhasínání. Život zakončil v hrůze a šílenství. Kvůli čemu? Při pohřbu jsem se na něj podívala a v rakvi ležel cizí člověk. Duše ho opustila ještě dávno před smrtí,“ říká bývalá žena. Eduard zemřel 8. března 2003.