Miloš Patočka

Miloš Patočka se narodil 21. září 1925 v Uherském Hradišti. Ještě za svých studijních let vystupoval v Hradišti v amatérské scéně Vykřičník. Odešel do Prahy, kde absolvoval DAMU (1950). Následně našel angažmá ve Slezském divadle v Opavě (1950 – 1953) a v oblastním divadle v Hradci Králové (později Divadla Vítězného února; 1953 – 1965). V Hradci Králové se stal jedním z nejdůležitějších členů komediálního repertoáru, ale pro nemoc byl nucen odejít do předčasného důchodu v roce 1965.

Patočka byl pro svůj talent, neuvěřitelně vysokou a štíhlou postavu, zjev a komicky znějící hlas skvělým představitelem různých klaunů či směšných pánů v různých komediích a fraškách. Samozřejmě získal příležitosti také k vytvoření závažnějších a dramatických rolí. Při ztvárňování svých hereckých úloh kladl důraz zejména na komické postavení těla, rukou, mimiky a hlasu.

Diváci mohli poprvé Patočku zaregistrovat jako svážeče Láďu Jiráčka v propagační komedii Vladimíra Čecha ŠTIKA V RYBNÍCE (1951), kterážto propagovala nové metody ve stavebnictví, zejména zdění ve tříčlenném kolektivu. Dělníci však tento „novátorský objev“ ještě vylepší...

Nadále se v 50. a 60. letech stal ztělesňovatelem malinkých, epizodních, ale u diváků oblíbených postav. Hrál například trhovce v Radokově muzikále DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952), zpívajícího traktoristu v hudební komedii HUDBA Z MARSU (1955) Elmara Klose a Jána Kadára, bohémského důstojníka na večírku u feldkuráta Otto Katze (Miloš Kopecký) ve Steklého komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956), ve druhém díle tohoto snímku s názvem POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957) sehrál poručíka táborské nádražní kontroly, herce Tondu Nováka v Balíkově dramatu ZKOUŠKA POKRAČUJE (1959), Vilíma Sajíce v komedii U NÁS V MECHOVĚ (1960) Vladimíra Síse, mladého dělníka v Čechově historickém dramatu POCHODNĚ (1960), vdovce Antonína Budila v příběhu LIDÉ JAKO TY (1960) Pavla Blumenfelda, agitátora kováře Hromajse v Jasného komedii PROCESÍ K PANENCE (1961), staršího opilce (spolu se Stanislavem Zindulkou) v příběhu LETOS V ZÁŘÍ (1963) Františka Daniela, topiče ve Skalského dramatu ČERNÁ DYNASTIE (1962) a školníka v grotesce ZA PĚT MINUT SEDM (1964) Pavla Hobla, který byl jeho jedinou významnější a větší rolí v českém filmu.

Spolu s Jiřím Štuchalem byl protagonistou (Patočka jako včelař a Štuchal jako imitátor a konferenciér) dotáček ve střihovém snímku KRÁL KOMIKŮ (1963). Snímek má velmi prostý příběh, kde je vylíčen konferenciér (Jiří Štuchal), který je obětí své práce: ve svých představách všude vidí svůj vzor – Vlastu Buriana. Zbaví se těchto halucinací na vytoužené dovolené, nebo mu je připomene včelař představovaný právě Milošem Patočkou? Ve střihových ukázkách jsou použity archivní záběry z oblíbených starých snímků C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLEMESE, FUNEBRÁK, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, U SNĚDENÉHO KRÁMU, HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, HRDINA JEDNÉ NOCI, TŘI VEJCE DO SKLA, U POKLADNY STÁL..., BARON PRÁŠIL, PŘEDNOSTA STANICE a PROVDÁM SVOU ŽENU. Ze čtyř střihových snímků o Burianovi byl KRÁL KOMIKŮ tím nejúspěšnějším (zejména v divácké návštěvnosti).

Svoji galerii filmových postav ukončil kreací dělníka Poldy v dramatu Vladimíra Čecha ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (1965). Tento příběh byl jakýmsi „povrchním“ zfilmováním novely Ladislava Bublíka „Páteř“, ale ve své době vzbudil nečekanou pozornost a rozruch u diváků i kritiky. Shodou náhod tento dnes již téměř zapomenutý snímek režíroval již zmíněný Vladimír Čech, který mj. natočil Patočkův první dlouhometrážní film (s Vladimírem Sísem byl rovněž jeho nejčastější režisér).

Důvod, proč byl Patočka obsazován pouze do malých rolí, a s velkými přestávkami, je nasnadě. Celý život hrál a působil na oblastních scénách v Opavě a Hradci Králové. Současně spolupracoval také s rozhlasem. Miloš Patočka zemřel po dlouhém boji se zákeřnou nemocí, která v posledních měsících omezila hereckou práci, 8. července 1966 v Hradci Králové ve věku pouhých čtyřiceti jedna let.

Jaroslav "krib" Lopour