Divotvorný klobouk

"Podívejte se! Ten blbec se směje a neví čemu!!"                                                                                                        Zajímavý Radokův snímek na pomezí divadla a hraného filmu. Herectví je spíše divadelní, filmařina je postavena na zajímavých prostřizích a krátkých záběrech jdoucích po sobě v rychlém sledu. Jednotlivé záběry jsou dobře promyšlené, objevují se vtipné detaily. Hudba je skotačivě hravá, nese stopy pouťové muziky. Jsou patrné kabaretní prvky. (16.12.2014)

Vizuálně celkem milé, avšak forma i obsah naprostá katastrofa = nekoukatelná, otravná slátanina, totálně šantánově přemuzikálovaná, žánrově povšechná. Dokonce i jinak skvělý Rašilov je tady dokonale přiškrcený. Děj podaný jako rozplzlá uzpívaná fraška. Nebyl to nechtěně a nevědomě první pokus o "novou vlnu"?  Nie mehr, danke! (04.07.2023)

Roztomilý a zručně natočený snímek podle Klicperovy předlohy, jenž takřka neakcentuje sociální stránku příběhu. Divotvorný klobouk je zajímavý i jako muzikál a může se pochlubit nápaditou a typicky radokovsky originálně použitou hudbou. Dobrý herecký výkon pak podává především Saša Rašilov v roli přihlouplého chamtivce od kosti. (11.10.2006)

Že byl pořádně zkrácen, je na filmu bohužel vážně znát. Hezká nálada, která mě nutila sledovat ho od začátku do konce s úsměvem, podupávat si nohou do rytmu a málem si i prozpěvovat jednoduchoučké kramářské refrény, naštěstí neutrpěla. Radokova režie je nesmírně živá, kamera si hledá zajímavé úhly a jen málokdy je v klidu, více než zmínku si určitě zaslouží také Sternwaldova chytlavá hudba. V Divotvorném klobouku se navíc sešla řada skvělých herců, z nichž ovšem málokdo dostal tak velký prostor, jaký by si zasloužil (což asi bude hlavní důsledek zkrácení). (15.12.2014)

Z bohaté dramatické tvorby Václava Klimenta Klicpery (1792—1859), Tylova předchůdce, jsou na současných našich jevištích hrány především jeho veselohry a frašky: Divotvorný klobouk (napsaný v roce 1817), Lhář a jeho rod, Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast, Zlý jelen. Klicpera se v nich vyznal ze své lásky k mládí, volnosti, svobodě a nemilosrdně se vysmál omezencům, sosákům a mamonářům své doby. Náš znárodněný film, uvědomuje si svou povinnost přiblížit dílo tohoto klasika i filmovým divákům, přistoupil k natočení jedné z nejoblíbenějších Klicperových veseloher, Divotvorného klobouka. Scénárista a režisér Alfréd Radok dotvořil takřka anekdotický příběh veselohry především tím, že v rozvitém ději ukázal, jak zděděný klobouk „divotvorně" působí, dále tím, že do značné míry pozměnil vzájemné vztahy jednotlivých osob, aby je mohl věrněji charakterisovat a motivovat jejich jednání. Ve snaze vytvořit bohatou podívanou, blížící se svými tanečními a hudebními prvky operetnímu charakteru, však upadl do formalismu a křečovitosti, takže děj filmu — také pro značné střihové zásahy — ustupuje místy do pozadí a jeho zkratkovitost a náznakovost jde často na úkor srozumitelnosti; tím je ovšem oslabována také základní idea původní hry i filmu — odsouzení a výsměch chorobné touze po moci, hrabivosti po penězích a víra v tvořivou sílu člověka, v jeho optimismus, překonávají každý nezdar a nouzi. Filmový přehled 28/1953 (06.11.2008)