Úplně vyřízený chlap

Z politicky filmového hlediska rozhodně Čechův vrchol. Specialista na kriminální příběhy zde rozehrává dobovou, režimní tragikomedii o vyřízenosti jedince, ale i společnosti...samozřejmě. Kdo je zde vlastně onen VYŘÍZENÝ? Kratochvíl? Béda? Či dokonce soudružka Kafková? Kterou lze považovat za ztělesnění kádrovací spravedlnosti a částečně i jakéhosi kamarádského postoje k vyděděným dělníkům? Straníci i nestraníci prožívající společnou mizérii na stavbě, jež by mohla představovat budující se republiku. Každý hájí svou pravdu, někdo jí skrývá a neodhaluje, někdo rezignoval, někdo se hrdě hlásí k odlišnému názoru. Morální souboj o své místo u lopaty se střetává s realitou nutného kádrování, které naráží a zašlapává lidskou upřímnost hodně hluboko do kunčického bahna. Naprosto skvostné herecké obsazení, které se projevuje ve 100% výkonech zúčastněných. Oldřich Nový, jakožto pan (rozhodně ne soudruh) holič a samozvaný zubař, je vynikající. Dokonalý kontrast k jeho nesčetným, prvorepublikovým milovníkům. Bezchybné herecké výkony a perfektní dialogy podtrhuje precizní režie pohrávající si s linií děje, a velmi trefný, i když minimální, hudební doprovod. Nebýt lehce jednoduchého závěru, dal bych s přehledem plný počet. Vše dokonale dolaďuje fakt, že Jaroslav Vízner poznal kádrovací politiku na vlastní kůži v reálném životě (20.03.2014)

"Sotva mu dali frčku a už z něj mluví státotvornej doprdelista. Nicméně člověk má mít vlastní názor, ale nesmí to mít pošahaný v bedně."                                                                                                                                                                   Vždycky mě potěší, když má film atmosféru a vystihne dobu, o které pojednává. A ty postavičky takříkajíc na okraji lidské společnosti jsou vykresleny parádně. Z toho lidského hemžení vystupuje výrazně nejen sesazený Kratochvíl (Vízner) ale i Lexa Pírko (Menšík) a dělňas Žerávek (Vojta) či cikánisko Fero Beno (Ivan Rajniak). Pod vedením přesvědčené soudružky Kafkové (Eva Kubešová) je svolána rozhodující schůze, při které se má kádrovat Béďa Nevěřil. Nebo jde o vyřizování osobních účtů? Tak či onak je to po filmařské stránce dobře odvedená práce. Neznám novelu Ladislava Bublíka Páteř, ale nezdá se mi, že realizace byla povrchní. Precizností sice nedostihuje Obžalovaného od Kadára a Klose, ale jde o velice zdařilou dobovou výpověď s dobrým obsazením.                                                                                                                     "Tady jsem inventární číslo. Jedna lopata."                                                                                                                  Scénář: Vladimír Bor, spolupráce na scénáři Vladimír Čech (02.02.2015)

Tento film podivného názvu nás zavádí na velkou stavbu ocelárny an Ostravsku v padesátých letéch zrovna do doby, kdy zemřel největší masový vrah dějin -  Stalin. Na stavbě se to hemží skutečně roztodivnou směsicí té doby. Od kovaných soudruhů majících na starost běh a termíny, po všelijaké brigádnické skupiny SSM či party pracovníků, kteří to kádrově neměli zcela v pořádku aby mohli dělat někde blíže domovu či dokonce v teple nějaké fabriky pod střechou. Ne, zde se ještě nejednalo přímo o mukly či pracovníky čet z nápravných zařízení. Mnohdy se jednalo o komunisty, kteří nějak selhali ve svých dřívějších funkcích ať už skutečně či nikoliv a padli v rámci mocenských bojů o koryta. Zde jim měla být narovnána páteř, zde měli budovatelským úsilím získat znovu ztracenou čest. Tři roky před Pražským jarem a 12 let od smrti Stalina a Gottwalda, kdy padly kulty jejich osobností a leckde se uznalo, že padesátky byly úlet se začalo lecos revidovat. Rozsudky, u poprav šlo konstatovat jen že se ehm... stala obšas chyba, rehabilitovalo se, vracely se funkce a kupodivu kritika se objevila v tisku a dokonce i na filmovém plátně jako v tomto filmu. Podotýkám, že ale stále v době, kdy režim dirigovaný ze SSSR u nás pořád vedli komunisté. Možná, že pro někoho po těch letech temnoty vypadali, že mají lidskou tvář a snad proto se také říkalo, že si tu vybudujeme socialismus s lidskou tváří... Ale pořád to mělo být pod taktovkou KSČ, té, která ještě před pár lety zavírala, popravogvala a mučila lidi... Coby by bylo kdyby, ale historie nezná a jakékoliv úvahy do jak zajímavého komunistického skanzenu zde mohla ta evoluce socialismu s lidskou tváří dojít vyřešily v srpnu 68 ruské tanky. Mohli jsme tu jinak třeba mít takové komunistické Galapágy se zcela jedinečnou faunou soudruhů a vedoucích kádrů! :-). Osud tohle filmu po roce 1968 by mne docela zajímal. Podle mne šel hned do trezoru. V hlavních rolích se ntradičně objeví skvělý Krakonoš František Peterka i stařičký Oldřich Nový, jemuž tyhle role v budovatelských filmech (bať tento je kritický) prostě žánrově nesednou. Revoluce pořírá své děti, to je známá věc a nejeden přesvědčený soudruh omunista to poznal na své kůži či na svém krku, když mu tam kat utahoval špagát. Tak to prostě je. Byla to neskutečně odporná doba a divím se, že po tom mnozí idioti zase volají. Stačí si přečíst různé příspěvky v diskusích pod články třeba kreatury soudružky Konečné. Jeden by z toho blil. Dávám za 4 fůry betonu navíc! * * * * (03.06.2023)

Myslím, že se tu jedná nepochybně o nejodvážnější kousek natočený o padesátých letech. Doba vzniku filmu už byla přístupnější kritice kultu osobnosti a byla schopna připustit, že se dělaly i chyby. A že osud člověka byl komunistům vždycky u prdele, i když hlásali, že dělník je vždy na prvním místě. František Peterka se zhostil své role mistrovsky a je to myslím jeho nejlepší výkon, co jsem viděl. Hodně hodně velké překvapení. Je to lidské a to je na tuto budovatelskou dobu velice nezvyklé. 85% (18.04.2015)

I tak prorežimní autor jakým byl V.Čech si v 60.letech dovolil trochu vystrčit kritické zoubky. Pojďme ale odhlédnout od ideologie, jelikož prorežimní neznamená vždy netalentovaný (viz Vávra). V tomto případě však dílo V.Čecha skutečně zaostává za talenty nové vlny. V roce 65 přichází s podobným tématem Máša, Juráček i Schorm. Čech se však drží standardní dramatické stavby, na víc nemá. Taktéž filmový jazyk je zcela konveční, tak jak ho známe z filmů 40 a 50.let. To by samo ještě nemuselo být na škodu, hlavní problém tkví v tom, že Čech sice upozorňuje na hříchy 50.let, ale dělá to opět z pozice angažovaného nyní už dělníka (dříve ředitele), který je doslova svatým komunistou. Také konec je velmi kýčovitě předvídatelný (Spoiler je již v samotném obsahu filmu, tak si ho dovolím zopakovat): tragická smrt těsně před očištěním z falešných obvinění. Filmu však nelze upřít působivou atmosféru dělnického prostředí. Dělníci jsou sprostí, chlatají, prostředí vyznívá velmi realisticky a většina herců hraje velmi dobře. Celkově se jedná o zdařilý film, který ve své době odvážně kritizoval komunistický režim, škoda že ho režisér vykoupil mnoha prorežimními díly. (01.05.2012)