Herec Karel Richter pochází z Prahy, kde také strávil celý svůj profesní život. Již jako školák se začal věnovat divadlu a od svých deseti let účinkoval v Pražském dětském divadle Míly Mellanové (1936-1945), což byla první profesionální scéna věnující se programově tvorbě pro nejmenší diváky. Práci pro dětské publikum se pak Karel Richter věnoval po celou svoji hereckou dráhu. V souboru divadly Míly Mellanové jej objevili tvůrci filmu KLUCI NA ŘECE (1944), v němž hrál nevelkou roli Tomíka. Spolu s dalšími zástupci nejmladší generace měl hrát v chystaném filmu PŘEDTUCHA (1944), který však nebyl dokončen a po válce byl natočen s jiným hereckým obsazením.
I po druhé světové válce pokračoval Richter v hraní pod vedením Míly Mellanové, její divadlo v té době neslo názvy Pražské divadlo pro mládež (1945-1947) a Městské divadlo pro mládež (1947-1949). Karel Richter byl znovu osloven filmaři pro nevelké role v titulech NA DOBRÉ STOPĚ (1948) a REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949). V roce 1949 nastoupil Karel Richter do nově zřízeného Divadla Jiřího Wolkera, kde strávil více než čtyřicet let. Divadlo Jiřího Wolkera získalo prostory v budově předválečné Velké operety (po válce zde krátce sídlilo Studio Národního divadla) v Dlouhé ulici a dlouhodobě se věnovalo tvorbě pro děti, takže Karel Richter zde mohl rozvíjet své již nabyté zkušenosti.
V padesátých letech hrál Karel Richter nevelké role v zapomenutých filmech, které zcela zapadaly do dramaturgické koncepce tvorby budovatelského žánru (VÍTĚZNÁ KŘÍDLA, 1950; AKCE B, 1951; VÝSTRAHA, 1953), podílel se také na několika krátkých a středometrážních filmech. Naposledy předstoupil před filmovou kameru postavou svazáckého tajemníka v povídkovém filmu MÍSTO V HOUFU (1964). Až mnohem později se objevil před televizní kamerou, která natočila několik představení Divadla Jiřího Wolkera s Richterovou účastí.
V polovině sedmdesátých let dostala práce Karla Richtera nový rozměr, protože od roku 1974 zastával v Divadle Jiřího Wolkera funkci ředitele. Na jednu stranu začal prosazovat obměnu repertoáru směrem ke starším dětským divákům, podařilo se mu získat výrazné herce jako Ivana Vyskočila nebo Ivanu Andrlovou. Na druhou stranu Richter z titulu své funkce inicioval radikální úpravy interiéru divadla, během nichž byly zničeny noblesní prvorepublikové prostory a scéna dostala nevýrazný socialistický nádech. Po společenských změnách v roce 1989 odešel Karel Richter do penze (1990).
Karel Richter se dlouhodobě a úspěšně věnoval také dabingu, jeho hlas jsme mohli slyšet z desítek zahraničních filmů a seriálů. V roce 1997 obdržel za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského. Rok předtím při příležitosti sedmdesátých narozenin dostal od Herecké asociace cenu Senior Prix.
Syn Karla Richtera, Ivan Richter (1953-2000), byl též hercem.
Pavel "argenson" Vlach
