Ladislav Sedláček

Ladislav Sedláček se narodil 31. března 1902 v Pardubicích do opravdu umělecké české divadelnické rodiny. Jeho otcem byl divadelní ředitel a režisér Jan Evangelista Sedláček (1866 – 1932) a matkou známá herečka Emilie Sedláčková (1872 – 1933). Herectví se věnoval i starší bratr Stanislav Sedláček (1899 – 1961).

Zatímco bratr studoval u Eduarda Vojana, herectví se Ladislav soukromě zdokonaloval roku 1920 u Karla Želenského. A obdobně jako bratr, i on začal profesionální hereckou dráhu v kočovné divadelní společnosti rodičů, ve Společnosti Jana Evangelisty Sedláčka, někdy uváděna jako Umělecká družina Jana Evangelisty Sedláčka (1920 – 1924).

Po krátkém angažmá u pražského Tylova divadla v Nuslích (1924 – 1927) zažil své nejplodnější období v plzeňském Městském divadle (1927 – 1946), kde kromě hraní v činohře a hlavně v operetě, režíroval a roku 1945 několik dní zastával funkci prozatímního ředitele.

Po osvobození se natrvalo opět navrátil do Prahy a jako herec postupně prošel Divadlem V + W (1946 – 1948), Divadlem státního filmu (1948 až 1951) a až do odchodu na penzi působil v Divadle Jiřího Wolkera (1952 – 1963). I když se během 20. až 40. let uplatnil zejména v operetním repertoáru, po roce 1948 (když se oficiální kruhy snažily operetu systematicky likvidovat) se zaměřil hlavně na činohru.

Právě za 20. a 30. let se v Plzni stal s Miladou Rabasovou nejpopulárnější a nejznámější operetní dvojicí tamního divadla. Jako herec pracoval na všech svých hereckých a všech výrazových prostředcích, práci s tělem, mimikou a gestikulací. Hrál charakterní a rozličné úlohy všech charakterů z českého i světového operetního a činoherního repertoáru.

Byly to velké a hlavní, vedlejší a i epizodní. Ale kromě klasického repertoáru se nevyhýbal ani moderním dílům. Zahrál si například Šerifa v muzikálovém „Divotvorném hrnci", Sultána v Lichého „Kouzelné lampě Aladinově", Starce v pohádce „Tři zlaté vlasy děda Vševěda" Františka Pavlíčka a Karla Jaromíra Erbena, Asistenta v „Příběhu opravdového člověka", Krejčího ve hře „Měšťák šlechticem" a nebo Kruvoje v Zeyerově „Koruna cti a slávy".

Před filmovými kamerami Sedláček debutoval až po definitivním příchodu do Prahy v pětačtyřiceti ve své největší a nejvýraznější úloze duchapřítomného podplukovníka Vrzala v povídkovém filmu Martina Friče ČAPKOVY POVÍDKY (1947). Další role získal až díky svému členství v Divadle státního filmu.

Do konce 40. let byl vrchním ve Fričově POLIBKU ZE STADIONU (1947), přednostou stanice v ŽELEZNÉM DĚDKOVI (1948) Václava Kubáska, pacientem v dramatu Jiřího Slavíčka DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949) a pak taktéž redaktorem na dole v posledním snímku Vladimíra Slavínského, dramatu DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949).

V 50. letech se představil např. v menších úlohách úředníka v Cikánově PÁŘE NAD HRNCEM (1950), funkcionáře A. C. Olympie v Hubáčkově V TRESTNÉM ÚZEMÍ (1950), ředitele podniku Hrejsou ve filmu Miloše Makovce VESELÝ SOUBOJ (1950), strážmistra ve Fričově ZOCELENÍ (1950), nakladatele Jana Otty v životopisném snímku MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) Václava Kršky, vězeňského dozorce v Hubáčkových HAŠKOVÝCH POVÍDKÁCH ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952), muže v Myzetově PÍSNIČCE ZA GROŠ (1952) a četnického velitele v BOTOSTROJI (1954) K. M. Walló.

Konec Divadla Státního filmu prakticky znamenal i konec filmové dráhy Ladislava Sedláčka, jenž se už naplno věnoval jen divadlu. Zahrál si taktéž v rozhlase, v televizi a na přelomu 50. a 60. let působil dokonce v dabingu (TAJEMSTVÍ DALEKÉHO OSTROVA, MŮJ NEJDRAŽŠÍ, PECIVÁLEK, NEOBYČEJNÝ DEN, NOVOROČNÍ CESTA, ZÁHADNÝ VRAK, MLADÝ KAPITÁN apod.).

Ladislav Sedláček zemřel 5. května 1965 v Praze ve věku šedesáti tří let. Zemřel skoro ve stejném věku jako jeho matka a bratr. Oba své rodiče přežil o téměř třicet let. Svého o tři roky staršího bratra Ladislav Sedláček přežil o plné čtyři roky. Zesnul osmnáct let po své první a dlouhých jedenáct let po své úplně poslední filmové úloze. Ovšem ve filmu byl daleko úspěšnější než jeho starší bratr a matka (otec ve filmu nehrál vůbec). A i když Sedláčkova filmografie nikdy nedosáhla takové slávy, jako kreace divadelní – činoherní a operetní.

Jaroslav "krib" Lopour