Železný dědek

Tento film je skutečně přelomový. Předchází budovatelským filmům z pracovního prostředí různorodé kvality, ale zároveň je oproštěn od následné ideologie, přesto se tu oslava pracovního úsilí i poválečné rekonstrukce československého průmyslu obráží jasně a pravdivě. Je to ovšem už jiný film, nepatřící do starého buržoazního prostředí, zde jsou hrdinové obyčejní lidé, bývalí proletáři. A je to také oslava jednoho dnes už skoro zapomenutého povolání - strojvůdců na starých parních lokomotivách. Jak by se neměl líbit těm, kteří jsou fanoušky v tomto oboru. Samozřejmě, film je korunoiván hereckým a lidským mistrovstvím Jaroslava Marvana, jemuž sekundují Otomar Krejča, J. o. Martin a Vladimír Hlavatý, zatímco ostatní svými výkony poněkud zaostávají. Možná by si film zasloužil čtyři hvězdičky, jenže měně vhrkly do očí při závěrečné scéně slzy. (14.12.2018)

Film s tematikou a z prostředí již zestátněné železnice je natočený v roce "vítězství pracujícího lidu", avšak není ještě prodchnut proletářskou agitací a budováním šťastných zítřků. Jako vždy výborný Jaroslav Marvan v roli železničáře Matyse ztvárnil poctivě pracujícího člověka, který má vztah ke své profesi. Film, jako jeden z posledních před nástupem socialistického realismu, tak nostalgicky připomíná prvorepublikové či protektorátní snímky a je stále velmi příjemným diváckým zážitkem. (12.03.2012)

Komunistická propaganda lehce po převratu nebo před, budovatelský film? Pche.:o)! To nejspíš až vládní garnitura po roce 48' mu tuto nelítostivou nálepku udělila. Co je podstatné, tak to že nebejt v té době už hereckého esa Jaroslava Marvana (kterému vlakové prostředí zřejmě svědčilo), dopadla by tato lidová komedie s železničářského prostředí o poznání hůř..Je až neuvěřitelné v jak křečovité době, on sám téměř nekřečovitě hrál. Měli to ale tenkrát stejně ty všici tvůrci filmů, čich na správný výběr herců do hlavních rolích že? Hodnotím tedy čistě jen kvalitu filmu, výkony herců, z nichž právě nejvíce dominoval strojvůdce před penzí starý Tonda Matys, ale dobrý byl i třeba Neumannův zřízenec Hanousek. Pokud bychom měli film a jeho obsah rozebírat dnes po nějaké ideologické stránce, určitě by to bylo o něčem jiném.. Ale koukatelný jako jeden z mála v těchto těžkých letech, tento film určitě byl a stále je...Takže lepší průměr..2,5/5*. (19.09.2007)

Marvan byl jako vždy vynikající. Řekla bych, že tenhle příběh stojí celý na něm. Většina lidí včetně mě by se na tenhle film ani nepodívala, kdyby tu nehrál Jaroslav Marvan. Možná, že kdybych byla fanda do mašinek, tak bych ho zřejmě vyhledala. Ale to jsou jenom sama kdyby. Nezařadila bych tenhle film mezi ty, které nesou označení budovatelské. Vždyť je to snímek o nádražácích, mašinfírech a lokomotivách. Tak je naprosto normální, že tam jsou dělníci ve špinavých monterkách. Už vidím někoho, jak jde házet uhlí do kotle nebo opravovat lokomotivu ve velké večrní róbě. Taky jsem si nevšimla, že by tu někdo mluvil něco o straně nebo o vládě lidu nebo tady byly nějaké jiné náznaky, které by tenhle příběh zařazovali do takové škatulky. (17.02.2012)

Únorový komunistický převrat zcela převrátil dosavadní koncepci výroby celovečerních hraných filmů. Bylo ustanoveno šest výrobních skupin, v jejichž čele stanuli přední režiséři (Vávra, Steklý, Frič, Čáp a jiní) a vznikly tzv. tématické plány, které podporovaly pouze určité žánry (jasně privilegovaným se stal socialistický realismus). V letech 1948 až 1955 vznikla řada tzv. agitačních snímků, jejichž děj se z valné části odehrával na polích, v továrnách, dolech, na vesnici či podnikových rekreacích. Lidová veselohra režiséra Václava Kubáska Železný dědek se těmto zásadám víceméně vyhýbá. Prostředí dráhy má sice punc dělnické lokality, ovšem samotný dějový příběh je míněn spíše jako skromná pocta železničářskému řemeslu. V titulní roli se objevil Jaroslav Marvan, který se po válce téměř jako jediný předválečný umělec uplatnil i v nově zestátněné kinematografii. Stal se vyhledávaným představitelem bručovitých pedantů, procházejících povinnou proměnou v uvědomělé pracanty, což se z dnešního hlediska jeví jako šablona, ale Marvan je svým temperamentem a přirozeností povýšil na lidsky přijatelné figury. DĚDEK zároveň tvoří jakýsi most mezi pozdně protektorátními snímky s výchovnou tendencí a ranými socialistickými agitkami. Současný divák pak v závěrečném hodnocení volí zlatou střední cestu, bohužel často navzdory skutečným kvalitám. (28.01.2009)