Čapkovy povídky

Psal se rok 1947, znárodněný československý film hledal svou novou tvář a filmoví tvůrci spolu s ním nová témata. Martin Frič si tehdy vzpomněl na rozsáhlý literární odkaz Karla Čapka, z jehož tvorby si zvolil Povídky z jedné a z druhé kapsy. Čtyři různé příběhy jsou pak originálně semknuty v jednotný celek, vytvořený rámcovou postavou inspektora Bartoška, procházejícího celým filmem. Tím u nás vznikl první povídkový film s celovečerní stopáží a založil tak tuto tradici, která byla v pozdějších letech hojně využívána. Méně známým a pro celý projekt důležitým faktem zůstává spolupráce bývalého středoškolského profesora Jaroslava Žáka na výsledné podobě jednotlivých povídek. Vyrovnaný výběr veselých a vážných historek nabízí divákům širší dějové spektrum. Fričovi se podařilo sjednotit jednotlivé povídky v ucelený rámec a divák tak plynule navazuje na předešlé motivy. Ozdobou filmu jsou skutečně vynikající herecké výkony všech zúčastněných. Vedle Marvana, Filipovského, Pištěka, Smolíka nebo Šmerala vysoce ční Pal'o Bielik a Jaroslav Průcha, kdy oba herci předvádějí vrcholné výkony své kariéry. Osobně mám nejraději povídku s názvem Balada o Juraji Čupovi, která je strhujícím příběhem o vině a trestu. Sekvence, v níž vrah hraný Františkem Kováříkem putuje sněhovou vánicí několik kilometrů sám se odevzdat četníkům náleží v dějinách hraného filmu k nejpůsobivějším. Bohužel se stále jedná o neprávem přehlížený a plně nedoceněný film, jehož kvality jsou však nesporné a trvalé. (23.11.2008)

Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika. (11.05.2006)

Karel Čapek je môj najobľúbenejší český spisovateľ, Martin Frič je asi nejpovolanejším filmovým režisérom medzivojnového obdobia a na stvárnenie výberu piatich poviedok si vybral naozaj tých najlepších hercov, ktorí v danej dobe boli k dispozícii (okrem Lídy Chválovej, pochopiteľne). Zdalo by sa, že s takými vstupnými podmienkami nemôže vzniknúť iný, než vynikajúci film. Hodnotenia tomu i nasvedčujú. Ja si napriek tomu myslím, že Čapkove poviedky síce sú sfilmovateľné, ale mali by radšej ostať iba v tlačenej forme. Film im podľa mňa nedodá žiadnu pridanú hodnotu. Preto som si so záujmom pozrel tento film, potešili ma známi herci v mladšom vydaní, ale viac ako tri hviezdičky nemôžem dať. (14.07.2015)

Jedna povídka lepší, než druhá. To samé lze říci i o hercích. Marvan zde předvádí svůj typický herecký koncert obličejových grimas a prosťáčkovsky cholerických výstupů, František Smolík opět v pozici smířeného filosofa s totálním nadhledem nad lidskou společností a v neposlední řadě Palˇo Bielik, kterého jsem si zatím v žádném filmu nevšiml, avšak zdejší herecký výkon především v jeho opileckém vystoupení naznačuje, že jistě patří k nejlepším slovenským hercům. (24.12.2009)

Filmy na motivy Karla Čapka jsou vždy zajímavou vzpruhou. Film O věcech nadpřirozených mi však přišel lepší. Nehrál si na žádnou provázanost a předvedl tři samostatné povídky. Martin Frič dal příběhu rámec, vlak, ve kterém sedí osoby a vyprávějí si příběhy. Žádný nemohu vyzdvizhnout, ale pomlčet o herectví Jaroslava Marvana či Františka Smolíka by byl hřích. (10.12.2008)